Dôvera: Exekuce jako nástroj prosazování práva na Slovensku ztratily svůj význam

Již třetím rokem funguje na Slovensku systém exekutorské teritoriality, kdy si věřitelé nemohou vybírat exekutora, kterého pověří vymáháním své pohledávky, ale je jim přidělen podle místa bydliště dlužníka. Její zavedení je aktuálním tématem i v České republice. O tom, jak se tento systém u našich sousedů osvědčil a jak se od té doby změnil průběh vymáhání pohledávek i jeho úspěšnost, jsme se bavili s Elou Lierovou ze slovenské zdravotní pojišťovny Dôvera.

Před třemi lety došlo na Slovensku k zavedení tzv. exekutorské teritoriality. Jak tuto změnu z pohledu věřitele s odstupem času hodnotíte?

Je třeba se na to podívat z většího nadhledu. Soudní exekutor je orgán veřejné moci, který zajišťuje výkon práva určeného legislativou. Mezi povinnosti exekutora patří zajistit exekutorský úřad po materiální a personální stránce, placení DPH, podávání daňového přiznání a výkon řady činností, které ho staví do pozice podnikatele. Z tohoto pohledu se exekutor snaží pracovat efektivně, dosahovat nejlepších výsledků a právě práce v konkurenčním prostředí zvyšuje jeho efektivitu a kvalitu. Pokud zákon konkurenční prostředí omezí, sníží předpoklad úspěchu exekutorů v jejich výkonu a už předem jim limituje hranice možné úspěšnosti. A tím samozřejmě vytváří prostředí nerovných podmínek, což celý sektor deformuje.

V jakém smyslu?

Na Slovensku je výrazný rozdíl v ekonomické situaci mezi regiony a to má vliv na solventnost dlužníka, vymahatelnost pohledávek a úspěšnost exekutora. Například vymahatelnost pohledávek v Bratislavském kraji je o 8 procent vyšší než v Košickém kraji. Když budete exekutorům v Košicích přidělovat regionální případy, okamžitě jim tím snižujete šanci na úspěch.

Výhodou přidělování exekucí v rámci menších regionů mělo být zejména snížení nákladů exekuce pro dlužníky, což by ve výsledku mělo mít pozitivní dopad i na věřitele. Funguje to tak v praxi?

Jedním z proklamovaných důvodů pro teritoriální přidělování řízení skutečně byly vysoké náklady spojené s výkonem exekuce, pokud se exekutor nacházel v jiném regionu než dlužník. Toto téma by bylo relevantní možná ještě před deseti lety, kdy exekutor jednotlivé úkony často realizoval osobně v místě pobytu dlužníka, ale doba se změnila. Poslední roky většina úkonů souvisejících s výkonem exekuce probíhá výhradně elektronicky, od lustrací majetku až po ověření zaměstnání. Exekutoři mají tyto služby dostupné online a náklady jsou stejné bez ohledu na to, kde exekutor sídlí a jak to má k dlužníkovi daleko. Rovněž výše poštovného je stejná, ať posíláte zásilku do vzdálenosti 50 nebo 300 kilometrů. Jedinou výjimkou jsou dražby nebo osobní návštěvy, ale těch je skutečně minimum.

Ta změna možná zní pěkně, ale pozitivní efekt vůči dlužníkovi je v praxi minimální, nebo žádný. Pokles nákladů souvisejících s výkonem exekuce jsme nezaznamenali ani my – věřitelé. Když to hodnotíme jako součást celé změny, tak rozhodně převládá negativní dopad toho, že si pro výkon exekuce nemůžeme exekutora vybrat.

Někteří věřitelé byli dříve zvyklí spolupracovat pouze s několika vybranými úřady. Obávali se, že jim změna přinese velkou administrativní zátěž a vyšší náklady, protože nově budou muset komunikovat třeba i se všemi exekutory v zemi. Podle prezidenta Slovenské exekutorské komory Miroslava Pallera ale došlo naopak ke zlevnění a zrychlení exekucí a poklesu administrativy. Původní obavy věřitelů se tedy nenaplnily?

Dôvera podávala v letech 2012 až 2017 desítky tisíc návrhů na provedení exekuce ročně. V roce 2019 jsme jich podali přibližně 10 tisíc. Myslím, že ten pokles jasně ukazuje, že to až tak levné, administrativně jednoduché a úspěšné není.

