Černí pasažéři dluží v Ústí na pokutách přes čtvrt miliardy

Pokud by se Dopravnímu podniku v Ústí nad Labem podařilo vymoci všechno, co mu černí pasažéři dluží na pokutách, mohl by si koupit 35 dvanáctimetrových autobusů. Anebo 15 trolejbusů. Boj s hříšníky ale zatím prohrává.

Neumožnit poskytovat služby lidem, kteří nechtějí platit, je v MHD téměř nemožné. Jestliže navíc projdou některé z Parlamentem projednávaných změn, které komplikují postavení věřitele, mohlo by to znamenat i zdražení jízdného nebo omezení spojů, říká v rozhovoru šéf přepravní kontroly ústeckého dopravního podniku Milan Hrudka.

Poslanci schválili povinnost věřitele platit při zahájení exekučního řízení exekutorovi zálohu na její náklady. Předpokládaná výše je 2750 korun bez DPH. Novelu má schvalovat ještě Senát a je možné, že návrh neschválí. Pokud přesto ano, co by to znamenalo pro dopravní podniky?

Provoz městské hromadné dopravy je provozován na základě Smlouvy o závazku veřejné služby uzavřené mezi příslušným dopravním podnikem a objednatelem, kterým je město nebo obec. Na základě této smlouvy je objednatel povinen dopravci uhradit ze svého rozpočtu kompenzaci za ztráty, které provozem MHD vzniknou, v rozsahu stanoveném touto smlouvou. Placení záloh exekutorovi bude pro dopravní podniky a potažmo pro veřejné rozpočty obcí znamenat další náklady navíc spojené s vymáháním nezaplacených pohledávek z přepravy. Bohužel s vidinou toho, že se náklady vložené na exekuční vymáhání ve stejné výši nevrátí zpět.

Dopad zvýšených nákladů se může promítnout v několika oblastech. Města a obce budou muset například omezit plánované výdaje do infrastruktury nebo zajistit vyšší příjmy třeba zvýšením daně z nemovitostí, poplatků či zdražením jízdného. Anebo snížit rozsah smluvní dopravy, tedy omezit spoje. Tato opatření se zcela určitě dotknou všech občanů. Finanční dopady budou nevyčíslitelné a nedozírné, neboť se na nich nepochybně podepíše absolutní úpadek morálky dlužníků, kteří budou vědět, že pohledávky do určité výše se věřiteli z ekonomického hlediska nevyplatí vymáhat.

Kolik dluží v Ústí nad Labem černí pasažéři na pokutách?

Celkový dluh černých pasažérů od roku 2000 do 30. 4. 2021 činí 283 653 335 korun, z toho v rámci mimosoudního vymáhání je to 114 553 389 korun, v rámci nalézacího řízení 73 415 715 korun a v rámci exekučního řízení 95 684 231 korun.

Co se za tak vysokou částku, o kterou dopravní podniky přicházejí kvůli neplatičům, mohlo pořídit?

Například 15 parciálních kloubových trolejbusů Škoda Tr 27 nebo 35 dvanáctimetrových autobusů na CNG Iveco Urbanway.

Jak se vám daří bojovat proti černým pasažérům? Četla jsem, že u vás fungují i takzvaní preventisté, kteří mají kontrolovat, zda mají lidé jízdní doklad ještě před vstupem do MHD. Má to efekt?

V rámci boje s černými pasažéry se snažíme působit především preventivně. Do doby, než byla přijata protiepidemiologická opatření kvůli koronaviru, jsme v rámci prevence pořádali besedy na základních školách a organizovali kampaň, která měla upozornit cestující bez jízdenky, že jízdu MHD je normální platit. Po vzoru kampaně Vídeňských dopravních podniků „101 Ausreden, die nichts nützen“ (101 výmluv, které jsou k ničemu – pozn. red.) jsme připravili kampaň formou letáků, ve které jsme cestující seznamovali s nejabsurdnějšími výmluvami, se kterými se přepravní kontroloři při výkonu své služby setkali. Také jsme na základě nočních kontrolních akcí vyhlásili takzvanou „Podmíněnou amnestii“, kdy cestující bez platného jízdního dokladu měl možnost si místo přirážky ve výši 1 000 korun zakoupit 90denní, 180denní nebo 365denní časovou jízdenku. Tuto nabídku využili pouze 2 cestující. V neposlední řadě přepravní kontroloři v určené dny a hodiny na zastávkách s rizikovým výskytem cestujících bez platného jízdního dokladu fungují jako takzvaní preventisté a umožňují nastoupit do trolejbusu MHD pouze s platným jízdním dokladem nebo si cestující musí zakoupit jízdní doklad u řidiče vozidla. Musím bohužel konstatovat, že jediný efekt měl a má výkon preventistů.

Jak se vám daří vymáhat pokuty?

V daném roce, tedy v roce, kdy byly uloženy sankce a ještě neprobíhá soudní ani exekuční vymáhání, je zaplaceno cca 4,5–5,7 procenta pohledávek. Vezmu-li pro objektivní posouzení například rok 2019, který nebyl zasažen COVID-19, tak za uložené přirážky evidujeme dluh ve výši 36 897 943 korun, zaplaceno v daném roce bylo 1 413 928 korun. Zde musím upozornit, že vyčíslený dluh je z celkové výše sankce, tj. 1 500 korun plus jízdné, ale většina plateb je ve snížené sazbě za 50 korun nebo 1 000 korun, podle podmínek uvedených ve smluvních přepravních podmínkách. Zbývající pohledávky jsou předmětem dalšího vymáhání.

