Kdy lze požadovat výživné po prarodičích dítěte?

Zhruba třetina samoživitelů nedostává od druhého rodiče výživné na společné dítě. V takovém případě zpravidla nezbývá nic jiného, než se alimentů domáhat cestou soudního, a následně exekučního řízení. Ani to ovšem nemusí vždy přinést kýžený výsledek. Ještě komplikovanější může být situace, kdy neplatící rodič pobývá například v zahraničí. Řešením těchto problémů může být vymáhání výživného po prarodičích.

5 situací, kdy se vyživovací povinnost přenáší na prarodiče

Vyživovací povinnost se ze zákona přenáší na prarodiče dítěte v případě, kdy jeho rodič objektivně nemůže, ať už zcela, nebo částečně, svou vyživovací povinnost plnit. Zákonné předpisy neobsahují přesný výčet situací, kdy takováto skutečnost nastává, typicky se však jedná o následující případy:

1. Výživné na rodiči nelze vymáhat, protože je nemajetný

K přenosu vyživovací povinnosti z rodiče na prarodiče může dojít za situace, kdy se od neplatícího rodiče dlouhodobě nedaří výživné vymoct. V praxi jde především o případy, kdy dítě nebo rodič, který ho má svěřené do péče, již podnikli veškeré možné kroky k vymožení alimentů, ani v exekuci se však nepodařilo zjistit a postihnout žádné příjmy ani jiný majetek dlužníka.

2. Rodič je student

Pokud je neplatící rodič studentem, obvykle se mu vyživovací povinnost nestanoví a je rovnou přenesena na prarodiče. Neplatí to ovšem vždy. Pokud rodič při studiu zároveň i pracuje, určí soud vyživovací povinnost přímo jemu. Stejná situace může nastat také tehdy, když student dostává větší množství peněz od rodičů.

„Při posuzování majetkových poměrů rodiče soud vždy přihlíží nejen k dosahovaným příjmům, ale i k celkové sumě movitého a nemovitého majetku rodiče, případně ke způsobu jeho života. Rozhodující pro stanovení povinnosti platit výživné tedy může být například i skutečnost, že student, byť nepracující, vlastní nemovitost či zdědil jiný majetek,“ upřesňuje advokát z České asociace věřitelů Pavel Staněk.

3. Rodič je ve vazbě či výkonu trestu

Dalším důvodem pro přenos vyživovací povinnosti na prarodiče může být skutečnost, že se neplatící rodič nachází ve vazbě nebo výkonu trestu. Ve vazbě není rodiči umožněno pracovat a velká část odsouzených nepracuje ani ve výkonu trestu. Nemají tudíž žádný příjem, ze kterého by bylo možné alimenty platit. Pakliže vedle příjmu nedisponují ani žádným movitým či nemovitým majetkem, ze kterého by výživné mohlo být uhrazeno, může být povinnost ho platit přenesena na prarodiče. „Jinak je tomu v případě, kdy rodič ve výkonu trestu pracuje. Potom nelze mluvit o jeho nemajetnosti a vyživovací povinnost na prarodiče nepřechází,“ doplňuje Pavel Staněk.

4. Rodič pobývá v zahraničí

Specifický případ nastává, když se neplatící rodič dlouhodobě zdržuje v cizině. Dítě nebo jeho právní zástupce nemusí mít žádné informace o tom, kde konkrétně se rodič momentálně nachází a zda má v dané zemi nějaký příjem. Výživné pak na rodiči nelze vymáhat, což soud v praxi obvykle posuzuje na základě zprávy Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.

K přechodu vyživovací povinnosti na prarodiče může dojít i v případě, kdy je známo, kde se rodič zdržuje a že se nachází v příznivých majetkových poměrech. „Závisí vždy na tom, na území jakého státu se rodič zdržuje a zda existuje mezinárodněprávní úprava, na jejímž základě by bylo možné žádat o uznání a výkon rozhodnutí o výživném vydaného českým soudem,“ vysvětluje Pavel Staněk.

Poměrně vysoká šance na získání výživného existuje, jestliže rodič pobývá v některém z členských států Evropské unie. U jiných zemí je rozhodující, zda jsou signatářem mezinárodních úmluv o vymáhání výživného či uznávání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem, popřípadě zda mezi daným státem a Českou republikou byla uzavřeno dvoustranná dohoda týkající se vymáhání výživného.

Dítě či jeho právní zástupce musí vždy nejprve provést veškeré možné kroky k tomu, aby výživné mohlo být v zahraničí vymoženo. S žádostí o pomoc se přitom mohou obrátit na Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. V případě neúspěchu pak mohou navrhnout přechod vyživovací povinnosti na prarodiče.