Z jakých důvodů?

Pro velké věřitele je zásadním problémem zastavení exekuce v případě, kdy nebyl zjištěn majetek dlužníka, který by pokryl alespoň náklady exekuce. Dochází k němu po 18 měsících u dlužníků z řad právnických osob, což představuje cca 20 procent exekucí, a po pěti letech v případě fyzických osob, na které je vedeno zbývajících 80 procent řízení. Zastavení exekuce probíhá bez souhlasu věřitele, který ale nese náklady ve výši 72 eur. Když si to přepočítáte, tak v ideálním světě by bylo 50 procent exekucí úspěšných a 50 procent neúspěšných. V případě, že ročně podáte 100 tisíc návrhů na provedení exekuce, tak si automaticky generujete náklad v částce 3,6 milionů eur na náklady spojené se zastavením exekuce. A to si každý věřitel dobře rozmyslí. My jsme soukromá zdravotní pojišťovna, při vymáhaní pohledávek musíme být efektivní a exekuce jsou nyní vysoce rizokové. Pokud dobře neodhadneme výsledek exekuce, tak nám vznikají obrovské náklady.

Změna s sebou ale přinesla například i povinnost částečné elektronizace exekucí. Nevnímáte to jako krok dopředu?

Elektronizace v rámci exekucí po novele přímo určuje elektronickou formu podání návrhu na provedení exekuce. To je fajn, už to tak mělo být dávno, neboť jsou díky tomu dostupná data, se kterými může exekuční soud dále pracovat. Zbytek elektronizace už ale pro věřitele znamená jen komunikaci prostřednictvím elektronické schránky. A tam už nejsou k dispozici žádná data, ale PDF dokumenty v přílohách, které je třeba číst a zpracovat. V podstatě se jen vyměnily papíry za PDF přílohy. Oficiálně se kromě návrhu na provedení exekuce žádná elektronická data mezi věřitelem a soudem nebo exekutorem nevyměňují.

V Dôvere jsme přitom elektronický systém exekucí zavedli již v roce 2012, kdy jsme také uzavřeli smlouvy s vybranými exekutory. Celý proces probíhal online přes výměnu strukturovaných dat v chráněném a bezpečném prostředí elektronické pobočky. Exekutoři se na tento systém velmi rychle adaptovali a viděli jsme, že s technickým růstem se mění i způsob jejich práce. Měli jsme šest smluvních exekutorů, to znamená, že se velmi snadno dala dohodnout a zrealizovat jakákoliv změna, a vzájemná komunikace byla vynikající. Bylo to jednoduché, rychlé a efektivní.

Vaše společnost patřila ke kritikům teritoriality i kvůli rozdílům v kvalitě a efektivitě práce jednotlivých úřadů, kvůli kterým jste očekávali pokles vymahatelnosti pohledávek. Došlo skutečně v praxi k nějakému propadu?

Naše společnost byla počtem ročně podávaných návrhů na provedení exekuce jedním z největších věřitelů. Celé to můžeme porovnat s rokem 2016, který byl pro nás takovým průměrem. V daném roce jsme podali 81 tisíc návrhů na provedení exekuce a do 31. 3. 2017 bylo 22,8 procent těchto řízení úspešně ukončeno. Aktuálně se snažíme aplikovat predikční model tak, abychom na exekuci dávali jen ty pohledávky, kde je vysoká pravděpodobnost vymožení. Očekávali jsme, že úspěšnost vymáhání díky tomu bude minimálně 40 procent. Reálně ale bylo z exekucí zahájených v roce 2019 k 31. 3. 2020 úspešně ukončeno jen 23,2 procenta těchto řízení. Samotná úspěšnost exekucí se tedy ani při důkladném výběru kvalitních pohledávek výrazně nezvýšila. Těžko se porovnávají exekuce v nových a starých podmínkách, ale propad jejich významu je viditelný. Rok 2019 nám jasně ukázal, že exekuce v současném nastavení z velké části ztratily svůj význam jako nástroj prosazování práva.

