Starosta: Strhávejme poplatky za odpad ze sociálních dávek, obce je jinak nevymůžou

Před šesti lety došla starostovi Miletína na Jičínsku Miroslavu Noskovi trpělivost s notorickými neplatiči. Kdo městu dlužil za poplatky nebo na nájemném, musel počítat s tím, že jeho jméno bude vidět na internetu nebo na vývěsce. Starosta si systém pochvaloval,  polovina dlužníků prý nakonec zaplatila. Úřad pro ochranu osobních údajů ovšem takový postup shledal jako nátlakový, v důsledku toho protizákonný a obci vyměřil pokutu. Starosta boj s dlužníky nechtěl vzdát a plánoval, že jim například neprodá dřevo z lesa, zakáže sedat na lavičky nebo zamezí vstup do restaurace, kterou Miletín spoluvlastní.

Jak se vám daří bojovat s dlužníky nyní?

Prvotně jsem to zkoušel tak, že jsem vyvěsil jejich jména na úřední desce, ale dostal jsem 10 tisíc pokuty. Došlo mi, že touto cestou to nepůjde. Proto jsme udělali tu věc, že neplatiči nyní nemají od Miletína žádné výhody. Obec například zadarmo rozváží svým občanům písek, drť, cement nebo jim půjčuje různá nářadí či přistaví kontejner, dlužníci ale mají smůlu. To samé, když přijdou a něco potřebují, tak já si je nechám zavolat a vyprovodím je. Aby si z nás někdo dělal srandu, mě prostě štve.

Vy jste zvažovali, že byste neplatiče nepouštěli do obecní hospody…

To by nakonec ztratilo smysl, protože do hospody stejně nemohou. Dluží i tam, to samé v infocentru. Oni čekají na dávky, pak to rozfofrují najednou, měsíc žijí na dluh a to se opakuje. Tím, že jsme jim služby na dluh zatrhli, už jich prakticky nevyužívají. Miletín má 940 obyvatel, mluvím teď zhruba o 30 z nich, to jsou dlužníci.

Vedlo to k tomu, že by někdo dluhy doplatil?

Ne, jsou to stále stejní lidé. Moc dobře vědí, že na ně obec nemůže. Z devadesáti procent jsou na sociálních dávkách. To znamená, že jim stát nebo obce nemohou de facto nic vzít. Je to obrovský nesmysl, že to z nich nedokážeme vydobýt. Přitom je to strašně jednoduché. Pokud je někdo na sociálních dávkách, pobírá od státu určitou mzdu, tak by z těch dávek měly být co nejdříve zaplaceny povinné položky, jako je elektřina, plyn, voda, oběd dětí ve škole, poplatky za odpad. Až potom, co zbyde, by měli mít lidé na útratu. Tak to ale bohužel nefunguje. Potom děláme sbírky dětem na školní obědy, protože rodiče to raději prokouří a prohrajou v automatech.

Mají obce dostatečné páky peníze vymoci nebo by se podle vás měla změnit legislativa? 

Obce mají velmi malé páky z dlužníků něco dostat, takže dluhy rostou a rostou. A doplácejí na to ostatní. Nedávno jsem všem neplatičům posílal doporučeně platební výměr, ten ale zabral spíš na lidi, co zapomněli zaplatit. Zhruba třicet lidí dělá, že se jich to netýká. Teď jim budu zasílat předžalobní upomínku. Uvidíme, jestli nějak zapůsobí. Je to taková zkouška. Tito lidé moc dobře znají svoje práva, ale povinnosti ne. Exekutorskou firmu nenajímáme, to by se obci vůbec nevyplatilo. Moc dobře ví, že jim exekutor nemůže nic zabavit. A obec by ve finále zaplatila ještě exekutora a veškeré náklady. Dluhy tím pádem vzrostou, ale stejně je nevymůžete.

Kolik dlužníci městu neuhradili?

