Karpíšek: Na neplatiče musí sousedé doplácet i statisíce. V krajním případě mohou bytový dům přivést až na pokraj bankrotu

Řada bytových družstev a SVJ řeší problémy se sousedy, kteří neplatí poplatky za energie a společné služby. Nedoplatky za ně musí hradit ostatní sousedé, a to s velmi nejistou šancí, že své peníze někdy dostanou zpět. Jak problémy s neplatiči řeší ve Stavebním bytovém družstvu Bižuterie v Jablonci nad Nisou, jsme se ptali jeho předsedy Stanislava Karpíška.

V kolika domech aktuálně řešíte problémy s neplatiči?

Když to vezmu za naše domy, tak to řešíme na třech z nich, a potom na jednom společenství, které spravujeme. To za námi přišlo, dá se říct, v zoufalé situaci, kdy v domě, kde je 24 jednotek, ty dluhy dosahovaly výše asi jednoho milionu korun a to společenství vlastníků jednotek se prakticky dostalo do platební neschopnosti. Dlužilo dodavatelům energií, tepla a tak dále a hrozilo jim fakticky odpojení od těchto služeb. Většina těch pohledávek je už promlčená, nebo nedobytná.

Bytová družstva a SVJ mají dnes jen málo prostředků, jak se proti neplatičům účinně bránit. Začátkem roku proto jejich zástupci předali ministerstvu spravedlnosti petici, kterou podepsalo na 48 000 lidí, kteří jsou nespokojeni se stávající situací. Nejen o tomto pokusu zlepšit situaci obyvatel bytových domů jsme si nedávno povídali v našem rozhovoru s Kateřinou Horákovou ze Svazu českých a moravských bytových družstvech.

O kolik peněz tehdy sousedé celkově přišli?

Přišli řádově o 600 tisíc korun. Když si to vydělíte 24 jednotkami, tak to je 25 tisíc na jednu jednotku.

Jak je možné, že to dojde tak daleko?

Tady ten případ byl specifický. Domnívám se, že ti dlužníci to dělali vyloženě cíleně. Spoléhali na to, že tamní statutární orgán je slabý a nebude si vědět rady.

Zmiňoval jste, že aktuálně největší problém řešíte na bytovém domě, ve kterém jsou dohromady tři byty, které neplatí. Jak se to tam aktuálně vyvíjí?

Situace je taková, že vlastnice o ty byty přišly v exekucích. Vymáhání těch dluhů je proto velmi problematické. Tím, že o byty přišly, tak už nemají žádný další majetek. Nevykazují případně ani oficiálně žádné příjmy, na bankovních účtech nemají žádné prostředky…

O jak vysokou částku se v tuto chvíli jedná?

V jednom případě, kdy dlužnice měla dva byty, přičemž jeden užívala sama a druhý pronajímala, ale neplatila ani za jeden z nich, se jedná o částku souhrnně 400 tisíc korun. Z toho 300 tisíc jsou samotné platby za užívání bytu a 100 tisíc je příslušenství. U toho druhého bytu je ta částka nižší, asi do 100 tisíc korun. A tam aspoň i dochází k nějakému splácení, něco ale zůstane neuhrazeno jako nedobytná část.

V případě exekučního prodeje bytové jednotky máte jako družstvo nárok na 10 procent ze získané částky. Jak vám to v praxi pomáhá?

Zatím to nemůžu zhodnotit. Aktuálně máme jedno takové řízení, kde by k tomu mělo dojít, tedy ještě jsme takovou situaci nezažili. Ta novela je poměrně čerstvá. Můžu říct, že pevně věřím tomu, že to dopadne, že vzhledem k té dlužné částce a ceně nemovitostí je reálné, že těch 10 procent by plně pokrylo výši dluhu.

Na druhou stranu můžu říct, že v minulosti jsme naopak v exekučních řízeních byli zcela neúspěšní, protože dlužníci obvykle měli hypotéku. To znamená, že hypoteční banka měla zástavu první v pořadí, byla prvním uspokojeným věřitelem a samozřejmě výnos z toho prodeje nestačil ani k pokrytí té hypotéky, takže všechno brala banka a na nás nezbylo nic.

Další aktuální legislativní návrhy už tak přínosné nejsou, nebo je vnímáme spíš negativně. Ať už se jedná třeba o to, že by mělo být teritoriální určení exekutorů. Už tak máme dost problémů s tím, že pokud žalujeme dlužníka, tak musíme žalovat u soudu, který je příslušný adrese jeho trvalého pobytu, což nemusí být vůbec totožné s adresou toho bydliště.

Co se týče novely insolvenčního zákona, která umožňuje, dá se říci, v krajním případě oddlužení i za situace, že by dlužník ze svého dluhu neuhradil ani korunu, protože prokázal veškerou možnou snahu k tomu, aby ten dluh splatil – já osobně mohu říci, že ani stávající stav, který byl doposud, tedy že uhradí 30 procent dluhu za 5 let, mi nepřišel adekvátní. Těch 30 procent mi připadalo málo. Novelizaci, která připouští, že to může být i méně než 30 procent, opravdu nepovažuji za šťastnou.

Co byste na základě svých zkušeností s vymáháním doporučil ostatním bytovým družstvům?

Já si myslím, že univerzální rada je neotálet. Opravdu je potřeba včas reagovat. Jakmile nepřijde první platba, tak zjistit, co se děje, jestli to je třeba pouze nějaká technická závada… Protože potom veškerá následná jednání a řízení jsou na dlouho a ty dluhy dále narůstají. Takže bych řekl, že to je má univerzální rada – neotálet.


Autor: REDAKCE

Přečtěte si také

Zamyšlení nad legislativním vývojem v exekucích

Nikomu z odborné, ani laické veřejnosti nepochybně neuniklo, že vládní návrh novely exekučního řádu prošel Poslaneckou sněmovnou parlamentu České republiky v I. čtení. Tento zákonodárný orgán zároveň dal šanci také dalšímu návrhu, tentokrát poslaneckému, na zavedení místní příslušnosti soudních exekutorů. Oba tyto návrhy nyní budou posouzeny v prodloužené 80denní lhůtě sociálním a ústavně právním výborem poslanecké sněmovny.

Další kontrola dat ukázala, že Čechů v exekuci může být výrazně méně než 800 tisíc

V rámci tzv. Exekuční loterie byly analytickou společností InsolCentrum ve spolupráci s místními samosprávami ověřeny údaje o exekucích u obyvatel tří náhodně vylosovaných obcí. Výsledky ukázaly, že počet osob v exekuci je v nich v průměru o 41 procent nižší, než uvádí Mapa exekucí vytvořená na základě údajů Exekutorské komory. K  výraznému rozdílu dospěl již loňský test provedený u tří obcí s údajně největším podílem předlužených lidí v Česku. Podle InsolCentra zjištěné výsledky poukazují na nevěrohodnost dat Exekutorské komory a apeluje proto na jejich prověření ze strany Ministerstva spravedlnosti.

Dluží, kam se podívá, a neváhá okrást ani vlastní matku

Dluhy a lži jsou z téže krve. Když je někdo sociopat, byť třeba i hezky oblečený, obvykle jím zůstane a nejvíce přitom ubližuje těm nejbližším. Odpustky tyto lidi do normálního života nevrací. Dokládá to i případ Marka M. z Prahy – dnes třicetiletého a na první pohled pohledného muže se švihácky zastřiženými vousy a bledě modrýma očima.