Po jak dlouhé době od nezaplacení pokuty může hříšníkovi „zaklepat na dveře“ exekutor?

Je to různé, ale v průměru za 4 až 7 let, záleží na různých okolnostech. Pokud je vydán elektronický platební rozkaz, je doručený adresátovi a není podán odpor, jde o přibližně 3 až 4 roky. Ale to se jedná pouze o jednotky případů. Všechny ostatní vydané elektronické platební rozkazy nejsou doručené (adresát na uvedené adrese nebydlí nebo nepřebírá zásilky). Soud tedy vydá usnesení o zrušení platebního rozkazu a nařídí civilní řízení před senátem. V této chvíli se dostáváme i k hranici 6 až 7 let. Další roli ve vymáhání hraje i skutečnost, že musíme čekat určitou dobu na to, zda dlužník nebude mít další pohledávku. Je to úsměvné, ale už se nám stalo, že jsme u jednoho dlužníka dvakrát do roka podali návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a soud nám v jednom případě nepřiznal náklady řízení, protože jsme měli obě pohledávky sdružit do jednoho podání. Přitom v maximální míře podáváme výhradně sdružené návrhy z důvodu úspory nákladů řízení.

Co by podle vás pomohlo, aby se situace zlepšila?

Na to není jednoduchá odpověď, ale pokusím se co nejstručněji odpovědět. Mělo by začít opět platit odvěké pravidlo, že dluhy se mají platit. Ve své praxi se setkávám s dlužníky, kteří mají snahu své dluhy řešit a těm se snažíme maximálně vyjít vstříc například splátkovým kalendářem, odpuštěním zákonného úroku z prodlení, ale vždy je to nastavené individuálně podle situace dlužníka a výše dluhu. U takto aktivního přístupu dlužníka si dovedu představit i určité úlevy například v insolvenčním řízení. Většina dlužníků však své závazky vědomě nedodržuje, neplacení za námi poskytnutou službu považují za zcela běžnou záležitost a toto jednání by mělo být považováno za neakceptovatelné. Zcela samozřejmá by naopak měla být jistota, že se každý věřitel může spolehnout na právní systém, který zajistí účinnou ochranu a vymahatelnost jeho nároku. Bohužel v České republice v posledních letech převažují snahy o maximální ochranu dlužníků a předlužených osob, kvůli nimž dochází k opakovanému oslabování práv věřitelů.

V současné době se v Parlamentu projednává další takzvané „změkčení“ insolvencí a před projednáním v Senátu je novela exekučního řádu. Přitom z praxe mohu potvrdit, že oddlužení pro některé dlužníky pravděpodobně neznamená vysvobození z dluhové pasti a návrat do normálního života, ale spíš životní styl a pohodlný způsob, jak se zbavit povinnosti řádně splatit své závazky. Například tento týden jsem písemně informoval tři insolvenční správce, že jejich dlužník v době oddlužení vytváří další nové závazky, které v době jejich splatnosti nezaplatil. U jednoho dlužníka to bylo například 19 nezaplacených pohledávek.

Je podle vás systém vymáhání dostatečně efektivní?

Drtivá většina dlužníků s věřiteli vůbec nekomunikuje, nevyužívá možnost úhrady přirážky (sankce) ve snížené sazbě ani nemá snahu využít institut mimosoudního vyřešení sporu například sjednáním splátkového kalendáře a nepřebírá výzvy k plnění (upomínky). Při tvorbě nových legislativních návrhů se přitom tento fakt zcela pomíjí.

Kromě zjednodušení soudního řízení, kdy se v důsledku neaktivního přístupu dlužníka celé řízení jen prodlužuje, by bylo potřeba upravit některé další zákony týkající se například bydliště dlužníka. Je potřeba řešit problematiku doručování zásilek u dlužníka, který má evidovanou adresu trvalého pobytu, ale na této adrese se nezdržuje, nebo má evidovanou takzvanou úřední adresu. Pošta adresovaná na ohlašovnu pobytu je nedoručitelná, ačkoliv občanský soudní řád stanovuje věřiteli povinnost zaslat výzvu k plnění, jinak mu nejsou přiznané náklady řízení. Při dnešních nákladech na listovní zásilky se jedná o nemalé prostředky.

Také by nám velice pomohlo umožnit přístup určených zástupců dopravního podniku do registru osob, protože stále častěji dochází k vymáhání pohledávky v nalézacím řízení v době, kdy došlo k úmrtí dlužníka, nebo u osoby, která je omezena na svéprávnosti. Tyto informace zjistíme bohužel až v době, kdy je podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplacený soudní poplatek. Soud v dané věci musí zbytečně jednat. Zastaví řízení, ale soudní poplatek se nevrací. Chápu, že někdo může mít proti takovému požadavku námitky, ale je potřeba si uvědomit, že dopravní podnik hospodaří s prostředky z veřejných rozpočtů obcí.

Autor: Lucie Havlišová

Zdroj foto: 123rf.com