5. Rodič dítěte zemřel

Výživné lze požadovat po prarodičích také v situaci, kdy rodič, který měl výživné hradit, zemřel. Dítě má v takovém případě nárok na sirotčí důchod, paralelně však může dostávat také alimenty od prarodičů. Soud nicméně vždy vychází z finanční situace a dalších majetkových potřeb dítěte, při jejichž posuzování bere v potaz právě i sirotčí důchod, a nárok na výživné tedy dítěti nemusí vzniknout.

Pozor, výživné může být stanoveno všem prarodičům

Pro uplatnění nároku na výživné od prarodičů se dítě či jeho právní zástupce musí obrátit na soud s žalobou o určení vyživovací povinnosti prarodiči. Pokud žalobu podává zletilé dítě, je soud plně vázán jeho žalobním návrhem a může tedy výživné stanovit pouze prarodičům, které dítě v návrhu označilo.

Jinak je tomu u nezletilého dítěte. Pro soud v takovém případě není rozsah žalobního návrhu závazný. „Soud vždy posuzuje finanční situaci veškerých potenciálních povinných, tedy všech prarodičů. Přestože právní zástupce dítěte označí v žalobě pouze jeden pár prarodičů, může soud dojít k závěru, že s ohledem na majetkovou situaci povinných se na vyživovací povinnosti budou podílet všichni prarodiče, tedy i prarodiče ze strany rodiče, který má dítě v péči,“ upozorňuje Pavel Staněk.

Výše výživného je určena pro každého prarodiče zvlášť

Výše výživného, které musí prarodiče dítěti hradit, se nemusí shodovat s výší, která byla původně určena rodiči. Odlišný je také způsob, jakým soud výši alimentů u prarodičů stanovuje. „Soud v tomto případě nevychází ze zásady stejné životní úrovně rodiče a dítěte. Výše výživného se vypočítává z reálného příjmu prarodičů a zohledňuje se, kolik prarodičů se na vyživovací povinnosti podílí. Každému prarodiči je výše výživného stanovena zvlášť a všichni ho plní v poměru odpovídajícímu jejich majetkovým schopnostem, což znamená, že každému může být stanoveno v jiné výši,“ vysvětluje advokát.

Specifikem je také to, že prarodičům nemusí být povinnost plnit výživné stanovena v penězích. Typicky k tomu dochází v případech, kdy prarodič plní svou vyživovací povinnost osobní péčí o dítě, nebo je-li sám sociálně potřebný.


Autor: REDAKCE

Přečtěte si také

Mladí si na dovolenou nepůjčují. V krizi omezí výlety

Když nejsou peníze, omezí mladí lidé jako první výdaje na dovolenou nebo výlety. Téměř 94 procent Čechů ve věku 18 až 30 let navíc odmítá, že by uvažovali o půjčce za účelem rekreace, pokud by neměli našetřeno dostatek peněz. Data vyplývají z průzkumu agentury Stem/Mark pro společnost Kruk, která se zaměřuje na správu pohledávek finančních ústavů a korporátních zákazníků.

SČMBD: Neplatiči dluží téměř 200 milionů na poplatcích za bydlení. Polovina je nevymahatelná

Bytová družstva a sdružení vlastníků jednotek (SVJ) dlouhodobě řeší problémy s neplatiči, za které jsou ostatní sousedé nuceni doplácet poplatky za energie a služby spojené s bydlením, aby jim nepozastavili dodávky pro celý dům. Situace se navíc každoročně zhoršuje, protože stoupá procento nevymožených nedoplatků. Ještě před pěti lety tvořil nedobytný dluh 12 procent, dnes se nepodaří vymoci každá druhá pohledávka z celkové sumy téměř 200 milionů korun, jak uvádí data Svazu českých a moravských bytových družstev (SČMBD). Svaz očekává, že koronavirová krize a vývoj legislativy mohou přinést další zhoršení.

Polata: Neplatiči nájmu bydlí na cizí účet i roky. Vymahatelnost dluhu je nízká

Podle Karla Polaty, místopředsedy Občanského sdružení majitelů domů, se koronakrize teprve na podzim v plné síle promítne do trhu s nájemním bydlením. V této souvislosti můžeme očekávat nárůst neplatičů nájmů. To není dobrá zpráva pro pronajímatele bytů, protože vymáhání dlužných nájmů je zpravidla běh na dlouhou trať. Vystěhovat neplatiče z bytu trvá i roky a stát podle Polaty za třicet let neudělal prakticky nic, čím by vymahatelnost práva zlepšil. Populistické nápady vlády během nouzového stavu navíc přihodily vlastníkům další klacky pod nohy.