Na co by se měla zaměřit nová vláda? Odborníci mají jasno

Česko čeká příští rok v dluhové oblasti několik zásadních změn. V létě nabude účinnosti novela exekučního řádu, která přinese omezení maximální možné doby vedení exekuce, povinné zastavování řízení po 6 letech, výběr záloh v případě zájmu o jejich prodloužení či výrazné okleštění mobiliárních exekucí. Další směřování už ale bude na nové vládě. Server Češi v právu proto oslovil odborníky s dotazem: Na co by se poslanci a čerstvě jmenovaná vláda měli v dluhové problematice zaměřit?

Ladislav Minčič

poradce prezidenta a ředitel odboru legislativy, práva a analýz Hospodářské komory

"Vyhodnotit dosavadní fungování úpadkového práva a až potom přistoupit
k řešením." 

Co by se nemělo opomenout? Je třeba začít seriózním vyhodnocením dosavadního fungování úpadkového i exekučního práva, analýzou založenou na srovnání přesných dat sesbíraných z různých zdrojů (Exekutorská komora, rezort spravedlnosti, rezort financí, ale i databáze vytvořené soukromoprávními subjekty, například společností InsolCentrum). Existuje totiž řada signálů, že zejména ještě donedávna platný insolvenční zákon vytvářel vcelku funkční prostředí, v němž dlužníci byli s to dostát velké části svých závazků.

Teprve na základě takového rozboru lze přistoupit k řešením, která přinesou větší efektivitu, razantní zjednodušení administrativy, odstranění byrokratických překážek a digitalizaci procesů. Spíše než postupná dílčí novelizace jednotlivých ustanovení se nabízí například komplexní rekodifikace exekučního řádu. Rozumnou budoucnost rozhodně nevidím v dalším a dalším rozvolňování, které může výhledově demoralizovat subjekty doposud řádně plnící své povinnosti, aniž by přineslo satisfakci alespoň stávajícím věřitelům. Samostatnou výzvou je spravedlivé ocenění role zaměstnavatelů v exekučním řízení.

Je třeba narovnat veřejné mínění. Jakkoliv vnímám potřebu vyvažovat zájmy oprávněných i povinných, věřitelů i dlužníků, mám často pocit, že je mediální prostor plný pochopení pro leckdy i skutečně objektivně obtížnou situaci dlužníků, zatímco pojmy věřitel a exekutor jsou téměř sprostá slova.

Jan Vysloužil

předseda Svazu českých a moravských
bytových družstev

"Je třeba vyvážit ochranu práv dlužníků a věřitelů. Neplatící soused v domě je riziko pro řádné obyvatele."

V obecné rovině je to především vyvážení ochrany práv dlužníků a věřitelů, zefektivnění právního systému, zlepšení vymahatelnosti práva a v neposlední řadě zvýšení finanční gramotnosti občanů, kteří často podléhají mediálním masážím o tom, jak snadné a rychlé je půjčit si chybějící finanční prostředky na splnění svých zbytných přání.     

 Z pohledu Svazu českých a moravských bytových družstev, jehož členové vlastní, spoluvlastní či spravují asi 650 tisíc bytů v celé ČR, je to zcela jistě zlepšení nerovného postavení vlastníků a nájemců v bytových domech v jejich pozici věřitelů vlastních sousedů. V tomto svaz zastává dlouhodobě konzistentní názor, že pohledávky vznikající v souvislosti s užíváním bytů by měly být, stejně jako je tomu mnohdy v zahraničí, hrazeny v přednostním režimu a v plné výši. Bytová družstva ani společenství vlastníků nejsou zakládána za účelem podnikání a dosahování zisku, ale pouze za účelem uspokojování bytových potřeb svých členů a správy společných částí domu. Nejsou-li pohledávky z bydlení vymoženy, nesou je ostatní řádně platící obyvatelé domu, jimiž jsou v družstevních bytech velmi často samoživitelky, rodiny s malými dětmi či senioři, aniž by proti tomu měli možnost obrany. Z bydlení v bytových domech se tak stává svým způsobem „podnikatelské riziko“ a uživatelé bytů jsou nedobrovolnými věřiteli neplatících sousedů.

Michal Žižlavský

člen představenstva a předseda
insolvenční sekce České advokátní komory

"Vláda by neměla podléhat domněnkám. Povinnost zkrátit oddlužení na tři roky pro všechny neexistuje. Je to mýtus."

