Odbornice: Změna insolvenčního zákona ubližuje všem. Nejvíce dlužníkům

Od 1. října 2024 platí novela insolvenčního zákona, která mimo jiné plošně zkrátila dobu oddlužení z pěti na tři roky. Podle Jarmily Veselé, jednatelky společnosti InsolCentrum, však stát tímto krokem navádí občany k nezodpovědnosti. „Stát dává signál – klidně se zadlužte, za tři roky se z toho stejně dostanete. A je úplně jedno, jestli budete dlužit málo nebo hodně,“ říká odbornice na problematiku insolvencí.

V rozhovoru, který byl pořízen v rámci akce Fórum věřitelů 2024, Jarmila Veselá promluvila o vývoji zadlužení a zejména insolvencí v Česku. Jak jsou na tom senioři a kdo se zadlužuje nejvíc?

V říjnu 2024 vstoupila v účinnosti zásadní novela insolvenčního zákona. Co říkáte na změny, které přinesla?
Jsme z toho velice smutní. Tři roky jsme se snažili o to, aby se podařilo přijmout právní úpravu, která nebude poškozovat věřitele ani dlužníky. Jenže to se nepovedlo. Současná úprava zavedla oddlužení na tři roky pro všechny plošně. Tím zadlužení lidé dostávají signál – klidně se zadlužte, za tři roky se z toho stejně dostanete. A je úplně jedno, jestli budete dlužit málo nebo hodně.

Od odborné veřejnosti se občas ozývá, že aktuální změna je okradení věřitelů za bílého dne. Souhlasíte s tímto tvrzením, nebo je to trochu přestřelené?
Naprosto souhlasím. Vzali jsme dlužníkům schopnost pochopit, že je na nich, jak se ke své životní situaci a dluhům postaví. Já si naopak myslím, že skupina, které se tady teď aktuálně ubližuje nejvíc, jsou samotní dlužníci. Zadluženým lidem jsme úplně změnili jejich chování a jejich přístup k odpovědnosti.

Co měl stát v této oblasti podle vašeho pozměňovacího návrhu udělat?
Navrhli jsme zadlužené lidi rozdělit podle toho, jak vysoký mají dluh. Ten, kdo by dlužil méně, by se mohl oddlužit za krátší dobu, než ten, kdo má dluh vysoký. Protože v ten moment lidé s velkými dluhy pochopí, že na výši dluhu záleží. Dokonce jsme měli návrh, že ti, co mají extra vysoké dluhy nad tři miliony, mohou do oddlužení vstoupit pouze v rozmezí pěti let. A pokud to neudělají, tak jim tento nárok zanikne. Cílem bylo tyto lidi motivovat k myšlení: Nemůžu se zadlužovat čím dál tím víc. Nicméně s těmito návrhy jsme neuspěli.

Z dat, které předložilo InsolCentrum, vyplývá, že uspokojení věřitelů klesá. Kolik průměrně zaplatil dlužník v oddlužení svým věřitelům dosud? A jak se toto číslo může změnit po přijetí nové úpravy?
Do 1. června roku 2019 průměrný dluh činil 540 tisíc a lidé průměrně splatili 56 procent hodnoty svých dluhů. Od té doby se ale průměrný dluh výrazně zvýšil. Současní dlužníci dluží průměrně 1 milion 350 tisíc. A tento průměrný dlužník uhradí svým věřitelům pouhých 18 procent. Jenže se obáváme, že poté, co vstoupila v účinnost novela, uspokojení věřitelů klesne. Myslíme, že se můžeme dostat až pod 10 procent, což je s ohledem na kumulovanou inflaci vlastně amnestie. Průměrný dluh naopak s vysokou pravděpodobností ještě poroste.

Lidé v insolvencích, konkrétně v oddlužení, dluží celkově okolo 130 miliard. Insolcentrum zjistilo, že 89 miliard z této částky dluží pouhých 19 procent lidí. Co to znamená pro společnost?
Osmaosmdesát miliard pro 19 procent lidí je prostě strašné číslo. Tito lidé dluží 68 procent celkového dluhu. Ano, pomáhejme lidem, kterým to nevyšlo. Tahle skupina ale rozhodně nejsou bezmocní dlužníci. Tito lidé už dopředu počítají s tím, že si udělají velké dluhy a pak se snadno oddluží. V médiích často slyšíme, že se zadlužují především matky samoživitelky nebo bezmocní senioři. Ano, tyto skupiny jsou tam nepochybně také, avšak zdaleka nejčastější kategorií dlužníků jsou lidé mezi 30 až 44 lety. Většinou se tedy zadlužují zdraví lidé v produktivním věku, z nichž je 72 procent mužů. Pokud chceme se těmito lidmi pracovat, nemůžeme jim říkat: Vy jste chudáci, vy za svoje dluhy nemůžete. Společnost je musí motivovat, aby se snažili podstatnou část zaplatit a ty ostatní občany, aby tak velké dluhy neměli.

Zmínila jste seniory. Jaká je průměrná částka, kterou dluží senior v insolvenci?
Tohle zjištění nás hodně zaskočilo. Průměrný senior, který nyní skončil oddlužení, tak dlužil 2,1 milionu korun. Zkoumali jsme, čím je to způsobené. Z šetření nám vyplynula jednoznačná úvaha starších lidí, kteří si v nějaké fázi řeknou, že už jim nikdo nic nevezme. Že je jedno, jestli dluží 300 tisíc nebo dva miliony. To je tendence, která je děsivá. Vidí to děti těchto lidí, vnuci.... Je to velice varující moment.

Říkáte, že český stát v oblasti insolvencí dělá kroky, které neopírá o data. Jak je to možné?
Ano, je to tak.  Svaz bytových družtev napsal premiérovi vážné varování ohledně aktuální situace v oblasti insolvencí a odpověď premiéra zněla, že situace je v zásadě dobrá a že lidé hradí 30 až 35 procent.  Ale reálně je situace o polovinu horší. Stát tedy v zásadě opravdu neví, jaká je realita a jaké mohou být důsledky přijaté právní úpravy. Filozofie státu je odpouštět a odpouštět.

Myslíte, že se jako společnost přiblížíme k situaci, kdy budeme odpovědnější?
Pohli bychom se určitě, kdyby došlo k nějaké ekonomické krizi, chyběly by finanční prostředky, státní rozpočet by se neplnil a věřitelé by byli zasaženi ještě vážněji. Myslím, že nemůžeme vyloučit, že k této situaci jednou dojde a společnost pochopí, že promíjení dluhů není cesta dál.

Autor: Marie Sehnálková
Foto: Češi v právu