Objektivně je třeba říci, že to není způsobeno jen kvalitou práce exekutorů, ale vliv tohoto faktoru je výrazný. Mezi exekutory jsou obrovské rozdíly. Na jedné straně spektra jsou exekutoři, kteří zůstali v minulém století. Neumí se přizpůsobit novým podmínkám, nekonají dostatečně rychle, jejich komunikace rozhodně není konstruktivní ani efektivní. Příkladem je jeden soudní exekutor, který nezačal konat ani měsíc po doručení pověření k provedení exekuce. Spolupracovat s takovým partnerem je pro nás velmi nepříjemná zkušenost. Na druhé straně spektra jsou ale exekutoři, kteří opravdu pracují skvěle, mají výsledky a umí využít nové technologie ke zlepšení své práce. Uměli bychom si je představit jako velmi silné partnery. Problém je ale právě to, že ty kvalitní exekutory si za své partnery vybrat nemůžeme.

V loňském roce byl na Slovensku schválen zákon o plošném zastavování exekucí starších pěti let, u kterých se za poslední rok a půl nepodařilo vymoct alespoň 15 EUR. Co to pro vás v praxi znamená?

To je těžké a citlivé téma. Pro Dôveru tento zákon představuje zastavení přibližně 250 tisíc exekucí a zaplacení nákladů v částce zhruba 11 milionů eur, čemuž odpovídají i emoce, které to v nás vyvolává. Reálně to pak znamená také to, že se zastaví exekuce bez jakéhokoliv prověřování majetku nebo zkoumání finanční situace dlužníka. Dokonce i v případech, kdy jako věřitel máme informaci o tom, že dlužník je zaměstnán se slušným příjmem, má movitý nebo nemovitý majetek. Celé se to stane bez souhlasu věřitele, ten jen zaplatí náklady. Dlužníkům přitom zastavením exekuce dluhy nezanikají, reálně jim to nepomůže. U nás například dlužníci po zastavení takové exekuce budou až do zaplacení pohledávky zveřejnění v seznamu dlužníků a nebudou mít nárok na odkladnou zdravotní péči.

Významnou proměnou u vás prošla i oblast insolvencí. Díky zmírnění podmínek oddlužení se svých dluhů mohou daleko snáze zbavit i silně předlužení lidé, a to jednorázovým prodejem majetku. Bylo to podle vás správné rozhodnutí? Jaké dopady to pro vás přineslo?

Osobně chápu záměr státu pomoci obyvatelům dostat se z dluhové pasti, protože to skutečně není snadná situace. Úmysl byl rozhodně dobrý. Samotná realizace ale byla nastavena příliš benevolentně, nezkoumá se dostatečně celková situace dlužníka a už vůbec ne stav majetku jeho rodinných příslušníků. V mnoha případech se jedná o spekulativní jednání, běžné jsou účelové převody majetku a už dochází i k prokazování nepoctivého záměru. Celkem bylo v roce 2019 oddluženo rekordních 16 tisíc dlužníků. Samozřejmě i my jsme zaznamenali zvýšený nárůst těchto případů a setkali jsme se i se zneužíváním oddlužení. Problém je, že těmto spekulantům to legislativa umožňuje v takovém roszahu, že se proti tomu věřitel může jen těžko bránit.

Mluví se o tom, že v důsledku pandemie koronaviru může nově do dluhů spadnout značné množství lidí. Pozorujete u svých klientů problémy s platbami? Jak k situaci přistupujete?

Ano, předpokládáme nárůst dlužníků, věříme ale, že si naši klienti uvědomují důležitost zdravotnictví. Když se totiž přestane platit zdravotní pojištění, nebude dostatek prostředků na financování nemocnic, léků, platů lékařů a sestřiček. To by už nebylo jen o negativních číslech v Dôvere, ale o těžké ráně pro podfinancované zdravotnictví.

Nicméně počítáme s tím, že se do dluhů nyní mohou dostat i firmy a podnikatelé, kteří si dosud své závazky poctivě plnili. Takoví klienti si od nás zaslouží zvláštní přístup, a proto na následující měsíce připravujeme pro vymáhání pohledávek nový režim. Věříme, že my i naši klienti tuto těžkou dobu překonáme úspěšně a se ctí.

Řeší se v této souvislosti na Slovensku nějaké plošné změny v oblasti dluhů a jejich vymáhání?

