Ptáme se odborníků: Mělo by se zavést náhradní výživné?

Bude za neplatiče alimentů poskytovat výživné na děti stát? Jasno by mělo být zřejmě už v listopadu. Zavedení takzvaného náhradního výživného je totiž ve sněmovním finále. Vládní předloha počítá s tím, že maximální výše by činila 3 000 korun měsíčně. Nová dávka by mohla být vyplácena nejvýše dva roky. O náhradní alimenty by rodič žádal krajský úřad práce. Podmínkou by bylo, že dotyčný začal peníze po dlužníkovi vymáhat v exekuci nebo u soudu.

Ministerstvo práce a sociálních věcí odhaduje, že úřady by mohly ročně dostat asi 24 000 žádostí a vyplatily by asi 861,3 milionu korun. O úpravy vládní novely se snaží Piráti. ODS chce návrh zamítnout.

Odborníků jsme se v anketě zeptali, jaký názor mají oni. Mělo by být zavedeno náhradní či zálohované výživné? Pokud ano, za jakých podmínek a komu by mělo být vypláceno?

Daniela Kovářová, advokátka a prezidentka Unie rodinných advokátů

Nemělo, protože zálohované výživné snímá osobní odpovědnost za plnění rodičovské odpovědnosti z rodičů a odrazuje od pokusů spolu jednat. Navíc z pojetí rodičovské odpovědnosti vyjímá výživné, zatímco ostatní práva a povinnosti nebere v úvahu. Normální je vyživovací povinnost plnit, nicméně někteří otcové tímto nesprávným způsobem jen reagují na stejně špatný přístup matek, které jim brání ve styku s dítětem nebo s nimi odmítají komunikovat a rozhodují o dítěti samy. Vhodnější cestou je edukace obou rodičů a systematická práce s nimi. Pokud je zálohované výživné součástí programového prohlášení vlády, pak rozumím snaze je v jakékoliv podobě a za každou cenu schválit. V takovém případě je pro mě přijatelná poslední podoba návrhu, která však přinese státu i maminkám nemalé administrativní a finanční náklady. Podmínkou vyplácení zálohovaného výživného musí být trestní oznámení na neplatiče, což sníží riziko zneužívání domluvou rodičů a současně bude výchovně působit na neplatiče, aby své povinnosti dostáli. Naopak od zpětného vymáhání vyplacených částek po neplatičích bych upustila pro neefektivnost a vysokou nákladovost.

Svou odpověď uzavírám dlouhodobým zjištěním, že nejefektivnějším systémem je vzájemná spolupráce obou rodičů a velmi dobré, až přátelské vzájemné vztahy. Tímto směrem by měla být vedena edukace, nikoliv kroky, které zvětší vzájemnou nevraživost mezi rodiči.

Olga Richterová (Piráti), poslankyně a místopředsedkyně výboru pro sociální politiku

Obecně je nutné řešit situaci dětí, jejichž rodič neplatí přiznané výživné. I v zahraničí existují obdobná opatření státní podpory, která mají zabránit negativním dopadům chudoby na děti. Navíc u nás žije na 100 000 rodin samoživitelů a samoživitelek a až polovina z nich trpí neplatičstvím.

Záměr pracuje s myšlenkou, že je třeba pomoci dětem, které nedostávají přiznané výživné, ačkoli je jejich rodiče aktivně vymáhají. Podpora státu má být poskytována jen pokud povinný rodič výživné neposílá ani po absolvování příslušných kroků k vymožení pohledávky.

Vidím několik úskalí. První je už nyní vysoký počet obtížně vymahatelných exekucí (podle Exekutorské komory je obecná vymahatelnost 20 procent, u náhradního výživného se čeká maximálně 10 procent). Dále administrativní zátěž pro přetížené úřady práce. Ty nezvládají ani stávající agendu a často bojují s nedostatkem zaměstnanců. Návrh ale předpokládá nárůst o 150 nových míst.

