Místní příslušnost exekutorů? Qui bono?

Motivací pro tuto moji úvahu jsou stále frekventovanější názory, obhajující snahy o zavedení místní příslušnosti soudních exekutorů. Neaspiruji na žádný odborný exkurs napříč historickou právní úpravou a novelizacemi novelizovaného. Mám ale zásadní zájem na tom, aby právo fungovalo. 

Když jsem v roce 1995 nastoupila do advokátní kanceláře jako koncipientka, nikomu nepřišlo na mysl, že by se nárok dal vymoci jinak než cestou soudního výkonu rozhodnutí. Pro advokáta to bylo jednoduché a nevyžadující žádné sofistikované řešení. Klientovi jsem vysvětlila, že pokud mu dlužník na vykonatelný rozsudek nic nezaplatil, nemá jinou možnost než podat návrh na výkon rozhodnutí k okresnímu soudu. Místní příslušnost soudu byla dána bydlištěm, resp. sídlem povinného. Samozřejmě jak jsem nabírala zkušenosti, připojovala jsem též poučení, že výkon rozhodnutí je sice jediná zákonná cesta, ale je těžkopádná, zdlouhavá a s nejistými výsledky. Je pravda, že po podrobném výkladu velká část věřitelů od vymáhání svého zákonného nároku upustila, neb se do takového martyria už pouštět nechtěla. Klienti byli dostatečně poučeni z nalézacího řízení, trvalo obvykle několik měsíců i let, než dosáhli vydání pravomocného rozsudku. Vyhlídka na další soudní řízení, navíc zatížené soudním poplatkem předem, je odrazovala.

A ejhle! Hned na počátku mé praxe jako samostatného advokáta na to někdo přišel taky a výkon rozhodnutí byl svěřen (i) soudním exekutorům. Exekutorské úřady měly od počátku existence celorepublikovou územní působnost. Vymáhali jsme pohledávky, zprvu opatrně, u různých úřadů. Vodítkem bývala i místní příslušnost podle bydliště či sídla dlužníka, neb mi to přišlo vhodné a jednoduché a spoléhala jsem mj. na exekutorovu znalost místního prostředí. V mnoha případech zvolili klienti exekutorský úřad sami. Průběh a výsledky exekuce byly velice rozličné. Rozhodně se ale neprojevila žádná závislost kvality exekuce na teritoriální blízkosti úřadu dlužníkovi. Stávalo se, že v dalších případech jsem klientovi doporučila úřad s efektivnějšími výsledky, a byli jsme oba překvapeni rozdílem v úrovni vymáhání. Dnes téměř výlučně spolupracuji s velkým exekučním úřadem, který je pro mé klienty zárukou. Ne proto, že bychom byli tímto úřadem nějak upláceni nebo zvýhodňováni. Ale jako v každém oboru oceňujeme vysokou úroveň odbornosti a výsledky. Mediální strašení excesy velkých úřadů vždycky hodnotím prizmatem objektivity tiskových zpráv; já takovou osobní zkušenost rozhodně nemám.

Za dobu své praxe jsem přišla do styku nejméně se třemi nebo čtyřmi desítkami exekutorů. V řízeních jsem zastupovala povinné i oprávněné. Za zcela zásadní považuji úroveň komunikace s exekutorským úřadem; pro správný způsob vedení exekuce je nezbytný. I za povinného ocením, když se mým podáním někdo důsledně a rychle zabývá a dá mi zpětnou vazbu. Ráda pracuji s profesionály. A rozhodně si cením, pokud je klientova pohledávka účinně vymáhána a posléze i úspěšně vymožena. Exekutor je podnikatel, nese si velké podnikatelské riziko, za to však může volně soutěžit a v soutěži uspět. Jako advokátovi je mi to blízké.

Dnes mi za oprávněné běží asi 130 exekučních řízení. Jsem advokát na venkově, žádné obrovské korporace a „vlky“ nezastupuji. Mými klienty jsou vesměs jednotlivci a malí podnikatelé, kteří se po zdlouhavém a relativně drahém nalézacím řízení dobrali exekučního titulu. Jde o pohledávky na náhradu škody, z majetkového vypořádání, soukromých půjček, nájemného, nezaplaceného zboží. Exekuce nastupuje až v situaci, kdy dlužník řádně v pariční lhůtě neplní. Žádný věřitel nejásá, že musí k exekuci přistoupit. Ale má rozhodně právo ovládnout další osud své pohledávky. Má právo chtít, aby mu nárok vymohl jím zvolený úřad.

Zpět k otázce v úvodu. Komu prospěje teritorialita soudních exekutorů? Věřitelům rozhodně nikoliv. Dlužníkům? Též ne, na cenu provedené exekuce po zastropování hotových výdajů nemá volba exekutora žádný vliv. Úspěšným a kvalitním exekutorským úřadům rozhodně nikoliv. Zbývají neúspěšní. Zanikne soutěž mezi exekutorskými úřady, nebude jí třeba. Všichni budou mít jistotu nápadu. Odpadne motivace pro zlepšení práce. Takové prostředí ale nikdy v historii ke zvýšení kvality nevedlo, ba naopak.

A poznámka na závěr… V dálce se rýsuje děsivý obrys centralizovaného rejstříku advokátních služeb, slušivě založený třeba na principu místní příslušnosti; klient poptávající rozvod se zaregistruje a dostane přiděleného advokáta, který jeho věc vyřídí. Doufám, že za pár let nebudu psát polemiku na tohle.


Autor: Dagmar Koláková
advokátka 

Přečtěte si také

Odpojit neplatiče od tepla? Nemožné, půjde na policii pro útisk

Neplatiči nájemného často žijí na účet majitele nemovitosti. Klidně i tři roky. Za tu dobu se škoda vyšplhá do statisíců a z věřitele se může snadno stát dlužník. „Dokud nedostanete nájemníka z bytu, musíte za něj navíc platit veškeré služby,“ upozorňuje Karel Polata, místopředseda Občanského sdružení majitelů domů v ČR pro web Češi v právu.

Jak se můžu jmenovat? Zákonné limity jmen a příjmení

Od letoška je účinná novela zákona o matrikách, která ženám umožňuje bez prokazování důvodu používat nepřechýlenou variantu příjmení. Jaké další možnosti úprav jména či příjmení zákon připouští? Na to se podívala právnička Petra Andresová.

Zkrácená doba oddlužení? 81 % hlasujících na sociálních sítích nesouhlasí

Jak dlouho má dlužník splácet v rámci oddlužení svůj dluh, než mu bude odpuštěn? Na tuto otázku jsme se ptali našich fanoušků na sociálních sítích. Nejvíce uživatelů hlasovalo pro variantu pěti let. Podstatná část respondentů je však přesvědčená, že by dlužníci měli svůj dluh splácet do té doby, než jej celý uhradí. Shrnutí výsledků hlasování, jež proběhlo na Facebooku a Twitteru Čechů v právu, jakož i na LinkedInu České asociace věřitelů, najdete v článku.