Ročně to naskáče na 80 tisíc a ty peníze musíte někde vzít. Buď z rozpočtu, nebo to solidárně zaplatí ostatní. Nejvíce se dluží právě na odpadech. Jde o nedosažitelnou záležitost. Nájmy dlužníci pošlou, protože ví, že na ně nějaké páky máme a že by o bydlení mohli přijít. Jeden z největších nesmyslů je, že odpady jdou přes obce. Obec nasmlouvá firmu, ta to za nějakou sumu sváží a vy od těch lidí vybíráte peníze. Podle mě by to mělo být tak, že každý by si měl sám domluvit s firmou svoz odpadů, jako je to třeba když odebíráte elektřinu nebo vodu. Bylo by to vše jednodušší, protože firmy mají větší možnosti než obce. Ideální by tak bylo zbavit obce této zbytečné zátěže, protože lidé nám stejně jen nadávají, že je to drahé, a jsou nespokojení.

Když jsme u těch dlužníků, mnoho z nich si hlásí trvalé bydliště na úřad ve snaze zkomplikovat práci exekutorům. Jak to vnímáte vy?

Takových lidí je tady dost, ale pro nás je to plus. Lidé, kteří jsou v Miletíně přihlášeni a vůbec tady nejsou, rozpočet nevycucávají, a naopak na ně dostáváme od státu10 tisíc korun jako na trvale hlášeného občana. Jde zrovna o díru v zákoně, která je pro obce dobrá. My s tím prakticky nemáme žádnou práci, jen uděláme hromádku doporučených dopisů, které po nějakém čase hodíme do archivu, a tím to končí. Je pravda, že i tito občané by měli platit za odpad a neplatí, ale dostaneme za ně mnohonásobně víc. Nicméně samozřejmě vnímám, že je to nesprávné. Měl by se znovu obnovit takzvaně přechodný pobyt.


Autor: Lucie Havlišová

Přečtěte si také

Januš: Babiš a spol. útočí na soukromé vlastnictví. Narazí po poslanecké noci u Ústavního soudu?

Nenechme se zmást neustálými tiskovými konferencemi vlády ani přes noc jednajícími poslanci, premiér Andrej Babiš (ANO) nemá se svými kontroverzními návrhy na změny zákonů stále vyhráno. Příspěvek živnostníkům ve výši 25 tisíc korun, zákaz výpovědí z nájmů či výrazná omezení výkonu exekucí a insolvencí pořád neplatí. I když je v posledních hodinách potvrdila poslanecká sněmovna, nyní přijde ke slovu senát. Zatímco „pětadvacítku“ stihne horní komora nejspíše ještě dnes, k mnoha dalším právním předpisům se dostane až po Velikonocích. Pokud dá změnám nakonec zelenou, což nelze předjímat automaticky, a svůj podpis připojí rovněž prezident, vláda stále ještě nebude mít vyhráno. I když předpisy začnou platit, některé z nich může během několika týdnů či měsíců zrušit Ústavní soud. Na něm bude záležet, jak budeme v České republice do budoucna chápat ochranu vlastnictví. Což je dobře, jde o zcela zásadní věc.

Staněk: Pokud chce stát ulevit dlužníkům, měl by nést s tím spojené náklady

Poslanecká sněmovna bude tento týden projednávat změny v oblasti exekucí a insolvencí, které mají ochránit dlužníky před ekonomickými dopady pandemie koronaviru. Ve hře je například zrušení povinnosti splatit alespoň 30 procent dluhu u starých oddlužení, automatické zastavování exekucí po 3 letech či plošný odklad běžících exekučních řízení. O tom, co by tato opatření v praxi znamenala a zda jsou adekvátním řešením současné situace, jsme si povídali s prezidentem České asociace věřitelů Pavlem Staňkem.

Výborný: Mírnější oddlužení by se mělo týkat těch, kteří byli krizí skutečně zasaženi

Česká republika se od poloviny března nachází v karanténě a její občané mají zakázáno cestovat do zahraničí. Řada lidí proto řeší, co dělat se zakoupenými letenkami a zájezdy na zahraniční dovolenou, případně zda má v současnosti význam reagovat na nabídky cestovních kanceláří a objednávat zájezdy na další týdny a měsíce. Jak v této situaci postupovat a jaké nároky mohou cestovatelé vůči cestovkám a leteckým dopravcům uplatnit, jsme zjišťovali v našem rozhovoru s Evou Jurčíkovou ze společnosti Vaše nároky.cz.