Nová vláda by se měla zaměřit na směrnici o restrukturalizaci a insolvenci. Tu jsme měli transponovat už do července letošního roku. Teď nám běží náhradní lhůta do 17. července 2022.

Podnikatelům musíme zkrátit oddlužení z 5 na 3 roky a firmám umožnit preventivní restrukturalizaci. Minulá vláda zvolila cestu gold-platingu. Připravila dvě předlohy. Návrh nového kodexu o preventivní restrukturalizaci a zásadní novelu insolvenčního zákona, ve které navrhuje zkrácení oddlužení pro všechny. Možná proto nezvládla transpozici v řádné lhůtě a přesunula problém do dalšího volebního období. Před novou vládou a parlamentem teď stojí nelehký úkol. Musí se rozhodnout, zda a nakolik přijmou koncepty končící vlády.

Existují tři možná řešení:

1. Vydat se stejnou cestou
2. Omezit se na úsporné řešení v mezích závazného rámce směrnice
3. Zkombinovat první a druhé řešení

Ještě je hypoteticky možné, že nová vláda nezvládne transpozici směrnice ani v náhradní lhůtě. Pak by nastoupil přímý účinek směrnice, což by odpovídalo druhé variantě řešení. Každá z popsaných možností je představitelná. Přál bych si jen, aby se nová politická reprezentace neřídila domněnkami, které se objevují ve veřejném prostoru, ačkoli nemají oporu v textu směrnice. Mám na mysli zejména mýtus o povinnosti zkrátit oddlužení plošně, tedy nejen podnikatelům, ale i spotřebitelům. Nic takového směrnice v závazné části nepožaduje.

Jarmila Veselá

insolvenční správkyně a jednatelka
ve společnosti Insolcentrum

"Vláda nemůže přijímat funkční řešení zadluženosti, dokud si neopatří relevantní data o dlužnících."

Vláda by si měla udělat audit stavu země v oblasti zadlužení zpracovaný k datu přebírání mandátu - ke konci roku 2021. Měla by vědět, jak jsou k tomuto datu zadluženy a existenčně ohroženy podniky. O jaké typy podniků se jedná, z jakých jsou odvětví a jaké mají charakteristiky. Přesná data by měla mít vláda k dispozici také nejen co se týká živnostníků, ale zejména občanů.

Dluhové pasti občanů mohou v budoucnosti představovat vážný sociální i společenský problém. Ačkoli se již dlouhou řadu let v médiích mluví o republice jako o zemi s milionem lidí v dluhových pastích, stát přesto stále nemá k dispozici relevantní údaje. Neví, kdo jsou dlužníci, jak jsou staří, zda převažují ženy či muži, kde dlužníci bydlí či jaké mají příjmy. Všimněte si, jak neurčitě se o dlužnících mluví, a skoro vždy pouze o ohrožené matce samoživitelce nebo bezmocném seniorovi. Z mála dostupných údajů však vyplývá, že téměř dvě třetiny exekučních dlužníků tvoří muži převážně v produktivním věku. Bez toho, aby vláda znala složení a charakteristiky jednotlivých skupin dlužníků, nemohou být přijímána funkční řešení problémů jejich zadluženosti.

A k tomu všemu pravděpodobně dojde ke vzniku kvalitativně odlišných typů dlužníků. Občané i podnikatelé se ocitají v úplně nové finanční situaci. Ačkoli neudělali nic špatně, přesto se změněná ekonomická realita může negativně odrazit v jejich finanční kondici a přivést je do stavu předlužení. Vláda by proto měla mít zmapován současný stav tak, aby byla schopna reagovat jak na něj, tak i na nové měnící se ekonomické podmínky. Na schopnosti nastupující vlády bude záviset úspěch opatření směřujících k podpoře ohrožených skupin občanů i podnikatelských subjektů.

Jak jsem uvedla na počátku, vláda vstupuje do velmi náročné doby. Skoro se při jejím oslovení nabízí starý křesťanský pozdrav: “Bůh s Vámi”. Na druhou stranu se však právě v tíživém období mohou objevit noví lídři, kteří budou schopni překvapivě účinně krizové stavy řešit.

