Milostivé léto? Odstraňováním některých nespravedlností se páchají křivdy nové

Když jsem se před časem chystal na konferenci Exekutorské komory k 20. výročí svého vzniku, kolegyně v kanceláři se mě ptaly, zda komora ke svému výročí chystá párty nebo parte. Bonmot je to hezký. Odráží ale skepsi, která panuje v odborné i poučené laické veřejnosti ohledně smysluplnosti a životaschopnosti věčně novelizované právní úpravy vymáhání pohledávek.

Zajisté je aktuální rozpoložení nejvíce ovlivněno právě probíhajícím Milostivým létem. V té souvislosti se objevují též označení „milostivá plískanice“, „nemilosrdný podzim“ a podobně. Jeden povinný mě dokonce požádal o vyčíslení „nákladů milostného léta“. Nepídil jsem se po nákladnosti léčby na venerologii a sdělil jsem mu jen, kolik ještě dluží.

Je tedy zjevné, že zejména právní úprava takzvaného milostivého léta, vyvolává řadu otázek či spíše výhrad.

Výhrady ideové a právní

Lze je rozdělit nejméně do dvou skupin: výhrady ideové a výhrady právní.

Předmětem ideových výhrad, alespoň těch mých a nejspíš i všech exekutorů, není samotná snaha snížit zadluženost obyvatel, nebo potřeba vypořádat se se společenskými dopady dlouhodobě vedených exekucí, ale způsob, jakým je to realizováno. Přijaté řešení je nesystémové, neřeší příčiny zadluženosti, jeho součástí není žádný mechanismus, který by do budoucna alespoň trochu sliboval, že nedojde k opětovnému nárůstu počtu exekucí.

Integrální součástí Milostivého léta, de facto jeho genetickou výbavou, je příslib, naděje, že stačí vydržet dostatečně dlouho a znovu budou dluhy a exekuce mazány. Představa, že jedině široká a obecná právní úprava je i skutečně spravedlivá, je nesmysl.

Úprava milostivého léta se vztahuje na dluhy dávné i zcela čerstvé. Stejně jako na exekuce zahájené před mnoha lety i zcela nedávno – obojí bez zřetele k tomu, jestli je povinný skutečně v zajetí dluhové spirály. Prvotní zkušenosti navíc ukazují, že o milostivé léto se nejrychleji zajímají především osoby, jejichž životním krédem je „levně koupit, draho prodat a pozdě platit faktury“. Z beneficia Milostivého léta mohou těžit povinní aktivní i ti důsledně a programově pasivní, ti s jedinou exekucí, stejně jako s mnoha exekucemi, vedených jak pro pohledávky bagatelní, tak i skutečně likvidačně vysoké.

Celé je to rámováno jakýmsi státním „papaláštvím“, protože milostivé léto se fakticky nedotýká veřejnoprávních pohledávek vymáhaných v jiných exekucích než těch podle exekučního řádu. Jako by jiné exekuce dlužníkům problémy nepůsobily, jako by je sociálně nevylučovaly, nevháněly do černé ekonomiky. Stát se dokonce nepodílí na milostivém létu ani tak, že by žalobcům vrátil alespoň zaplacený soudní poplatek tam, kde jinak pohledávku ani uplatnit nešlo. Zkrátka z cizího a za cizí. Nebo je smyslem milostivého léta něco jiného?

Analýza dopadu chybí

V konečném důsledku se odstraňováním některých nespravedlností páchají křivdy nové. A je sporné, zda vyváženě. O ztrátách v podobě poklesu důvěry v předvídatelný právní stát se ale nehovoří, přitom to jsou ztráty největší. Ať už bude vypořádání předchozích úvah jakékoli, je třeba se zastavit i u praktické realizace milostivého léta v podobě právních výhrad k předpisu.

Jako chybu je třeba vytknout, že poměrně zásadní právní úprava byla přijata v podobě přechodného ustanovení nadto bez zodpovědné analýzy dopadu.

Zákonodárce použil výrazy, jejichž obsah nebyl předpisem definován a současně nejsou známy z jiných částí zákona. Jde typicky o „paušální náklady exekuce“. Zejména není vyloženo, ba ani naznačeno, v jakém vztahu je tento výraz k paušální náhradě hotových výdajů a k hotovým výdajům v paušální náhradě nezahrnutých.

Zaplacení, uhrazení nebo vymožení?

Není zcela zřejmé, zda zákonodárce činí rozdíl mezi zaplacením, uhrazením nebo vymožením, případně v jakém vzájemném vztahu jednotlivé termíny jsou. Odbornou (nikoli tu mediální) debatu na téma příslušenství pohledávky již ani nejsem schopen obohatit. Na jednom místě se uvádí, že pohledávky zanikají právní mocí usnesení o osvobození. Jinde ovšem, že rozhodnout o osvobození se má jen u pohledávek, které již zanikly.

Ve světě vnímaném skrze sociální média se může jednat o nepodstatné podružnosti. Při aplikaci v každodenní praxi může jít o zásadní problém. Od jeho správného vyřešení se mohou odvíjet například případné nároky na vydání bezdůvodného obohacení.

Podobně nejasné je ustanovení o aplikaci milostivého léta na každou jistinu zvlášť. Interpretační mantinely, natož rozumné, chybí. Měl bych být vlastně poctěn, že mi bylo svěřeno právo takto nejasnou normu vykládat a aplikovat. Já to bohužel vnímám jako nepříjemnou povinnost. Povinnost s vysokou odpovědností za následek, povinnost značně vybočující z obsahu pověření k provedení exekuce, povinnost svým rozsahem přesahující pravomoci insolvenčního (krajského) soudu. A konečně povinnost oceněnou sedmi set padesáti korunami (zbytek si neopomene vzít stát na DPH). Znovu, stejně jako v roce 2013, přebírají exekutoři bez nároku na odměnu a ke své ekonomické újmě spoustu práce, se kterou si stát neví rady.

Neúcta k soudním exekutorům

Společným jmenovatelem všech výhrad je neúcta k odbornosti a erudici soudních exekutorů, kteří po celou dobu své existence byli například tahouny digitalizace části českého civilního procesu. Neúcta k legislativnímu procesu i legislativním a legislativně technickým dovednostem. Napsat tweet a napsat právní předpis není stejná disciplína. V nejširším pohledu pak jde o neúctu k adresátům normy – občanům. Jako by zákonodárci nezáleželo na tom, jak si s jeho výtvorem poradí a co jim přinese.

Kdo sledoval televizní pořad Ano, šéfe!, vzpomene si, kolikrát se Šéf zlobil, proč v hospodě vaří zedník, taxikář nebo ajťák. Je to ale obraz naší doby. A tak sociální a dluhoví poradci jsou odborníky na exekuce, insolvenční správci krotí podmínky oddlužení, a exekutoři, ti mají být odborníky na odpouštění dluhů.

Jenže my, soudní exekutoři, chceme zůstat exekutory. A chceme mít prostor, abychom mohli dál dělat pořádně svou práci, ve které máme dobré výsledky. Vrátím-li se k tomu, čím jsem začal, musím nahlas říct: Na párty to moc nevypadá, ale čas na parte snad ještě nenazrál!

Autor: Vojtěch Jaroš | soudní exekutor ze Znojma

Foto: se souhlasem Vojtěcha Jaroše