Zvýšíme nezabavitelnou částku ze mzdy, ale co pak?

Ministerstvo spravedlnosti oznámilo svůj záměr přistoupit k navýšení nezabavitelné části mzdy při provádění srážek ze mzdy. Nově by dlužníkovi při srážkách ze mzdy mělo zůstat o 826 korun víc. V čem je problém?

Problém je v nedokonalosti výpočtu srážek ze mzdy v nařízení vlády. Zvyšování nezabavitelných částek totiž skokově posunuje hranici, od které je možné dlužníkovi vůbec začít srážky provádět. Je-li dlužník ženatý či dlužnice vdaná a mají-li děti, pak se může velmi lehce stát, že hranici, od které se začínají provádět srážky, skokově navýšíme o tisíce korun.

Uvědomuje si ministerstvo nebo vláda, že to může ohrozit výběr daní? I daňové exekuce srážkami ze mzdy se provádějí podle stejné úpravy. Uvědomuje si někdo, že všechna dosud povolená oddlužení mohou zničehonic zhavarovat, protože zaměstnavatelé nebudou odvádět insolvenčním správcům ani minimální částky na úhradu odměny správce a minimální platbu věřitelům? Co udělá insolvenční soud v situaci, kdy dlužník, který prošel čtyřmi roky oddlužení, najednou v pátém roce nebude mít splněných povinných 30 procent uhrazených pohledávek? Co oběti trestných činů? To jim řekneme, aby se smířily s tím, že pachatel je nepostižitelný? A co to udělá s běžícími exekucemi, když po znemožnění provádění srážek ze mzdy budou uzákoněny povinné zálohy exekutorům a povinné zastavování exekucí? To budou všechny zastaveny? Neutrhnou se exekutoři ze řetězu a nebudou více drtit dlužníky na mobiliárních exekucích, protože srážkami to nebude dále možné? Uvědomuje si někdo, že dlužník má také povinnost svoje dluhy platit a že může velmi brzy nastat stav, kdy půjde jen o prázdnou frázi?

Máme-li zasahovat do způsobu výpočtu srážek, pak tak učiňme způsobem, který bude spravedlivý bez ohledu na výši příjmu dlužníka. Způsobem, který bude rozlišovat, kdy může být dlužník motivován ke zvyšování příjmu a kdy naopak snaha o zvýšení pro jeho věk či zdravotní stav nepřipadá v úvahu a je lepší určit pevné procento, při němž bude možné srážky provádět i z minimálních příjmů.


Autor: Dagmar Koláková
advokátka 

Přečtěte si také

Asi třetina restaurací neotevře. Jaké další obory skolila covidová opatření?

Především jasný plán a brzké obnovení provozu, byť klidně s přísnými bezpečnostními pravidly. To si nejvíce přejí firmy, které kvůli covidu a souvisejícím opatřením dennodenně řeší své přežití. Podle Hospodářské komory není v současné době důvod, aby služby a provozy, třeba jen v omezeném režimu, nefungovaly.

Přechod nájmu má své podmínky. Kdo na něj má nárok?

Pětašedesátiletá Marie z Ústí nad Labem dva roky bydlela s přítelem v pronajatém bytě. Když náhle zemřel, kromě smutku ji sužoval i strach, jestli „neskončí na ulici“ a nečeká ji hledání nového bydlení. Nájemní smlouva totiž byla psaná na partnera. V bytě nakonec mohla zůstat díky takzvanému přechodu nájmu. K tomu je potřeba dodržet dvě podmínky: osoba musí být členem nájemcovy domácnosti a žít s ním v nájemním bytě ke dni jeho smrti. Zároveň ale nájemce nesmí v době úmrtí vlastnit jiný byt. Tím je myšleno nejen byt v osobním vlastnictví, ale i nájemní či družstevní.

Výživné nenáleží jen dětem. Kdy o něj pro sebe může žádat matka či otec?

Pod pojmem výživné si asi většina lidí představí povinnost rodiče platit stanovenou měsíční částku na svého potomka. Málokdo už ví, že vyživovací povinnost funguje i mezi exmanžely. Pokud by hrozilo, že po rozvodu začne jeden z manželů strádat a nebude schopen vlastními silami zajistit své životní potřeby, může být exmanželce nebo exmanželovi určena vyživovací povinnost. A to až na tři roky.