Jako problém vidím i omezení výplaty náhradního výživného pouze na dva roky. Pokud se poté situace nezmění, problém trvá, ale dítě bude bez pomoci. Ani stanovení limitu 3 000 na měsíc není šťastné. Není navázán na potřeby dětí, ani na vývoj obvyklých částek výživného.

Mám proto připravené dva návrhy: první na změnu délky poskytování pomoci až do ukončení doby trvání nezaopatřenosti dítěte, druhý na navázání maximální výše částky náhradního výživného na životní minimum, které bývá novelizováno pouhým nařízením vlády.

Hana Aulická Jírovcová (KSČM), poslankyně a místopředsedkyně výboru pro sociální politiku

Jsme pro zavedení. KSČM má i svůj návrh, který je připraven už asi tři roky. Debatovalo se o tom, zda je lepší zavést zálohované výživné nebo náhradní. ČSSD se nakonec přiklonila k modelu, pro který jsme i my. To znamená náhradní výživné. Ustoupilo se od toho, že by stát vymáhal peníze od rodičů, kteří výživné neplatí. Jak se totiž ukazuje z praxe, vymahatelnost je velmi malá a nevyplácí se. Co se nám nelíbí, je, že v návrhu není strop příjmů. Chtěli bychom, aby náhradní výživné dostávali opravdu jen ti nejpotřebnější, a proto se chceme bavit o koeficientu životního minima. Téma ještě plánujeme probrat s ministerstvem a otevřeme ho na výboru pro sociální politiku. Pokud je dítě soustavně studující, mělo by být výživné vypláceno do 26 let jeho věku. Vnímáme to tak, že jsou to peníze pro děti.

Dagmar Vogtová, koordinátorka z Asociace neúplných rodin

Ano, protože vnímáme zálohované výživné především jako pomoc státu dětem, kde jiné prostředky selhaly, a ne jako pomoc nezodpovědnému dlužníkovi. Zálohované výživné je mnohdy bráno jako nový druh sociální dávky, ale uvědomme si, že vhodně cílené sociální dávky představují pro stát vyloučení případných sociálních rizik nebo vyšších finančních nákladů v budoucnosti. Dle našich průzkumů by samoživitelé zálohované výživné vítali, byť má být tato pomoc vyplácena maximálně dva roky do výše 3 000 korun. Zálohované výživné by mělo samoživitelům pomoci do doby, než se posílí vymahatelnost práva.

Zálohované výživné by mělo být pro všechny děti, kterým není ze strany povinného rodiče placeno a mají na něj dle rozsudku nárok. Případnou zneužitelnost této dávky nebo nečinnost oprávněného domoci se svého práva na výživné pak jistě eliminuje podmínka zahájení exekučního vymáhání oprávněným, přičemž je tato exekuce delší dobu neúspěšná.

Jan Bauer (ODS), poslanec a předseda výboru pro sociální politiku

Se zavedením náhradního výživného z principu nesouhlasím, protože stát podle mého názoru nemůže a nemá suplovat zodpovědnost rodičů. Stát se jeho zavedením nemístně vláme do občanskoprávních vztahů, tedy někam, kam se vlamovat v žádném případě nemá. Ať už dostane náhradní výživné jakoukoliv podobu, je to jen další nová sociální dávka, na kterou se budou neplatičům alimentů skládat občané a daňoví poplatníci této země. A já se ptám, pokud dnes tento princip přijmeme, na co a na koho se budou daňoví poplatníci skládat příště?

Nepřesvědčí mě ani argument, že stát má silnější prostředky k vymáhání alimentů, protože podle samotných předkladatelů bude návratnost vymáhaných dluhů ze strany úřadů práce pouhých 10 procent. A to nemluvím o stamilionových nákladech, které zavedení náhradního výživného a celá mašinérie kolem něj bude stát. Vláda přitom ani nemá k dispozici přesná čísla o počtech dětí, vůči kterým není plněna vyživovací povinnost. V současné době dokonce nejsou sledována ani data o částečném plnění, resp. neplnění vyživovací povinnosti. Náklady tedy mohou být nižší, ale pravděpodobně budou spíše podstatně vyšší.

