Odpojit neplatiče od tepla? Nemožné, půjde na policii pro útisk

Neplatiči nájemného často žijí na účet majitele nemovitosti. Klidně i tři roky. Za tu dobu se škoda vyšplhá do statisíců a z věřitele se může snadno stát dlužník. „Dokud nedostanete nájemníka z bytu, musíte za něj navíc platit veškeré služby,“ upozorňuje Karel Polata, místopředseda Občanského sdružení majitelů domů v ČR pro web Češi v právu.

Pozorují majitelé domů, že by v souvislosti s vysokou inflací přibývaly počty neplatičů nájemného?

Bohužel ano. Mohu to dobře posoudit na příkladech domů, které spravuji. Zatím je nárůst poměrně pomalý. Eskalaci problémů očekávám na jaře 2023.

Premiér Petr Fiala (ODS) v souvislosti s vysokými cenami energií několikrát řekl, že stát nenechá nikoho padnout. Umí se stát postarat o ohrožené skupiny obyvatel, aby o bydlení nepřišly?

Přes všechnu proklamovanou snahu státu jsou například taxativní podmínky na dávku "příspěvek na bydlení" nastaveny tak, že o ni nájemník velice rychle může přijít. Pakliže ohroženými skupinami myslíme osamělé seniory, samoživitelky a podobně, tak mohu zodpovědně říci, že stát je nechává padnout zcela pravidelně. 

Jak to myslíte?

Obvyklý scénář je, že například samoživitelka přijde o alimenty či práci, čímž jí vznikne malý dluh. My se obrátíme na sociální systém a včas upozorňujeme, že rodině s dětmi hrozí ztráta bydlení. Na to Úřad práce reaguje okamžitě a zastaví výplatu příspěvku na bydlení – vyplácí se totiž zpětně a je nutné, aby měl nájemník zaplacený celý kvartál. Tento krok státu je vlastně okamžitý a není doprovázený žádným dalším. Nájemník se žádné jiné pomoci nedočká – nedostane sociální byt, protože obecní byty jsou plné a někde není ani místo v azylovém domě. Tím se naplno roztočí dluhová spirála. Rodina nehradí další nájmy a dostává okamžitou výpověď. Bohužel, často bydlí na účet pronajímatele dál.

A do problémů se dostává i majitel domu nebo bytu...

Firmy, které zastupuji, mají bytů desítky nebo stovky. Ale pokud si třeba nějaký zodpovědný jednotlivec uloží veškeré své úspory do bytu, který mu má přinášet zdroje a sloužit třeba na důchod, a ten byt mu pak obývá neplatič, velmi často se z věřitele může stát dlužník.

Dá se říct, jak dlouho trvá, než se majiteli podaří neplatiče vystěhovat?

V České republice trvá soudní vystěhování neoprávněného uživatele bytu dva až tři roky. Nákladově to přijde na mnoho desítek až stovek tisíc korun. Po zmíněných dvou až třech letech je navíc mnohdy ještě nutná několikasettisícová investice do takto užívaného bytu.

V praxi to funguje tak, že majitel nejprve neplatícího nájemníka upomene. Pokud se nic neděje a nezaplatí, dá mu podle zákona výpověď. Tvůrci Občanského zákoníku dali nájemcům možnost proti výpovědi podat žalobu na její neplatnost. V každé výpovědi je nutné na tuto možnost nájemníka pečlivě upozornit, jinak by byla výpověď neplatná. Skuteční dlužníci, kteří jsou si svých dluhů vědomi, ale takové žaloby ani nepodávají.

Každopádně v určitém okamžiku, například po dvou měsících od podání výpovědi, již nejsou neplatiči řádnými nájemníky bytu. Pokud přesto dál užívají byt – proti vůli jeho majitele a bez právního titulu a bezúplatně – jedná se o neoprávněné uživatele, kteří nemají nárok být chráněni stejně jako řádní nájemníci. Naopak, měli by být z bytu ihned vykázáni.

Pomáhá majitelům nemovitostí v těchto případech policie?

