Expřítel je cizinec a neplatí na dceru. Pomůže mi stát?

Příběh osmadvacetileté Denisy začal velkou láskou a skončil ignorací a neplacením výživného na společnou dceru. Takových případů jsou statisíce. Ten Denisy je ale v jednom specifický. Jejím expartnerem a otcem tříleté Eden (jména byla na přání změněna – pozn. redakce) je totiž Izraelec žijící v Tel Avivu, což situaci značně komplikuje.

„Většinu času jsme spolu bydleli v Izraeli. Poté, co se náš vztah po čtyřech letech rozpadl, jsem vzala dceru a vrátila se do Česka. S expřítelem jsme úplně přestali komunikovat. Zájem o dceru nejeví, což jsem svým způsobem i ráda. Co je horší, odmítá na ni platit mnou navržené výživné nebo se jakkoli dohodnout. Slyšela jsem, že pokud otec alimenty nehradí, je nárok na náhradní výživné od státu. Pomůže mi stát i v případě, kdy je otec dítěte cizinec?“ zajímá se Denisa.

S dcerou už pět měsíců žijí v Praze v bytě společně s Denisiným otcem, tedy Edeniným dědečkem.  Na to, aby si pronajala byt, Denisa nemá. „Původně jsem si myslela, že se obejdu bez výživného. Dceru naštěstí vzali alespoň do dětské skupiny, takže můžu dopoledne pracovat. Peníze, co vydělám, nám ale absolutně nestačí. Nechci být závislá na svém otci a ráda bych si našla alespoň malinkou garsonku,“ říká.

„Expřítel navíc rozhodně nemá hluboko do kapsy. Platy v Izraeli jsou několikanásobně vyšší. To, že nás úplně vyškrtne ze života, jsem nečekala. Roli v tom určitě sehrála také jeho rodina, které vadilo, že nejsem Židovka a dceru nehodlám vychovávat podle judaismu,“ doplňuje a žádá o radu, na který soud se má případně obrátit.

Co na to advokátka

„Rodinné spory jsou náročné a rodinné spory s mezinárodním prvkem ještě víc. Soudní řízení je náročné především časově, neboť všechny procesy v cizině jsou komplikovanější. Ať už jde o zjišťování informací nebo doručování rodiči. Dále je třeba provádět úřední překlady listin,“ říká hned v úvodu Romana Lužná, brněnská advokátka se specializací na rodinné právo.

Obecné pravidlo pro určení mezinárodně příslušného soudu, který bude rozhodovat o návrhu na úpravu poměrů k dítěti, podle ní neexistuje. „Nejčastěji je příslušný soud, v jehož obvodu dítě, kterého se řízení týká, fakticky žije. Tedy takzvané 'obvyklé bydliště'. Občanství dítěte nebo formálně nahlášený trvalý pobyt nebývají hlavním kritériem. Dále je nutné posoudit právo, podle něhož bude soud rozhodovat. Ve většině případů se aplikuje právo státu, u jehož soudu se řízení vede. V některých případech však bude třeba aplikovat více právních řádů,“ doplňuje.

Konkrétně v tomto případě, kdy je otec z Izraele, je možné podat návrh na určení výživného k soudu v České republice a bude rozhodováno podle českého práva. V Česku je s řízením o určení výživného automaticky spojeno řízení o určení výchovy dítěte. Tedy komu bude dítě svěřeno do péče.

Pozor na mezinárodní únos

„Před podáním návrhu k soudu je však důležité posoudit okolnosti, za kterých se matka s dítětem od otce z Izraele odstěhovala. Rodičovská odpovědnost náleží oběma rodičům a přestěhování dítěte ze státu jeho obvyklého bydliště bez souhlasu druhého rodiče je takzvaným mezinárodním únosem,“ varuje advokátka Lužná.

Rodič, kterému bylo dítě takto odebráno, má možnost cestou soudního řízení žádat o navrácení dítěte. S ohledem na tuto skutečnost je podle Lužné velice důležité, aby se Denisa dříve, než učiní jakékoli právní kroky, poradila o dalším postupu. A to buď na Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně, nebo s advokátem, který se touto problematikou zabývá.

Jak je to s náhradním výživným

Od loňského července mohou v Česku sólorodiče, jejichž expartner neplatí soudem stanovené výživné na společného potomka, požádat o pomoc stát. Stačí, aby samoživitel nebo samoživitelka podala na dlužníka exekuční návrh. Neuhrazené alimenty, které se exekutorovi nepodaří vymoct, pak matce či otci doplatí po dobu dvou let příslušný Úřad práce. Stát pak částku po neplatiči vymáhá sám.

V Denisině případě bude samozřejmě možné alimenty vymáhat až ve chvíli, kdy bude existovat rozsudek, kterým je výživné určeno.

„Pokud rozsudek vydá soud v České republice, bude dále třeba vyřídit ještě jeho uznání ve státě, kde má být na jeho základě výživné vymáháno. V případě vymáhání výživného ze zahraničí je možné se obrátit buď opět na Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, nebo přímo na soud v místě bydliště povinného. Vymáhání prostřednictvím českého exekutorského úřadu možné není,“ vysvětluje Lužná.

V případě, kdy neplatí alimenty Čech, se k žádosti o náhradní výživné připojuje zpráva o exekučním řízení. „Jestliže je ale výživné vymáháno v zahraničí, musí se doložit potvrzení, že byla u Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí podána žádost o vymáhání výživného, případně že je výživné ze zahraničí nevymahatelné,“ říká Lužná.

Částka, na kterou může samoživitel nebo samoživitelka dosáhnout, nicméně zůstává pro všechny případy stejná. A to maximálně 3 tisíce korun měsíčně.

Autor: Jitka Hradilová

Zdroj foto: ADragan | Canva.com