Ptáme se odborníků: Mělo by se zavést náhradní výživné?

Bude za neplatiče alimentů poskytovat výživné na děti stát? Jasno by mělo být zřejmě už v listopadu. Zavedení takzvaného náhradního výživného je totiž ve sněmovním finále. Vládní předloha počítá s tím, že maximální výše by činila 3 000 korun měsíčně. Nová dávka by mohla být vyplácena nejvýše dva roky. O náhradní alimenty by rodič žádal krajský úřad práce. Podmínkou by bylo, že dotyčný začal peníze po dlužníkovi vymáhat v exekuci nebo u soudu.

Ministerstvo práce a sociálních věcí odhaduje, že úřady by mohly ročně dostat asi 24 000 žádostí a vyplatily by asi 861,3 milionu korun. O úpravy vládní novely se snaží Piráti. ODS chce návrh zamítnout.

Odborníků jsme se v anketě zeptali, jaký názor mají oni. Mělo by být zavedeno náhradní či zálohované výživné? Pokud ano, za jakých podmínek a komu by mělo být vypláceno?

Zdroj: archiv Kovářové

Zdroj: archiv Daniely Kovářové

Daniela Kovářová, advokátka a prezidentka Unie rodinných advokátů

Nemělo, protože zálohované výživné snímá osobní odpovědnost za plnění rodičovské odpovědnosti z rodičů a odrazuje od pokusů spolu jednat. Navíc z pojetí rodičovské odpovědnosti vyjímá výživné, zatímco ostatní práva a povinnosti nebere v úvahu. Normální je vyživovací povinnost plnit, nicméně někteří otcové tímto nesprávným způsobem jen reagují na stejně špatný přístup matek, které jim brání ve styku s dítětem nebo s nimi odmítají komunikovat a rozhodují o dítěti samy. Vhodnější cestou je edukace obou rodičů a systematická práce s nimi. Pokud je zálohované výživné součástí programového prohlášení vlády, pak rozumím snaze je v jakékoliv podobě a za každou cenu schválit. V takovém případě je pro mě přijatelná poslední podoba návrhu, která však přinese státu i maminkám nemalé administrativní a finanční náklady. Podmínkou vyplácení zálohovaného výživného musí být trestní oznámení na neplatiče, což sníží riziko zneužívání domluvou rodičů a současně bude výchovně působit na neplatiče, aby své povinnosti dostáli. Naopak od zpětného vymáhání vyplacených částek po neplatičích bych upustila pro neefektivnost a vysokou nákladovost.

Svou odpověď uzavírám dlouhodobým zjištěním, že nejefektivnějším systémem je vzájemná spolupráce obou rodičů a velmi dobré, až přátelské vzájemné vztahy. Tímto směrem by měla být vedena edukace, nikoliv kroky, které zvětší vzájemnou nevraživost mezi rodiči.

Zdroj: archiv Olgy Richterové

Olga Richterová (Piráti), poslankyně a místopředsedkyně výboru pro sociální politiku

Obecně je nutné řešit situaci dětí, jejichž rodič neplatí přiznané výživné. I v zahraničí existují obdobná opatření státní podpory, která mají zabránit negativním dopadům chudoby na děti. Navíc u nás žije na 100 000 rodin samoživitelů a samoživitelek a až polovina z nich trpí neplatičstvím.

Záměr pracuje s myšlenkou, že je třeba pomoci dětem, které nedostávají přiznané výživné, ačkoli je jejich rodiče aktivně vymáhají. Podpora státu má být poskytována jen pokud povinný rodič výživné neposílá ani po absolvování příslušných kroků k vymožení pohledávky.

Vidím několik úskalí. První je už nyní vysoký počet obtížně vymahatelných exekucí (podle Exekutorské komory je obecná vymahatelnost 20 procent, u náhradního výživného se čeká maximálně 10 procent). Dále administrativní zátěž pro přetížené úřady práce. Ty nezvládají ani stávající agendu a často bojují s nedostatkem zaměstnanců. Návrh ale předpokládá nárůst o 150 nových míst.

Jako problém vidím i omezení výplaty náhradního výživného pouze na dva roky. Pokud se poté situace nezmění, problém trvá, ale dítě bude bez pomoci. Ani stanovení limitu 3 000 na měsíc není šťastné. Není navázán na potřeby dětí, ani na vývoj obvyklých částek výživného.

Mám proto připravené dva návrhy: první na změnu délky poskytování pomoci až do ukončení doby trvání nezaopatřenosti dítěte, druhý na navázání maximální výše částky náhradního výživného na životní minimum, které bývá novelizováno pouhým nařízením vlády.

Zdroj: archiv Hany Aulické Jírovcové

Hana Aulická Jírovcová (KSČM), poslankyně a místopředsedkyně výboru pro sociální politiku

Jsme pro zavedení. KSČM má i svůj návrh, který je připraven už asi tři roky. Debatovalo se o tom, zda je lepší zavést zálohované výživné nebo náhradní. ČSSD se nakonec přiklonila k modelu, pro který jsme i my. To znamená náhradní výživné. Ustoupilo se od toho, že by stát vymáhal peníze od rodičů, kteří výživné neplatí. Jak se totiž ukazuje z praxe, vymahatelnost je velmi malá a nevyplácí se. Co se nám nelíbí, je, že v návrhu není strop příjmů. Chtěli bychom, aby náhradní výživné dostávali opravdu jen ti nejpotřebnější, a proto se chceme bavit o koeficientu životního minima. Téma ještě plánujeme probrat s ministerstvem a otevřeme ho na výboru pro sociální politiku. Pokud je dítě soustavně studující, mělo by být výživné vypláceno do 26 let jeho věku. Vnímáme to tak, že jsou to peníze pro děti.

