Odbornice o novele insolvenčního zákona: Výsledky jsou zklamání
19. listopadu 2026

V roce 2024 vešla v platnost novela insolvenčního zákona. Díky ní mělo vstoupit do oddlužení více lidí a veřejné rozpočty měly získat miliardu korun navíc. Data ovšem ukazují, že se tyto plány nenaplnily. Proč se lidem vyplácí zůstat v exekuci a co by se v pravidlech oddlužení mělo změnit? V rozhovoru pro Češi v právu odpovídá Jarmila Veselá z analytické společnosti IsolCentrum.
Vstupuje po novele insolvenčního zákona z roku 2024 do oddlužení tolik lidí, kolik se očekávalo?
Zatím se potvrzují obavy odborné veřejnosti, že nová pravidla nejsou nastavená úplně ideálně. Do oddlužení vstoupilo méně dlužníků, než se očekávalo. Nenaplnil se ani předpoklad, že více lidí přejde z exekucí do oddlužení, začne pracovat legálně a veřejné rozpočty díky tomu získají miliardu korun navíc. Výsledek je zatím zklamáním.
Čím si to vysvětlujete?
Stát lidem neustále dluhy odpouští nebo zmírňuje podmínky vymáhání. Dlužníkům tak došlo, že nejpohodlnější pro ně bude zůstat v exekucích. Když pracují v šedé ekonomice, exekutor si na nich nic nevezme, a dluhy se jim mezitím díky odpouštění státu snižují. Proč by tedy měli sami vyvíjet nějakou iniciativu?
Vymáhání státem? O efektivitě nemáme žádná data, upozorňuje Haas
Karel Haas kritizuje vymáhání pohledávek státními institucemi, žádá data o jejich efektivitě a vysvětluje, proč je nutné posílit postavení věřitelů.
Jak vypadá podle vašich dat typický dlužník?
Obrázek, že se jedná o matky smaoživitelny nebo důchodce je mylný. Typický dlužník je muž zhruba mezi 45. a 46. rokem se základním nebo nedokončeným středoškolským vzděláním, který pravděpodobně bydlí v Ústeckém kraji. Když mluvíme o typickém dlužníkovi, představme si člověka uprostřed dlužnické struktury. Nemusí to být nutně někdo, kdo nemá na jídlo nebo na oblečení. Ale není to ani člověk s vysokými příjmy, který by si mohl vyskakovat. Pravděpodobně si půjčoval hlavně na spotřební věci, protože chtěl zvýšit svůj spotřební status.
Přinesla novela přece jen něco pozitivního?
Pozitivní efekt vnímám v tom, že se soudy a insolvenční správci začali soustředit na hodnocení schopnosti dlužníka získávat příjm, tedy na takzvaný příjmový potenciál dlužníka. Opravdu se snaží na dlužníky tlačit, aby měli co nejvyšší příjem a jejich splátky tak byly co nejvyšší.
Vymáhání státem není zdarma. Miliardy zaplatí daňoví poplatníci, varuje Mlynarčík
Jan Mlynarčík upozorňuje, že vymáhání státem bude stát daňové poplatníky stovky milionů korun.
Jaké změny by oblasti insolvencí podle vás potřebovala?
Oddlužení je podle mě dobrá cesta, jak dostat lidi z dluhových pastí. Nemělo by ale být plošné – mělo by rozlišovat jednotlivé skupiny dlužníků. Lidé, kteří jsou opravdu ohrožení, tedy senioři, lidé se zdravotním postižením a ti, kdo nemají tak vysoké dluhy, by měli mít výhodu a oddlužit se za kratší dobu. Schopní lidé v produktivním věku by se naopak měli oddlužovat déle. Každý z nich by pak cítil, že osvobození od dluhů je také jeho zásluha, a ne jen milosrdenství státu.
Autor: Marie Sehnálková
Foto: InsolCentrum






