Grygar: Zájem o oddlužení může významně ovlivnit evropská legislativa

Již více než půl roku platí v Česku mírnější pravidla osobního bankrotu. Někteří odborníci v průběhu jejich schvalování odhadovali, že by mohla nabídnout cestu z dluhů až statisícům lidí v exekuci. Do konce loňského roku si o osobní bankrot požádalo necelých 20 400 lidí, což je zhruba o 6 700 více než v roce 2018. Jak tento vývoj hodnotí a jak ho může ovlivnit evropská legislativa, která přináší jednodušší oddlužení živnostníků, jsme se ptali místopředsedy Krajského soudu v Praze Jiřího Grygara.

Jak s více než půlročním odstupem hodnotíte dopady oddlužovací novely?

Obecně došlo na všech insolvenčních soudech k přibližně dvojnásobnému nápadu věcí, tj. zvýšení o 100 % v agendě oddlužení oproti předchozímu roku. Uvidíme, jaký bude vývoj v následujících měsících. Reálné zatížení insolvenčního úseku je však vyšší než dvojnásobné, fakticky i více než trojnásobné, neboť se mění struktura „průměrné“ věci v oddlužení.

Jaký to má důvod?

Dochází k nárůstu počtu přihlášek věřitelů na jedno řízení. Je tomu tak jednak díky prodloužení lhůty pro přihlášky a také se zde zřejmě promítá, že návrhy na oddlužení začaly podávat dlužníci, kteří dříve nesplňovali podmínky pro oddlužení, byli déle v režimu exekucí a mají často více věřitelů, než bylo obvyklé u dlužníků v předchozím období. Zvýšený počet přihlášek věřitelů se pak nutně citelně promítá do zatížení jednotlivých insolvenčních oddělení.

Co je podle vás hlavní příčinou toho, že byl o oddlužení projeven nižší zájem, než se původně předpokládalo?

Domnívám se, že nelze paušálně říci, že by byl o oddlužení nižší zájem, než se předpokládalo. Ministerstvo spravedlnosti dle důvodové zprávy k oddlužovací novele předpokládalo nárůst o 30 % až 40 % a ze stran soudů a insolvenčních odborníků zaznívaly odhady nárůstu o 100 % až 200 %. Reálný nárůst v agendě oddlužení oproti předchozímu roku je u insolvenčních soudů v průměru o 100 %, u Krajského soudu v Ostravě snad dokonce až 150 %.

Někteří odborníci ale během projednávání novely mluvili i o tom, že by díky mírnějším podmínkám mohlo do oddlužení vstoupit až mnohonásobné množství lidí. Tyto odhady se nenaplnily…

To ano, ale celková výše počtu oddlužení není jediným relevantním údajem. Důležitým faktorem jsou právě počty přihlášek. Stejně tak zatím nevíme, jak se nová úprava promítne do počtu a struktury incidenčních sporů, zejména pokud jde o otázky (ne)podřízených pohledávek, nebo jak se vyvine judikatura ohledně chráněného obydlí dlužníka. Zrovna v tomto případě mohou být zájmy věřitelů dotčeny nejvíce.

Bude se podle vás počet osobních bankrotů v dalších měsících zvyšovat, nebo můžeme čekat stagnaci?

Myslím, že po prvotní euforii vyvolané příliš zjednodušujícími reportážemi médií si dlužníci začínají uvědomovat, že oddlužení neznamená odpuštění všeho za nic, ale že musí plnit nejen minimální výši splátky, ale také plnit další povinnosti a poskytovat potřebnou součinnost. Ti lépe informovaní navíc mohou taktizovat a vyčkávat s podáním insolvenčního návrhu až na dobu nové evropské insolvenční směrnice, která přináší oddlužení OSVČ za tři roky bez ohledu na výši plnění, a není jisté, zda nebude vztažena i na nepodnikající dlužníky. Jde o indicie, které by mohly svědčit pro postupný návrat k výši nápadu věcí jako v letech 2017/2018.

V souvislosti se zmiňovanou směrnicí se naopak, bude-li vztažena i na spotřebitele, možná setkáme se zvýšeným počtem věřitelských insolvenčních návrhů v době před nabytím účinnosti transpoziční úpravy. Nelze vyloučit, že by věřitelé tímto způsobem mohli usilovat o pro ně výhodnější úpravu s delší dobou trvání oddlužení, a tedy pravděpodobně vyšší mírou uspokojení.  

Je něco, co by se podle vás v oblasti insolvencí mělo ještě změnit?

Mám za to, že v rámci příprav transpozice evropské směrnice o restrukturalizaci a insolvenci (tzv. druhé šanci), k níž by mělo dojít do dvou let, by bylo vhodné zaměřit pozornost také na problematiku doručování, jakož i na záměny věřitelů v souvislosti s postupováním pohledávek a hledat možnosti případného celkového zjednodušení subprocesů v rámci insolvenčního řízení. A to nejen z pohledu soudu, ale především osob zúčastněných na řízení.  


Autor: REDAKCE

Přečtěte si také

Asi třetina restaurací neotevře. Jaké další obory skolila covidová opatření?

Především jasný plán a brzké obnovení provozu, byť klidně s přísnými bezpečnostními pravidly. To si nejvíce přejí firmy, které kvůli covidu a souvisejícím opatřením dennodenně řeší své přežití. Podle Hospodářské komory není v současné době důvod, aby služby a provozy, třeba jen v omezeném režimu, nefungovaly.

Přechod nájmu má své podmínky. Kdo na něj má nárok?

Pětašedesátiletá Marie z Ústí nad Labem dva roky bydlela s přítelem v pronajatém bytě. Když náhle zemřel, kromě smutku ji sužoval i strach, jestli „neskončí na ulici“ a nečeká ji hledání nového bydlení. Nájemní smlouva totiž byla psaná na partnera. V bytě nakonec mohla zůstat díky takzvanému přechodu nájmu. K tomu je potřeba dodržet dvě podmínky: osoba musí být členem nájemcovy domácnosti a žít s ním v nájemním bytě ke dni jeho smrti. Zároveň ale nájemce nesmí v době úmrtí vlastnit jiný byt. Tím je myšleno nejen byt v osobním vlastnictví, ale i nájemní či družstevní.

Výživné nenáleží jen dětem. Kdy o něj pro sebe může žádat matka či otec?

Pod pojmem výživné si asi většina lidí představí povinnost rodiče platit stanovenou měsíční částku na svého potomka. Málokdo už ví, že vyživovací povinnost funguje i mezi exmanžely. Pokud by hrozilo, že po rozvodu začne jeden z manželů strádat a nebude schopen vlastními silami zajistit své životní potřeby, může být exmanželce nebo exmanželovi určena vyživovací povinnost. A to až na tři roky.