Je to podivné, ale postupy policie se liší kraj od kraje. Někde policie nepomáhá vůbec. Vyšetřovatelé si pomáhají právním názorem, že spor o vyklizení bytu se má především řešit občanskoprávně. To by bylo možné akceptovat, pokud by na existenci dluhu měly obě strany rozdílné názory. Ale policie odmítá jednat, i když v bytě perlustrovaný nájemník sám potvrdí hlídce, že nic neplatí a bydlí tam neoprávněně.

Pokud tedy nájemník bydlí na cizí účet dva až tři roky a říkáte, že částky se šplhají do statisíců, kolik se následně podaří majiteli domu nebo bytu vymoci zpět přes exekutora?

Prakticky nic. Stát, který se do té doby na řešení problému nijak nepodílel – krom toho, že odebral příspěvek na bydlení – má v tomto okamžiku zautomatizovaný postup. Buď sociální pracovníci, anebo na ně navázané neziskové organizace a poradny s dlužníkem rovnou sepíšou žádost o oddlužení. Dotyčný vstupuje do insolvence a v ideálním případě z něj dostanete něco přes 20 procent dlužné částky. Teď chce navíc vláda zkrátit oddlužení z pěti let na tři pro všechny. Takže majitel nemovitosti dostane ještě méně.

Co říkáte na plošné zkrácení doby na 3 roky?

S tímto krokem rozhodně nemůžu souhlasit. Věřitelům reálně hrozí, že výsledkem bude faktické nevymožení ani malého zlomku dluhu. Mimochodem, do konce listopadu mohou lidé s exekucemi využívat Milostivého léta. Všichni mí klienti mají vlastně takové Milostivé léto už dvacet, třicet let. My jim říkáme, když zaplatíte jistinu (dluh), my vám nebudeme účtovat ani korunu navýšení a podobně. Ale nepřijde téměř nikdo.

Když vás tak poslouchám, tak bych jako majitelka bytu zvažovala, zda ho vůbec někomu pronajmout, a nenechat ho prázdný…

Přesně tak. Stačí, aby měl majitel jednu, dvě zkušenosti, kdy mu v bytě dlouhé měsíce bydlí neplatič, a zjistí, že je možná jednodušší nechat byt prázdný. Další věc totiž je, že dokud nedostanete nájemníka z bytu, musíte za něj platit veškeré služby s užíváním bytu spojené. To znamená: svoz odpadu, studenou vodu, elektřinu na chodbě, úklid domu. A když jde například o byt, kde je centrální zdroj tepla a centrální zdroj ohřevu vody, budete mu třeba tři roky platit ještě energie. Zkuste mu odpojit teplou vodu a topení. To je jednak technicky velmi problematické, a navíc byste ihned měla na krku trestní oznámení pro útisk. Při dnešních cenách energií to věřitele skutečně může uvrhnout do ještě horší situace.

Majitelé domů zvažují, zda byt nenechat prázdný a radnice zase nemají dostatek sociálních bytů. Není tedy řešení v tom pronajmout byt rovnou radnici?

Já jsem kolikrát navrhoval sociálním odborům radnic, že pokud nejsou schopny najít ohrožené rodině byt v jejich fondu, mohou se stát pronájemcem našeho bytu, protože jim nic nebrání v tom, aby si najaly byt za účelem poskytování sociálního bydlení. Ale nesetkalo se to s pozitivním ohlasem. Argumentovaly například tím, že by musely vyhlásit výběrové řízení. A ještě se vrátím k tomu, jak jste se mě ptala, zda stát v praxi nechává někoho padnout. Je to totiž absurdní: stát není schopen pomoci samoživitelce se dvěma dětmi a malým dluhem s úhradou nájemného ve výši 8 tisíc měsíčně v řádném bytě, ale přiznává, že měsíční umístění takové rodiny v azylovém domě stojí astronomických 45 tisíc. A jedno dítě v ústavní péči pak stojí ne méně než 75 tisíc – také měsíčně!

Autor: Jitka Hradilová
Zdroj foto: Češi v právu