DPH dlužníkům významně prodražuje insolvenční řízení a exekuce

Daň z přidané hodnoty (DPH) je všeobecně považována za jednu z nejvíce harmonizovaných daní v celé Evropské unii. DPH tak v každé členské zemi musí vyhovovat podmínkám směrnice Rady Evropské unie.

V běžném obchodním styku, zejména pak v tom přeshraničním, je sjednocení daňového práva nepochybnou výhodou. Snižuje transakční náklady exportérů, zjednodušuje investiční rozhodování a např. také umožňuje podnikatelům požádat o vrácení DPH zaplacené v jiném členském státě EU.

Na koncového spotřebitele harmonizace DPH nemá bezprostřední vliv, tedy alespoň ne na první pohled. Je obecně známo, že český Zákon o dani z přidané hodnoty definuje 3 sazby – základní, ve výši 21 procent, a snížené ve výši 15 procent a 10 procent. Zákon současně definuje plnění, které je od daně zcela osvobozeno.

Problém nastává v okamžiku, kdy se koncový spotřebitel dostává do platební neschopnosti a stává se z něj dlužník. Na řadu totiž přichází exekuce, nebo insolvenční řízení. Jak insolvenční správce, tak i exekutor vykonávají zákonem stanovené činnosti, za které mají vyhláškou stanovenou odměnu. V případě, že je insolvenční správce či exekutor plátcem DPH, připočítává se tato daň k nákladům řízení, které ze zákona hradí dlužník.

Snahy o osvobození exekucí a insolvenčních řízení od DPH v minulosti vždy selhaly na harmonizaci DPH v evropském prostoru, neboť aktuální směrnice jasně definuje zboží a služby, které mohou být zahrnuty do některé ze snížených sazeb. Ve snížené sazbě bychom tak našli např. knihy, léky či potraviny. Služby spojené s vymáháním pohledávek však v těchto výjimkách chybí.

K 1. lednu 2019 bylo v České republice více než 114 tisíc běžících insolvenčních řízení, tento počet pak bude na konci letošního roku, díky tzv. oddlužovací novele, pravděpodobně ještě vyšší. Pokud budeme pro zjednodušení vycházet z hodnoty 114 tisíc řízení a zároveň pomineme možnost, že se některá řízení mohou týkat společného oddlužení manželů s vyšší odměnou správce, vybere stát jen na DPH z odměny insolvenčního správce více než 258 milionů Kč.

Podobný propočet ovšem není možné aplikovat na exekuční řízení. Zde je totiž situace poněkud komplikovanější, neboť zahájení exekuce nutně neznamená úhradu nákladů exekuce a tedy ani příjem do státního rozpočtu. Kvalifikovaným odhadem bychom se však mohli přiblížit až k částce 400 milionů Kč, kterou stát ročně vybere z provedených exekucí u neplátců DPH.

Součtem obou výše uvedených hodnot se dostaneme k částce 658 milionů Kč, kterou v České republice ročně vybereme od obyvatel, kteří se potýkají s dluhy. Nabízí se proto otázka, zda je namístě, aby stát tímto způsobem „profitoval“ na dluzích občanů, a současně, aby jejich životní situaci řešil nekonečnou řadou změn v legislativě a často na vrub poškozených věřitelů.

Z hlediska státního rozpočtu se nejedná o žádnou zásadní sumu. Ministerstvo práce a sociálních věcí každoročně vyplácí násobně vyšší objem finančních prostředků na podporu sociálně slabých a znevýhodněných občanů. Je přitom zjevné, že daňová politika státu s řešením zadlužení obyvatel nijak nepomáhá a naopak k jejich zadlužení částečně přispívá.

Fakt, že je Česká republika na úrovni Rady Evropské unie schopná prosazovat své zájmy, je dobře patrný ze schválené výjimky pro zavedení systému přenesené daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty. S ohledem na délku schvalovacího procesu ale zůstává otázka, zda je cesta celoevropské výjimky v tomto okamžiku efektivním řešením.

Od června 2022 by měla v platnost vstoupit nová pravidla pro výběr DPH v EU. Tato pravidla nejenže uvažují až o 4 snížených sazbách, ale také hovoří o seznamu zboží a služeb, které budou podléhat základní sazbě DPH v minimální výši 15 procent. Je proto namístě pečlivě sledovat probíhající legislativní proces v Evropském parlamentu a Radě a při jeho schvalování pamatovat na zájmy několika stovek tisíc dlužníků v České republice, kteří nedobrovolně odvádí na DPH „z chudoby“ do státního rozpočtu nezanedbatelné částky.