Řešením je celková revize a zjednodušení stávajícího dávkového systému, který musí umět podržet samoživitele, kteří se ocitnou v potížích, a zlepšení vymáhání práva směrem k neplatičům. Vláda, a zejména rezorty práce a sociálních věcí a spravedlnosti však v tomto selhaly a za celé volební období nepřišly s ničím, co by situaci zlepšilo.

Dana Pavlousková, ředitelka Klubu svobodných matek

Každou iniciativu řešící dlužné výživné vítáme, protože je to dlouhodobý problém, který tíží velký počet samoživitelek. Řada odpůrců návrh zákona vnímá jako další výdaj státního rozpočtu, proto bychom se velmi přimlouvali za řešení ve smyslu vymahatelnosti, respektive posílení institutu práva. Zjednodušeně řečeno, pokud stát člověku přizná něco, na co má nárok, musí svými nástroj zajistit i realizaci, respektive plnění přiznaného nároku.


Autor: Lucie Havlišová

Přečtěte si také

Januš: Babiš a spol. útočí na soukromé vlastnictví. Narazí po poslanecké noci u Ústavního soudu?

Nenechme se zmást neustálými tiskovými konferencemi vlády ani přes noc jednajícími poslanci, premiér Andrej Babiš (ANO) nemá se svými kontroverzními návrhy na změny zákonů stále vyhráno. Příspěvek živnostníkům ve výši 25 tisíc korun, zákaz výpovědí z nájmů či výrazná omezení výkonu exekucí a insolvencí pořád neplatí. I když je v posledních hodinách potvrdila poslanecká sněmovna, nyní přijde ke slovu senát. Zatímco „pětadvacítku“ stihne horní komora nejspíše ještě dnes, k mnoha dalším právním předpisům se dostane až po Velikonocích. Pokud dá změnám nakonec zelenou, což nelze předjímat automaticky, a svůj podpis připojí rovněž prezident, vláda stále ještě nebude mít vyhráno. I když předpisy začnou platit, některé z nich může během několika týdnů či měsíců zrušit Ústavní soud. Na něm bude záležet, jak budeme v České republice do budoucna chápat ochranu vlastnictví. Což je dobře, jde o zcela zásadní věc.

Staněk: Pokud chce stát ulevit dlužníkům, měl by nést s tím spojené náklady

Poslanecká sněmovna bude tento týden projednávat změny v oblasti exekucí a insolvencí, které mají ochránit dlužníky před ekonomickými dopady pandemie koronaviru. Ve hře je například zrušení povinnosti splatit alespoň 30 procent dluhu u starých oddlužení, automatické zastavování exekucí po 3 letech či plošný odklad běžících exekučních řízení. O tom, co by tato opatření v praxi znamenala a zda jsou adekvátním řešením současné situace, jsme si povídali s prezidentem České asociace věřitelů Pavlem Staňkem.

Výborný: Mírnější oddlužení by se mělo týkat těch, kteří byli krizí skutečně zasaženi

Česká republika se od poloviny března nachází v karanténě a její občané mají zakázáno cestovat do zahraničí. Řada lidí proto řeší, co dělat se zakoupenými letenkami a zájezdy na zahraniční dovolenou, případně zda má v současnosti význam reagovat na nabídky cestovních kanceláří a objednávat zájezdy na další týdny a měsíce. Jak v této situaci postupovat a jaké nároky mohou cestovatelé vůči cestovkám a leteckým dopravcům uplatnit, jsme zjišťovali v našem rozhovoru s Evou Jurčíkovou ze společnosti Vaše nároky.cz.