Pavel Staněk

prezident České asociace věřitelů
a poslanec (ODS)

"Za posledních 8 let bylo v oblasti exekucí a insolvencí přijato obrovské množství uspěchaných úprav. Je čas na legislativní dietu."

Za posledních 8 let jsme nezažili snad jediné období, kdy by v oblasti exekucí a insolvencí nastal klid. Zákony upravující vztahy mezi věřiteli a dlužníky prošly obrovským množstvím úprav, které byly mnohdy přijímány uspěchaně, bez potřebných debat a analýz, jako výsledek populistických tlaků namísto širokého odborného konsensu. Vrcholem tohoto trendu byla legislativní smršť „covidového“ období, s jejímiž následky se teprve budeme muset popasovat. Pokud bych si pro rok 2022 mohl něco přát, bylo by to proto jediné: přísná legislativní dieta. A po velmi dlouhé době bych si chtěl dovolit být v tomto směru alespoň lehkým optimistou.

Vládní strany se oficiálně zavázaly najít „vyvážené řešení respektující pomoc zodpovědným dlužníkům i práva seriózních věřitelů“. Po mnoha letech jednostranně prodlužnických opatření by takový přístup byl opravdu svěží změnou. Pozitivně vnímám i záměr nové vlády vyhodnotit si před zvažováním dalších úprav dopady těch nedávných, včetně například chráněného účtu. Jeho zavedení je pro mě ukázkovým příkladem toho, jak i správný záměr může při nekvalitním a uspěchaném zpracování napáchat víc škod než užitku. Řada dalších změn z poslední doby se pak v praxi ještě ani nestihla znatelně projevit. Je tedy zcela namístě nejprve vyčkat a pečlivě zanalyzovat, co věřitelům, dlužníkům, ale i celé ekonomice a společnosti nedávné úpravy přinesly, a až poté zvažovat jakákoliv další zákonná opatření.

Odlišná bude zřejmě situace v insolvenčním právu. Česko bude muset implementovat evropskou směrnici nařizující zkrácení doby oddlužení podnikatelů na tři roky ze současných pěti. V první fázi jednání o této změně rozdělila zákonodárce debata, zda volnější podmínky umožnit v souladu se směrnicí pouze podnikatelům, nebo jít dál a zavést tříleté oddlužení i pro spotřebitele. Velmi doufám, že si zákonodárci i v této oblasti důkladně vyhodnotí dopady posledních úprav a další zásahy do uspokojení práv věřitelů shledají za nežádoucí. Pro spoustu věřitelů, zejména těch nedobrovolných, mezi něž patří řada občanů, živnostníků, SVJ či bytová družstva, jsou totiž již současné podmínky neúnosné.

Karel Polata

místopředseda
Občanského sdružení majitelů domů v ČR

"Jakými třemi nástroji by měl stát podpořit funkční trh nájemního bydlení? Vymahatelnost práva, vymahatelnost práva, vymahatelnost práva." 

V oblasti naplnění bytové potřeby vnímají pronajímatelé stále tyto dva úkoly: důsledný důraz na prevenci a vymahatelnost práva.

Co se týká důsledného důrazu na prevenci, předpokladem jsou skutečně účinné nástroje sociální politiky a určení odpovědnosti v oblasti nájemního bydlení. A to jak v rámci resortů (Ministerstva práce a sociálních věcí versus Ministerstva pro místní rozvoj), tak i ve vztahu stát versus obec. Pronajímatelé nemohou desítky let nahrazovat sociální roli státu. Zejména tam, kde je role a konečná odpovědnost státu (či obce) zcela zřejmá! Například u rodin s nezletilými dětmi, u osamělých seniorů atd., kteří si z objektivních důvodů aktuálně nemohou hradit naplnění bytové potřeby. Sebemenší problém u příjmu těchto nájemníků stát okamžitě „řeší“ odebráním příspěvku na bydlení. To logicky vede k fatální eskalaci dluhu a k rychlému ukončení nájemní smlouvy. V kritické životní situaci bývalý nájemce odchází na ulici, či zůstane v původním bydlišti nelegálně. Pronajímatel je pak přinucen dlouhé měsíce i roky poskytovat byt a služby s ním spojené zcela zdarma.