Zdroj: archiv Dagmar Vogtové

Dagmar Vogtová, koordinátorka z Asociace neúplných rodin

Ano, protože vnímáme zálohované výživné především jako pomoc státu dětem, kde jiné prostředky selhaly, a ne jako pomoc nezodpovědnému dlužníkovi. Zálohované výživné je mnohdy bráno jako nový druh sociální dávky, ale uvědomme si, že vhodně cílené sociální dávky představují pro stát vyloučení případných sociálních rizik nebo vyšších finančních nákladů v budoucnosti. Dle našich průzkumů by samoživitelé zálohované výživné vítali, byť má být tato pomoc vyplácena maximálně dva roky do výše 3 000 korun. Zálohované výživné by mělo samoživitelům pomoci do doby, než se posílí vymahatelnost práva.

Zálohované výživné by mělo být pro všechny děti, kterým není ze strany povinného rodiče placeno a mají na něj dle rozsudku nárok. Případnou zneužitelnost této dávky nebo nečinnost oprávněného domoci se svého práva na výživné pak jistě eliminuje podmínka zahájení exekučního vymáhání oprávněným, přičemž je tato exekuce delší dobu neúspěšná.

Zdroj: archiv Jana Bauera

Jan Bauer (ODS), poslanec a předseda výboru pro sociální politiku

Se zavedením náhradního výživného z principu nesouhlasím, protože stát podle mého názoru nemůže a nemá suplovat zodpovědnost rodičů. Stát se jeho zavedením nemístně vláme do občanskoprávních vztahů, tedy někam, kam se vlamovat v žádném případě nemá. Ať už dostane náhradní výživné jakoukoliv podobu, je to jen další nová sociální dávka, na kterou se budou neplatičům alimentů skládat občané a daňoví poplatníci této země. A já se ptám, pokud dnes tento princip přijmeme, na co a na koho se budou daňoví poplatníci skládat příště?

Nepřesvědčí mě ani argument, že stát má silnější prostředky k vymáhání alimentů, protože podle samotných předkladatelů bude návratnost vymáhaných dluhů ze strany úřadů práce pouhých 10 procent. A to nemluvím o stamilionových nákladech, které zavedení náhradního výživného a celá mašinérie kolem něj bude stát. Vláda přitom ani nemá k dispozici přesná čísla o počtech dětí, vůči kterým není plněna vyživovací povinnost. V současné době dokonce nejsou sledována ani data o částečném plnění, resp. neplnění vyživovací povinnosti. Náklady tedy mohou být nižší, ale pravděpodobně budou spíše podstatně vyšší.

Řešením je celková revize a zjednodušení stávajícího dávkového systému, který musí umět podržet samoživitele, kteří se ocitnou v potížích, a zlepšení vymáhání práva směrem k neplatičům. Vláda, a zejména rezorty práce a sociálních věcí a spravedlnosti však v tomto selhaly a za celé volební období nepřišly s ničím, co by situaci zlepšilo.

Zdroj: archiv Dany Pavlouskové

Dana Pavlousková, ředitelka Klubu svobodných matek

Každou iniciativu řešící dlužné výživné vítáme, protože je to dlouhodobý problém, který tíží velký počet samoživitelek. Řada odpůrců návrh zákona vnímá jako další výdaj státního rozpočtu, proto bychom se velmi přimlouvali za řešení ve smyslu vymahatelnosti, respektive posílení institutu práva. Zjednodušeně řečeno, pokud stát člověku přizná něco, na co má nárok, musí svými nástroj zajistit i realizaci, respektive plnění přiznaného nároku.


Autor: Lucie Havlišová

Zdroj hlavní foto: 123rf.com

Přečtěte si také

Asi třetina restaurací neotevře. Jaké další obory skolila covidová opatření?

Především jasný plán a brzké obnovení provozu, byť klidně s přísnými bezpečnostními pravidly. To si nejvíce přejí firmy, které kvůli covidu a souvisejícím opatřením dennodenně řeší své přežití. Podle Hospodářské komory není v současné době důvod, aby služby a provozy, třeba jen v omezeném režimu, nefungovaly.

Přechod nájmu má své podmínky. Kdo na něj má nárok?

Pětašedesátiletá Marie z Ústí nad Labem dva roky bydlela s přítelem v pronajatém bytě. Když náhle zemřel, kromě smutku ji sužoval i strach, jestli „neskončí na ulici“ a nečeká ji hledání nového bydlení. Nájemní smlouva totiž byla psaná na partnera. V bytě nakonec mohla zůstat díky takzvanému přechodu nájmu. K tomu je potřeba dodržet dvě podmínky: osoba musí být členem nájemcovy domácnosti a žít s ním v nájemním bytě ke dni jeho smrti. Zároveň ale nájemce nesmí v době úmrtí vlastnit jiný byt. Tím je myšleno nejen byt v osobním vlastnictví, ale i nájemní či družstevní.

Výživné nenáleží jen dětem. Kdy o něj pro sebe může žádat matka či otec?

Pod pojmem výživné si asi většina lidí představí povinnost rodiče platit stanovenou měsíční částku na svého potomka. Málokdo už ví, že vyživovací povinnost funguje i mezi exmanžely. Pokud by hrozilo, že po rozvodu začne jeden z manželů strádat a nebude schopen vlastními silami zajistit své životní potřeby, může být exmanželce nebo exmanželovi určena vyživovací povinnost. A to až na tři roky.