Slovenské varování: Nefunkční teritorialita exekutorů, alarmující oddlužení

Osobní bankrot umožňuje dlužníkům na Slovensku zbavit se až na výjimky všech dluhů výměnou za prodej jejich majetku. „Většina dlužníků však situaci řeší tím, že žádný majetek nepřizná. Přibližně 97 % oddlužení na Slovensku tak končí s nulovým výnosem,“ upozornil na alarmující situaci u našich sousedů Martin Musil, prezident Asociace slovenských inkasních společností.

V rozhovoru, který vznikl v rámci Fóra věřitelů 2024, Martin Musil promluvil také o zkušenostech se zavedením teritoriality slovenských exekutorů. Co by ne/doporučil v Česku?

Pokud jde o insolvenci a oddlužení – jak dlouho trvá na Slovensku oddlužení a kolik člověk průměrně zaplatí?
Na Slovensku je situace diametrálně odlišná oproti České republice. Slovenský dlužník si totiž může na začátku procesu vybrat, zda chce oddlužení absolvovat formou konkurzu, nebo formou splátkového kalendáře. Celých 99 % dlužníků v oddlužení si vybírá konkurz. Konkurzem se rozumí oddlužení rozprodejem dlužníkova majetku. Většina dlužníků však deklaruje, že žádný majetek nemá, a 97 % oddlužení tak končí nulovým výnosem. Tedy že věřitelé nedostanou ani euro.
Velká část těchto řízení je proto ukončena do jednoho roku. Průměrná délka konkurzu je tři až čtyři měsíce – to je ironicky řečeno opravdová perlička.

To zní z českého pohledu až neuvěřitelně. Jaký má situace dopad na slovenské dlužnicko-věřitelské prostředí?
Dostáváme se do situace, kdy se věřitelé přestávají do insolvencí hlásit, protože to nemá smysl. A přestávají také podávat exekuce. Místo toho spíše hledají způsob, jak si ty ztráty přepočítat a přenést na platící zákazníky. Z pohledu společnosti jde o morální hazard, protože lze pozorovat, že zejména v chudších regionech republiky existují skupiny obyvatel, které se drží hesla „kdo se neoddluží, okrádá svou rodinu“. A je znepokojivé že počet lidí, kteří systém takto zneužívají, postupně roste. To by mohlo mít dlouhodobé ekonomické dopady.
Je ale důležité říct, že většina slovenské společnosti je stále finančně zodpovědná a ctí zásadu, že dluhy se mají splácet.

Co by měl stát dělat se současnou situací na Slovensku?
Identifikujeme tři hlavní věci, které je potřeba změnit v oblasti insolvence a osobních bankrotů. Za prvé, je třeba znovu zavést oddlužení formou splátkového kalendáře, aby dlužník splácel své závazky po určitou dobu. Za druhé, je nezbytné posílit kontrolu poctivosti dlužníka, jinými slovy: stát by měl ověřit pravdivost jeho majetkového přiznání. A za třetí, je třeba posílit práva věřitelů, aby měli větší možnosti prověřovat dlužníkova tvrzení.

„Přibližně 97 % oddlužení na Slovensku je ukončeno s nulovým výnosem.“

Jak myslíte, že se situace na Slovensku v této oblasti bude dále vyvíjet?
Těžko říci, ale snažíme se aktivně tlačit na zákonodárce, aby zavedli smysluplné změny, protože tyto kroky by mohly výrazně pomoci ekonomice. Nezodpovědné chování škodí věřitelům a ekonomika to musí nějakým způsobem kompenzovat. Máme příslib od ministerstva spravedlnosti, že téma insolvencí bude otevřeno v příštím roce. Věříme tedy, že se nějaké změny podaří zavést, ale je to běh na dlouhou trať.

Co na Slovensku v oblasti vymáhání pohledávek nefunguje a nedoporučil byste, aby se to zavedlo v České republice?
Jednoznačně se ukazuje, že nefunguje teritorialita exekutorů. Tedy, že exekutor je věřitelům přidělován státem. Slovenské, ale ani české prostředí na toto není připraveno. Neplatí totiž základní předpoklad, že jsou všechny exekutorské úřady stejně efektivní. Proto by věřitelé měli mít možnost si exekutora zvolit. Dále bych samozřejmě nedoporučoval již zmiňované oddlužení bez splátkových kalendářů. Postupné splácení se ukazuje jako nejlepší nástroj prevence, protože nutí dlužníka nést odpovědnost.

Teritorialita exekutorů byla velkým tématem i v Česku, nakonec ale zavedena nebyla. Jaká je konkrétní slovenská zkušenost s tímto řešením?
Očekávání v roce 2017, kdy se teritorialita zaváděla, byla docela vysoká a předpokládalo se, že to určitým způsobem standardizuje trh exekucí. Ukázalo se však, že opak je pravdou. Slovensku to přineslo pokles efektivity exekucí, která za těch sedm let výrazně klesla. Za posledních 24 měsíců klesla dokonce téměř o 40  procent. V některých krajích, kde jsou exekutoři přidělováni k určitým pohledávkám, dokážou někteří vymoci čtyřikrát až pětkrát více než jejich kolegové na obdobných pohledávkách. Vidíme tedy obrovský rozdíl v efektivitě jednotlivých exekutorů.

„Teritorialita exekutorů na Slovensku nefunguje. Systém by se měl vrátit k dobrovolnému výběru exekutorů.“

Kdybyste mohl jmenovat dvě věci z českého systému, které byste chtěl, aby byly zavedeny na na Slovensku, jaké by to byly?
Možnost dobrovolného výběru exekutorů a v oddlužení zavedení splátkového kalendáře – a to klidně i za cenu, že by to bylo jenom na tři roky, jak je tomu nyní nově v Česku.

Je na Slovensku něco, co funguje dobře a mohlo by se zavést v Česku?
Myslím, že je u nás efektivní systém platebního rozkazu nebo upomínacího řízení. Pomohlo to urychlit soudní řízení.


Autor: Václav Havlík, Marie Sehnálková
Foto: Češi v právu