Vymahatelnost práva, vymahatelnost práva, vymahatelnost práva. Tímto bonmotem odpovídají pronajímatelé už desítky let na otázku, jakými třemi nástroji by měl stát podpořit funkční trh nájemního bydlení. Obnovení dispozičního práva k bytu trvá stále více jak 1000 dní a (nedobytné) pohledávky jsou vyšší než 400 tisíc korun. Že taková sdílená zkušenost vede mnohé pronajímatele k rozhodnutí stáhnout desetitisíce bytů z trhu, je nasnadě.

Filip Hanzlík

náměstek výkonné ředitelky a hlavní právník České bankovní asociace

"Racionální zákonodárce by se měl zdržet dalších výrazných zásahů do exekučního práva. Alespoň na 3 - 5 let." 

Myslím, že příští rok budeme svědky střetávání dvou trendů: snahy nové vlády prosadit v prvním povolebním roce co nejvíce z programu na straně jedné, a deklarovaného záměru nové koalice k legislativní zdrženlivosti.

Máme za sebou první půlrok zkušeností s chráněným účtem. Právní úprava chráněného účtu byla přijímána narychlo a pod velkým politickým tlakem a na její kvalitě se to bohužel projevilo. Aktuálně existuje asi 240 chráněných účtů. Po pečlivé analýze bude třeba přistoupit k odstranění složitosti, těžkopádnosti a formalismu právní úpravy její novelizací.

Naplno nabude účinnosti exekuční novela, nejvýznamnější soubor podstatných změn exekučního řízení za posledních 5-10 let. Racionální zákonodárce by se měl v maximální míře zdržet dalších výrazných legislativních zásahů aspoň po dobu 3-5 let, aby se mohlo dostatečně projevit, jak přijaté změny zafungovaly, popř. nezafungovaly. Vsazovat do takto „rozjitřené“ právní situace teritorialitu se tak jeví spíše jako pokus o sabotáž.

Doufám ve věcnou debatu k transpozici směrnice o preventivní restrukturalizaci a insolvenci, zejména u revize pravidel oddlužení OSVČ. Plošné zkrácení doby oddlužení na 3 roky i pro spotřebitele bych považoval za jednoznačně protivěřitelský krok, k němuž podle směrnice není ČR nijak nucena.

Nevyhneme se přijetí právní úpravy hromadného řízení. Lze doufat, že i zde převáží racionální a věcný přístup a transpozice směrnice bude minimalistická a opřená o princip opt-in s důrazem na účinné bariéry proti zneužití k šikanózním a vyděračským žalobám.

Jan Mlynarčík

prezident Exekutorské komory

"Vláda by měla upustit od populistických kroků v oblasti exekucí a zaměřit se zejména na prevenci a finanční gramotnost."

Exekutorská komora České republiky setrvale veřejně upozorňuje na skutečnost, že dluhy a celá dluhová problematika se nezbytně nutně musí řešit především na samotném počátku. Tedy dříve než dluhy vzniknou. V současné době jsme bohužel svědky spíše opačného přístupu státu, který v oblasti dluhové prevence v minulosti zaspal, čímž se zde nahromadilo velké množství problémových dluhů, které vůbec nemusely vzniknout. Pomocí judikatury a některých dílčích úprav právních předpisů se situace mírně zlepšila. Ukázalo se však, že hašení požáru, který už v plné síle vypuknul, je složitější než snaha zabránit jeho vznícení. Jednotlivé vlády se snažily tyto neduhy minulosti zachránit na samém konci celého řetězce – u exekucí a insolvencí. Kvůli jejich přístupu jsme se postupně dostali do situace, kdy se v ohrožení mohou ocitat spíše věřitelé než dlužníci, kteří poměrně snadno dosáhnout na oddlužení za dříve nemyslitelných podmínek, nebo jimž jsou dluhy bezskrupulózně odpouštěny.

Prioritou pro novou vládu by proto mělo být upuštění od populistických kroků v oblasti exekucí. Vláda se musí komplexním způsobem zaměřit na důvody vzniku dluhů a na základě empirických zjištění z reálného života vytvořit programy dluhové prevence a zvýšení finanční gramotnosti třeba již na úrovni základního vzdělávání. Nová vláda by se také měla zasloužit o narovnání dlužnicko-věřitelského prostředí, v němž mají mít obě strany rovné postavení.

Autor: Lucie Havlišová

Foto: www.vlada.cz