Vymáhání státem? O efektivitě nemáme žádná data, upozorňuje Haas

Samoživitelky čekající na výživné či řemeslníci s nezaplacenými fakturami. I to jsou příklady věřitelů, kteří se domáhají svých peněz. Jenže i když jim soud dá zapravdu, ještě to neznamená, že se ke svým penězům bez problému dostanou. Právě v ekonomické vymahatelnosti vidí poslanec Karel Haas hlavní slabinu českého systému. V rozhovoru kritizuje vymáhání pohledávek státními institucemi a vysvětluje, proč je nutné posílit postavení věřitelů.

Od ledna 2024 se pravomoci Celní správy rozšířily o vymáhání justičních pohledávek. Jak tento krok s odstupem času hodnotíte?

Kritizuji na tom především dvě věci. Za prvé: Celní správa nezveřejňuje žádná data o efektivitě svého vymáhání. Nevíme tedy, kolik toho vymohla ani jaká je její úspěšnost. To znamená naprosto nulovou transparentnost Celní správy z pohledu dat. 

Za druhé: Vždy budu prosazovat, aby to, co může soukromý sektor zvládnout efektivněji a rychleji, dělal právě soukromý sektor. V tomto konkrétním případě se bavíme o soudních exekutorech, bez kterých by právo defacto neexistovalo.

Mohu garantovat, že jako poslanec i jako člověk budu tlačit na Celní správu, aby transparentně zveřejňovala data o efektivitě vymáhání pohledávek pro obce, kraje a další veřejné instituce. Jedině tak zjistíme, zda má pravdu Exekutorská komora, která tvrdí, že výtěžnost těchto pohledávek je velmi nízká, nebo zda se stát rozhodl správně, když určité skupině veřejných věřitelů nařídil vymáhat pohledávky práve prostřednictvím Celní správy.

Vymáhání nedoplatků na sociálním a zdravotním pojištění má od roku 2028 namísto exekutorů převzít Finanční správa ČR. I tato agenda má tedy v budouvnu přejít do rukou státu.

Je to stejné jako u Celní správy. Pokud Finanční správa vymáhá své vlastní daňové pohledávky, je to efektivní a přirozené. V převodu dalších nedaňových pohledávek na Finanční správu ale nevidím žádný smysl.

Jak mohou sami věřitelé přispět ke změně systému, který bude vyváženější pro obě skupiny - pro věřitele i dlužníky?

Mohou tlačit na své poslance a senátory, aby vrátili české exekuční a insolvenční právo do vyváženější polohy. Dnes je výrazně vychýlené ve prospěch dlužníků. Z mého pohledu by jazýček vah neměl být přesně uprostřed, ale spíše na straně oprávněných tedy věřitelů. Nezapomínejme, že věřitel je ten, kdo má právo na zaplacení, zatímco dlužník, který neplní své závazky. To je ale dlouhodobá cesta, která ještě potrvá. To co tu cestu může ale už teď urychlit je využívat soudní exekutory a využívat je efektivně. V České republice totiž není problém rychle získat rozsudek. České soudnictví funguje rychle. Co nefunguje je ekonomická vymahatelnost. Jinými slovy, stát je stále schopnější rychle vydat formální rozhodnutí, ale zhoršuje se schopnost věřitelů skutečně získat zpět své peníze. 

Jaké legislativní kroky v oblasti dlužnicko-věřitelských vztahů považujete nyní za nezbytné?

Já vidím dva nevyhnutelné kroky. V tomto volebním období je potřeba ve sněmovně najít racionální většinu napříč politickým spektrem, která by přijala jednu koncepční novelu exekučně-insolvenčního práva.

V novém volebním období bychom pak měli za důkladné odborné debaty připravit minimálně nový exekuční řád. Moderní, efektivní a správně nastavený.

Na jedné straně existují politické proudy, které takřka adorují dlužníky a vykreslují je jako sociálně ohroženou skupinu. Na druhé straně spektra jsou politické síly, které soudní exekutory v zásadě považují za gaunery a parazity systému. Dlužník je přitom ten, kdo porušil právo.  Věřitel je naopak ten, kdo drží právo oprávněné. Politické směry, které opečovávají dlužníky jsou tedy úplně mylné. Bez soudních exekutorů by se vymahatelnost práva v Česku zásadně zhoršila. Proto tyto kroky považuji za nezbytné.

Autor: Marie Sehnálková
Foto: Česká asociace věřitelů