Místní příslušnost exekutorů? Qui bono?

Když jsem v roce 1995 nastoupila do advokátní kanceláře jako koncipientka, nikomu nepřišlo na mysl, že by se nárok dal vymoci jinak než cestou soudního výkonu rozhodnutí. Pro advokáta to bylo jednoduché a nevyžadující žádné sofistikované řešení. Klientovi jsem vysvětlila, že pokud mu dlužník na vykonatelný rozsudek nic nezaplatil, nemá jinou možnost než podat návrh na výkon rozhodnutí k okresnímu soudu. Místní příslušnost soudu byla dána bydlištěm, resp. sídlem povinného. Samozřejmě jak jsem nabírala zkušenosti, připojovala jsem též poučení, že výkon rozhodnutí je sice jediná zákonná cesta, ale je těžkopádná, zdlouhavá a s nejistými výsledky. Je pravda, že po podrobném výkladu velká část věřitelů od vymáhání svého zákonného nároku upustila, neb se do takového martyria už pouštět nechtěla. Klienti byli dostatečně poučeni z nalézacího řízení, trvalo obvykle několik měsíců i let, než dosáhli vydání pravomocného rozsudku. Vyhlídka na další soudní řízení, navíc zatížené soudním poplatkem předem, je odrazovala.

A ejhle! Hned na počátku mé praxe jako samostatného advokáta na to někdo přišel taky a výkon rozhodnutí byl svěřen (i) soudním exekutorům. Exekutorské úřady měly od počátku existence celorepublikovou územní působnost. Vymáhali jsme pohledávky, zprvu opatrně, u různých úřadů. Vodítkem bývala i místní příslušnost podle bydliště či sídla dlužníka, neb mi to přišlo vhodné a jednoduché a spoléhala jsem mj. na exekutorovu znalost místního prostředí. V mnoha případech zvolili klienti exekutorský úřad sami. Průběh a výsledky exekuce byly velice rozličné. Rozhodně se ale neprojevila žádná závislost kvality exekuce na teritoriální blízkosti úřadu dlužníkovi. Stávalo se, že v dalších případech jsem klientovi doporučila úřad s efektivnějšími výsledky, a byli jsme oba překvapeni rozdílem v úrovni vymáhání. Dnes téměř výlučně spolupracuji s velkým exekučním úřadem, který je pro mé klienty zárukou. Ne proto, že bychom byli tímto úřadem nějak upláceni nebo zvýhodňováni. Ale jako v každém oboru oceňujeme vysokou úroveň odbornosti a výsledky. Mediální strašení excesy velkých úřadů vždycky hodnotím prizmatem objektivity tiskových zpráv; já takovou osobní zkušenost rozhodně nemám.

Za dobu své praxe jsem přišla do styku nejméně se třemi nebo čtyřmi desítkami exekutorů. V řízeních jsem zastupovala povinné i oprávněné. Za zcela zásadní považuji úroveň komunikace s exekutorským úřadem; pro správný způsob vedení exekuce je nezbytný. I za povinného ocením, když se mým podáním někdo důsledně a rychle zabývá a dá mi zpětnou vazbu. Ráda pracuji s profesionály. A rozhodně si cením, pokud je klientova pohledávka účinně vymáhána a posléze i úspěšně vymožena. Exekutor je podnikatel, nese si velké podnikatelské riziko, za to však může volně soutěžit a v soutěži uspět. Jako advokátovi je mi to blízké.

Dnes mi za oprávněné běží asi 130 exekučních řízení. Jsem advokát na venkově, žádné obrovské korporace a „vlky“ nezastupuji. Mými klienty jsou vesměs jednotlivci a malí podnikatelé, kteří se po zdlouhavém a relativně drahém nalézacím řízení dobrali exekučního titulu. Jde o pohledávky na náhradu škody, z majetkového vypořádání, soukromých půjček, nájemného, nezaplaceného zboží. Exekuce nastupuje až v situaci, kdy dlužník řádně v pariční lhůtě neplní. Žádný věřitel nejásá, že musí k exekuci přistoupit. Ale má rozhodně právo ovládnout další osud své pohledávky. Má právo chtít, aby mu nárok vymohl jím zvolený úřad.

Zpět k otázce v úvodu. Komu prospěje teritorialita soudních exekutorů? Věřitelům rozhodně nikoliv. Dlužníkům? Též ne, na cenu provedené exekuce po zastropování hotových výdajů nemá volba exekutora žádný vliv. Úspěšným a kvalitním exekutorským úřadům rozhodně nikoliv. Zbývají neúspěšní. Zanikne soutěž mezi exekutorskými úřady, nebude jí třeba. Všichni budou mít jistotu nápadu. Odpadne motivace pro zlepšení práce. Takové prostředí ale nikdy v historii ke zvýšení kvality nevedlo, ba naopak.

A poznámka na závěr… V dálce se rýsuje děsivý obrys centralizovaného rejstříku advokátních služeb, slušivě založený třeba na principu místní příslušnosti; klient poptávající rozvod se zaregistruje a dostane přiděleného advokáta, který jeho věc vyřídí. Doufám, že za pár let nebudu psát polemiku na tohle.