Beňák: „Komerční“ poradny si berou za oddlužení i desetitisícové částky

Lichva v sociálně vyloučených lokalitách stále přetrvává. Jen se o ní tolik nemluví. Lidé tu nemají své problémy s kým zkonzultovat a dluhové poradny hlásí omezené kapacity. Například na Ústecku je na jednoho poradce i 6 000 dlužníků. Navíc na trhu existují „komerční“ poradny, které stále porušují zákon a například za vstup do insolvence si nárokují desetitisícové částky. Nejen na tyto jevy při své práci naráží ředitel Odboru pro sociální začleňování David Beňák.

Podle Exekutorské komory počet exekucí každoročně klesá. Vy se pohybujete v sociálně vyloučených lokalitách. Je pozitivní trend vidět i tam?

Spíše ne. Absolutní čísla v Centrální evidenci exekucí klesají, nejsou tam však zahrnuty všechny typy exekucí, jako například exekuce vedené státem. Podíl osob, které mají více než tři exekuce, spíše stagnuje. Stále máme více než 750 000 osob s exekucemi, přičemž jejich značná část žije v sociálně vyloučených lokalitách. Alarmující je situace zejména v některých částech republiky, například v Ústeckém kraji je v exekuci téměř 17 procent obyvatel. Pozitivní trend snižování počtu vedených exekucí dává smysl vzhledem k právě končící ekonomické konjunktuře, očekávat ale můžeme zhoršení situace. Při minulé ekonomické krizi se počet zahajovaných exekucí rapidně zvýšil – v roce 2010 jich bylo čtyřikrát více oproti roku 2007. Lze to vnímat právě jako následek hospodářské krize.

Společnost Exevido přišla s průzkumem, že 60 procent firem nechce zaměstnávat člověka s exekucí. Mimo jiné i kvůli administrativě a složitému výpočtu srážek. Setkáváte se s tím, že by dlužníci pracovat chtěli, ale mohou být i kvůli exekucím odmítáni?

S tímto jevem se setkáváme poměrně často. V době ekonomického růstu a nízké nezaměstnanosti se situace zlepšila, je ovšem pravděpodobné, že bez legislativních změn se opět zhorší. Administrativní zátěž zaměstnavatelů je totiž opravdu enormní. Z našeho pohledu by mohlo být přínosem zavedení pravidla jeden dlužník – jeden exekutor. Nyní totiž musí komunikovat se všemi exekutory, kteří na jeho zaměstnance vedou exekuce. Není přitom výjimkou, že jeden zaměstnanec má třeba šest nebo sedm exekutorů. Zaměstnavatel v takovém případě kromě samotné komunikace s nimi musí sám určovat pořadí, výši a následné přerozdělení srážky. Pokud by zaměstnavateli bylo umožněno srážet jednu částku a posílat ji pouze jednomu exekutorovi, rapidně by se snížila jeho administrativní zátěž a navíc by nebyl vystaven riziku, že pokud udělá v určení pořadí srážek chybu, stane se takzvaným spoludlužníkem.

Jak velký problém je zaměstnávání v šedé zóně? Tedy, že člověk je na úřadu práce, pobírá dávky a nelegálně pracuje.

To je spíše otázka pro Ministerstvo práce a sociálních věcí a nastavení kontrolních mechanismů, které mají takové jednání omezovat. Z našich zkušeností známe model, kdy lidé pracují, nejsou evidovaní na Úřadu práce, mají nějakou pracovní smlouvu se zaměstnavatelem a zaměstnavatel jim vyplácí minimální mzdu. Zbytek mzdy dostává zaměstnanec takzvaně „na ruku“. Dlužníkům často nic jiného nezbývalo. Do letošního roku byly srážky ze mzdy nastavené tak, že z výplaty jim nezůstával dostatek peněz pro zajištění základních potřeb, což platí zejména pro osoby žijící v nájemním bydlení ve větších městech. Je potřeba zajistit, aby se dlužníkům vyplatilo chodit do legální práce. Cestou může být sjednocení částky, která se z výplaty strhává, na rozumnou mez. 

Může situaci alespoň trochu zlepšit zavedení takzvaného chráněného účtu? Ten by musela banka založit na žádost dlužníka a shromažďovaly by se na něm peníze, které nepodléhají exekuci a jsou určeny pro životní potřeby dlužníka.

Rozhodně ano. Chráněný účet je jednou z řady navrhovaných legislativních úprav, které zamezí praxi, kdy nezabavitelná část mzdy odeslaná na účet dlužníka ztratila zákonnou ochranu a tím mohla být zabavena v bance. Velká většina zaměstnavatelů podmiňuje výplatu mzdy na účet, ačkoliv k tomu nemá zákonnou oporu.

Jaký dopad má zadluženost rodin na děti?

Zadluženost v rodinách má velmi negativní dopady, zejména v případech, kdy dochází k nesplácení a následně k exekucím. Vytváří se tak pro děti vzory, které rozhodně žádoucí nejsou. Často se bohužel jedná o rodiny, které nemají stabilní bydlení. Bylo prokázáno, že děti v těchto rodinách mají zhoršenou školní úspěšnost a mnohem častěji u těchto dětí dochází k předčasným odchodům ze vzdělávání. Ve školním roce 2018/2019 předčasně ukončilo vzdělávání v 7. nebo 8. třídě základní školy 3 630 žáků. Je vysoce pravděpodobné, že tyto ve většině děti nebudou pokračovat v dalším vzdělávání anebo jej úspěšně nedokončí. Na to pak samozřejmě doplácí to dítě samotné, ale také stát, protože nízkokvalifikovaný či nekvalifikovaný zaměstnanec odvádí státu také méně na daních.