Dochází k turbuletním legislativním změnám zejména v souvislosti s pandemií, kdy legislativní úpravy mají časově omezenou platnost. Z pohledu vymáhání dluhů se zatím neobjevila úprava, která by měla nějaký výrazný dopad. Zajímavým materiálem je ale Programové prohlášení vlády, ve kterém se počítá s exekuční amnestií. Zdá se, že vláda bude mít snahu zredukovat exekučně vymáhané dluhy fyzických osob u veřejnoprávních institucí. Věříme, že pro soukromé společnosti to opravdu bude jen na dobrovolné bázi.

Jaká jiná opatření by podle vás bylo do budoucna žádoucí přijmout?

Bavíme se tu o vymáhání pohledávek, ale to je jen špička ledovce. Je to řešení stavu, ke kterému by reálně nemělo dojít. Když se podíváme na opatření, která by bylo vhodné přijmout, rozhodně by to mělo být doplnění legislativy směrem k odstranění nekalých praktik v podnikání. Konkrétně mám na mysli převody firem na různé bílé koně, ztráty účetnictví, úmyslné vytváření dluhů a následné opuštění zadlužené firmy bez likvidace.

Dalším bodem by rozhodně mělo být posílení vymahatelnosti práva. Když stát určí obligatorní povinnost, musí zajistit i vymahatelnost jejího plnění. Pokud to neudělá důsledně a razantně, stává se ze sbírky zákonů trhací kalendář. V posledních letech všechny úpravy legislativy směřují k různým způsobům ochrany nebo zvýšení práv dlužníků. Výsledkem je, že se podíl zadluženého obyvatelstva zvyšuje, dluhy narůstají a jejich vymahatelnost reálně klesá. Tento stav nepomáhá ani věřitelům ani samotným dlužníkům. Rozhodně by prospělo několik jednoduchých opatření směrem k finanční edukaci obyvatelstva, prevenci zadlužení a rovněž k ochraně práv věřitelů.


Autor: REDAKCE

Přečtěte si také

Januš: Babiš a spol. útočí na soukromé vlastnictví. Narazí po poslanecké noci u Ústavního soudu?

Nenechme se zmást neustálými tiskovými konferencemi vlády ani přes noc jednajícími poslanci, premiér Andrej Babiš (ANO) nemá se svými kontroverzními návrhy na změny zákonů stále vyhráno. Příspěvek živnostníkům ve výši 25 tisíc korun, zákaz výpovědí z nájmů či výrazná omezení výkonu exekucí a insolvencí pořád neplatí. I když je v posledních hodinách potvrdila poslanecká sněmovna, nyní přijde ke slovu senát. Zatímco „pětadvacítku“ stihne horní komora nejspíše ještě dnes, k mnoha dalším právním předpisům se dostane až po Velikonocích. Pokud dá změnám nakonec zelenou, což nelze předjímat automaticky, a svůj podpis připojí rovněž prezident, vláda stále ještě nebude mít vyhráno. I když předpisy začnou platit, některé z nich může během několika týdnů či měsíců zrušit Ústavní soud. Na něm bude záležet, jak budeme v České republice do budoucna chápat ochranu vlastnictví. Což je dobře, jde o zcela zásadní věc.

Staněk: Pokud chce stát ulevit dlužníkům, měl by nést s tím spojené náklady

Poslanecká sněmovna bude tento týden projednávat změny v oblasti exekucí a insolvencí, které mají ochránit dlužníky před ekonomickými dopady pandemie koronaviru. Ve hře je například zrušení povinnosti splatit alespoň 30 procent dluhu u starých oddlužení, automatické zastavování exekucí po 3 letech či plošný odklad běžících exekučních řízení. O tom, co by tato opatření v praxi znamenala a zda jsou adekvátním řešením současné situace, jsme si povídali s prezidentem České asociace věřitelů Pavlem Staňkem.

Výborný: Mírnější oddlužení by se mělo týkat těch, kteří byli krizí skutečně zasaženi

Česká republika se od poloviny března nachází v karanténě a její občané mají zakázáno cestovat do zahraničí. Řada lidí proto řeší, co dělat se zakoupenými letenkami a zájezdy na zahraniční dovolenou, případně zda má v současnosti význam reagovat na nabídky cestovních kanceláří a objednávat zájezdy na další týdny a měsíce. Jak v této situaci postupovat a jaké nároky mohou cestovatelé vůči cestovkám a leteckým dopravcům uplatnit, jsme zjišťovali v našem rozhovoru s Evou Jurčíkovou ze společnosti Vaše nároky.cz.