Chvojka: Stát poskytl dlužníkům rychlou pomoc, další změny je ale potřeba dělat citlivě

Ke zmírnění důsledků koronovirové krize přijal stát v posledních týdnech hned několik nových opatření v oblasti exekucí a insolvencí. Další dlouhodobé změny, mezi které patří například zastavování starých exekucí, rozdělování nových případů mezi exekutory podle bydliště dlužníka či zřízení chráněného účtu, by měla již brzy projednávat sněmovna. O tom, co si o těchto návrzích myslí a co by v praxi mohly přinést, jsme se bavili s místopředsedou ústavně právního výboru poslanecké sněmovny Janem Chvojkou (ČSSD).

Stát během dubna přijal hned několik opatření, která mají pomoci zadluženým lidem lépe zvládnout aktuální situaci. Patří mezi ně například možnost odkladu splátek úvěrů, omezení mobiliárních exekucí nebo jednodušší proces oddlužení pro některé dlužníky. Jak tyto změny hodnotíte?

Já je samozřejmě vítám. My všichni tady právě zažíváme něco mimořádného. Koronavirová pandemie zasáhla do životů statisíců Čechů, do jejich pracovních životů a také do jejich příjmů a stát na to musel velmi rychle reagovat. Lidé, kteří do dnešního dne neměli žádný problém se splácením, se najednou mohli ocitnout nad dluhovou pastí, takže bylo potřeba nějakým způsobem pomoci. Stát reagoval rychle. Co si vzpomínám, tak 6. dubna zasedal ústavně právní výbor, který schválil změny, které jste zmínil, a 8. dubna ve středu je schválila sněmovna. Jsem rád, že diskuse kolem nich byla věcná a že ta opatření prošla v zásadě napříč všemi politickými stranami. Tedy ta diskuse byla nepolitická a opravdu tady byla především snaha pomoci občanům. 

Ve hře bylo také automatické zastavování exekucí, u kterých se za poslední tři roky nepodařilo vymoct ani část věřitelova nároku. Změna nakonec v režimu legislativní nouze neprošla, pravděpodobně se k ní však sněmovna v brzké době vrátí. Co si o ní myslíte?

Tato věc má dvě linie. V první řadě jsem rád, že se tento návrh nakonec neprojednával v rámci té legislativní nouze, protože podle mě to nesplňovalo její parametry. Když někdo tři roky neplatí nebo pohledávku nelze exekučně vymoct, tak to nijak nesouvisí s koronavirovou pandemií, která je teď.

Pokud se to bude projednávat standardně, tak je podle mě logické, že pokud se konkrétní pohledávka nedá vymoci delší dobu – pět, šest, sedm, osm let – je otázka, jestli se vůbec ještě někdy vymůže. V takovém případě jsem pro to zbavit se těchto marných a systém zatěžujících exekucí. Na druhou stranu je to ale potřeba udělat s nějakou dávkou citlivosti. Je otázka, zda plošně vymazat všechny takové nedobytné pohledávky, protože v takovém případě nerozlišujete, jestli to je dluh pět tisíc, nebo půl milionu korun, a jestli je ta nedobytnost způsobena tím, že dlužník opravdu nemá majetek, nebo se jenom placení vyhýbá. Takže určitě jsem pro, ale pro citlivou úpravu.

Diskutován byl i návrh na plošné zastavení exekucí pro dluhy do 1 500 Kč. Věřitel by v takovém případě dostal od státu náhradu ve výši 30 procent jistiny. Je to podle vás vhodné řešení?

Já si myslím, že je to řešení takových těch malých pohledávek, které zde vznikaly například z důvodu neplacení jízdného nebo nezaplacení regulačního poplatku. Pokud tyto pohledávky nejdou vymoci, tak by bylo dobré je vymazat. S tím souhlasím. Věřitel by měl samozřejmě dostat nějakou náhradu, protože podle Listiny základních práv a svobod, pokud stát někomu vyvlastní majetek, a ono to je fakticky vyvlastnění majetku, resp. nároku, který věřitel má, tak by to mělo být za náhradu. Pokud by to byla ta jedna třetina, tak si myslím, že to je adekvátní řešení. Exekutor by měl také něco dostat. Nicméně o tom, jestli je těch třicet procent pro věřitele akorát, jestli to není hodně, nebo jestli to třeba nezavést formou daňového odpočtu, je potřeba se ještě bavit na půdě ústavně právního výboru

Znovu by měla být projednána také místní příslušnost exekutorů, kdy by věřitel ztratil možnost volby exekutora a nové exekuce by byly úřadům přidělovány dle trvalého bydliště dlužníka. Jak tento návrh vnímáte?

Otázka teritoriality je velmi složitá. Já věřím, že ti, co ji prosazují, mají dobré úmysly a snaží se pomoci dlužníkům. Vychází z těch minulých, ne úplně dobrých zkušeností s exekutory, takže tomu rozumím. Určitě takový návrh má spoustu plusů, ale má i spoustu mínusů.

Já jsem nyní spíše takovým mírným skeptikem, protože zásadním argumentem těch, kteří prosazují místní příslušnost exekutorů, je, že exekutor bude mít blízko k dlužníkovi a naopak. Dám vám ale příklad z mého kraje. Když budu věřitelem člověka, který je z Pardubic, a já jako Chrudimák vůči němu budu mít vykonatelnou pohledávku, tak nejspíš, pokud nezaplatí, zvolím exekutora z Chrudimi, nebo z Pardubic. Tedy někoho, kdo bydlí poblíž a kdo zná místní poměry. Pokud bychom zavedli krajskou místní příslušnost, tak by ten exekutor na základě kolečka rozhodnutí soudu mohl být určen tak, že by byl například ze Semil, a to je vzdálenost nějakých 120 kilometrů. Takže je otázka, jestli opravdu ten argument blízkosti exekutora a dlužníka je férový a logický. Podle mě logický není, protože příklad, který jsem dal, hovoří za vše.

Druhá věc je to, že velké procento dlužníků vůbec nebydlí na ohlášeném trvalém pobytu, takže tam je taky otázka, jestli by zavedení teritoriality nějak pomohlo. Ale jsem nakloněn diskusi a uvidíme, co se nakonec schválí na půdě ústavně právního výboru.

Dlouhodobě se mluví o zavedení tzv. chráněného účtu. Myslíte, že by toto řešení mohlo dlužníkům pomoci?

Chráněný účet je něco, co my jako strana prosazujeme, a společně s Katkou Valachovou píšeme takový návrh, který bude mít šanci projít. Pomáhá nám s tím i ministerstvo spravedlnosti. Inspirací je pro nás například P-konto, které je v Německu, byť neříkám, že to bude stejné.

Chceme, aby se změnila ta praxe, která je dnes. To znamená, že exekutor může, s prominutím, vlítnout na účet dlužníka a vzít mu veškeré peníze, které tam má, bez ohledu na to, jestli je to postižitelná část mzdy nebo spíše ta nezabavitelná částka, kterou by prostě dlužník měl mít na uhrazení svých základních životních potřeb. Proto bychom chtěli zavést chráněný účet, který by znamenal to, že by dlužník měl právo mít bez postihu určitou část peněz na takovém kontě.

Celý rozhovor naleznete ve videu.

Autor: REDAKCE

Zdroj foto: Češi v právu