Počet nebankovních úvěrů v Česku klesá. Pro lidi v sociálně vyloučených lokalitách jsou ale zřejmě stále atraktivní. Nebo se mýlím?

Počet nebankovních úvěrů klesá hlavně díky zákonné regulaci. Před regulací bylo odhadem 55 000 poskytovatelů půjček, nyní je jich 85. Stále jsou ale snadno dostupné, peníze si půjčíte i bez dokládání příjmu či ověření bonity. To je chyba a mělo by se to změnit. Domníváme se, že by měla být také tématem debat regulace reklamy na nebankovní i bankovní úvěry a omezit aktuální mediální obraz, který říká „půjčit si není problém…“.

Setkáváte se i s lichvou?

Lichva je bohužel jevem, o kterém se příliš nemluví, ale v sociálně vyloučených lokalitách je zakořeněný. Není přitom prakticky vůbec postihován. Každoročně je za trestný čin lichvy odsouzeno jen několik málo osob – v průměru do dvaceti. Důvodem je zejména důkazní nouze způsobená často strachem z odvety ze strany lichváře či odsouzení okolí.

A co finanční gramotnost. Mají se lidé, kteří se ve financích nevyznají, s kým poradit?

Finanční gramotnost u dospělých je velký problém. Ve chvíli, kdy člověk nemá prostředky ani na zaplacení nájmu, mu zvýšení finanční gramotnosti už nepomůže. Součástí primární prevence by měla být výuka ve škole, kde by se student už před vstupem do dospělého života dozvěděl, co vše musí platit a jaká jsou rizika, pokud bude tyto povinnosti ignorovat.

A jak fungují neziskové organizace a dluhové poradny? Zvládají kapacitně?

Dluhové poradny v rámci Odborného sociálního poradenství fungují výborně, bohužel jejich kapacita je nedostatečná. Například v Ústeckém kraji, který je nejpostiženějším regionem, má jeden dluhový poradce na starost zhruba 6 000 dlužníků. Dluhové poradny v neziskovém sektoru pracují s vyšší mírou entuziasmu, pracovníci jsou odměňováni spíše podprůměrně, zde vidíme prostor pro zlepšení.

Naopak některé dluhové poradny, které můžeme označit jako komerční, stále porušují zákon a například za vstup do insolvence si nárokují desetitisícové částky. To měl změnit zákon o nutné akreditaci, což ale značná část těchto komerčních poraden obchází a dál si za sepis účtují absurdní částky.

Jako efektivní nástroj pro sdílení informací mezi sociálními pracovníky a lidmi, kteří mají pravomoc agendu ovlivňovat na celostátní úrovni, se ukázaly takzvané Dluhové platformy organizované Agenturou pro sociální začleňování. Vzhledem k tomu, že jde o náročnou problematiku, která v posledních letech prochází i na legislativní úrovni mnoha změnami, je nezbytné co nejvíce propojovat teorii s praktickými zkušenostmi z terénu.


Autor: Lucie Havlišová

Zdroj foto: archiv Davida Beňáka

Přečtěte si také

Asi třetina restaurací neotevře. Jaké další obory skolila covidová opatření?

Především jasný plán a brzké obnovení provozu, byť klidně s přísnými bezpečnostními pravidly. To si nejvíce přejí firmy, které kvůli covidu a souvisejícím opatřením dennodenně řeší své přežití. Podle Hospodářské komory není v současné době důvod, aby služby a provozy, třeba jen v omezeném režimu, nefungovaly.

Přechod nájmu má své podmínky. Kdo na něj má nárok?

Pětašedesátiletá Marie z Ústí nad Labem dva roky bydlela s přítelem v pronajatém bytě. Když náhle zemřel, kromě smutku ji sužoval i strach, jestli „neskončí na ulici“ a nečeká ji hledání nového bydlení. Nájemní smlouva totiž byla psaná na partnera. V bytě nakonec mohla zůstat díky takzvanému přechodu nájmu. K tomu je potřeba dodržet dvě podmínky: osoba musí být členem nájemcovy domácnosti a žít s ním v nájemním bytě ke dni jeho smrti. Zároveň ale nájemce nesmí v době úmrtí vlastnit jiný byt. Tím je myšleno nejen byt v osobním vlastnictví, ale i nájemní či družstevní.

Výživné nenáleží jen dětem. Kdy o něj pro sebe může žádat matka či otec?

Pod pojmem výživné si asi většina lidí představí povinnost rodiče platit stanovenou měsíční částku na svého potomka. Málokdo už ví, že vyživovací povinnost funguje i mezi exmanžely. Pokud by hrozilo, že po rozvodu začne jeden z manželů strádat a nebude schopen vlastními silami zajistit své životní potřeby, může být exmanželce nebo exmanželovi určena vyživovací povinnost. A to až na tři roky.