Lex COVID-19 – dítě, které se nemá narodit

Vláda včera projednala návrh zákona o mimořádných opatřeních v soudních a jiných řízeních, insolvencích a exekucích. Pokud jde o exekuce, pak se až na výjimky mají zastavit všechny exekuce starší tří let, pokud věřitel nesloží zálohu na náklady exekuce nebo nevyjádří nesouhlas se zastavením. Bohužel musím konstatovat, že v případě úpravy povinného zastavování exekucí platí ono příslovečné „práce kvapná, houby platná“.

Proč se má věřitelům v době krize zdražit vymáhání?

Hned od účinnosti zákona stihne věřitele povinnost zaplatit zálohu na náklady dalšího vedení exekuce. Jenomže krize si nevybírá a dopadne na věřitele stejně a možná i více než na dlužníky samotné. I věřitel mohl v důsledku krize přijít o práci nebo, je-li podnikatelem, tak má sám problémy s odbytem zboží a hledá odpověď na otázku, z čeho zaplatí zaměstnance. A najednou by měl z čista jasna zpětně doplatit exekutorovi zálohy na exekuce? Kde je rovnost v právu, když dlužník má celý proces exekuce zdarma?

Proč je návrh neurčitý v klíčové otázce, kdy se záloha bude platit a kdy věřitel musí exekutorovi sdělit, že nesouhlasí se zastavením exekuce?

Návrh velice nešťastně stanoví obecné pravidlo, že věřitel musí pro pokračování v exekuci zaplatit zálohu. Pak ale stanoví jen velmi těžce uchopitelný okruh případů, kdy věřitel namísto složení zálohy může vyjádřit nesouhlas se zastavením exekuce. Z toho vznikne řada sporů o zastavení exekuce, kdy na jednu stranu exekutor bude trvat na složení zálohy, věřitel bude tvrdit, že to na něho nedopadá, dlužník bude chtít exekuci zastavit a jiný názor na věc bude mít soud. Kdo nahradí věřitelům ztráty, pokud soud nebo exekutor takovou exekuci zastaví, a nakonec ta rozhodnutí Ústavní soud zruší? Proč musí i v tak jasných věcech, jako je vymáhání výživného nebo škoda způsobená trestným činem, být věřitel aktivní a sdělit exekutorovi, že nesouhlasí se zastavením exekuce? Pokud věřitel exekuční návrh podal, pak proto, že ty peníze chce.

Proč se pro staré exekuce stanoví odlišná pravidla než pro exekuce nové?

Znáte to, dva právníci, tři názory. Zde se opravdu bojím, že řada exekucí spadne do pomyslné krabice, „nevíme, co s tím“. Zatímco pro nová řízení bude hlavním kritériem nedohledání majetku nebo neuhrazení nákladů exekuce, tak pro stará řízení budou platit tvrdší pravidla a k zastavení exekuce postačí, že nelze určit, kolik bude ze mzdy vymoženo, nebo nelze určit, kdy jiný exekutor vydraží nemovitost dlužníka, i když se věřitel do dražby přihlásil.

Pokud je vedena exekuce srážkami ze mzdy, ale dlužník má více exekucí, pak je pro věřitele i exekutora nemožné zabránit zastavení exekuce, protože na více pohledávek současně srážky provádět nelze a budoucí srážky ze mzdy nelze ocenit, tudíž nebude splněno kritérium, že srážky postačí k úhradě nákladů exekuce. Jde o jasný vzkaz společnosti, že v závodě o zastavení exekuce vyhrává ten, kdo nasekal více dluhů.

Chybí jasná pravidla pro situace, kdy současně s exekucí probíhá insolvenční řízení

Návrh vůbec neřeší vztah exekuce a insolvence. Pokud je dlužník v insolvenci a exekutor nemůže provádět exekuci, pak i zde stíhá věřitele povinnost zaplatit zálohu, přestože je jasné, že exekutor konat nemůže. Pokud ale věřitel zálohu nesloží, exekutor exekuci zastaví. Je nasnadě, že hned jakmile by exekutoři zastavili exekuce proti dlužníkovi, ten by okamžitě přestal plnit oddlužení, protože hrozba exekuce, která ho v insolvenci drží, by odpadla.

Proč se neberou v potaz argumenty veřejnosti?

Je mi záhadou, že tak zásadní zásah do věřitelova práva vymáhat pohledávku, který dlouhodobě čelí kritice a který se nikdy nepodařilo legislativně dotáhnout do takového paragrafového znění, které by bylo pro adresáty srozumitelné a předvídatelné, se má urychleně prosadit ve stavu legislativní nouze.

Zákon žádné rychlé řešení nepřináší

Zatímco u insolvencí víme, že ty změny budou působit okamžitě, tak u povinného zastavení exekucí ve znění lex COVID-19 si o tom můžeme nechat jen zdát. Předně zákon pro povinné zastavování exekucí stanoví účinnost až za tři měsíce od účinnosti zákona, to bude někdy v létě, možná na podzim. I pak ale vzhledem ke složitosti, náročnosti vyhledání problematických exekucí a následné komunikaci mezi exekutorem a věřitelem můžeme očekávat zastavení prvních exekucí nejdříve ke konci roku. Bude trvat roky, než vyšší soudy stanoví jasná pravidla, které exekuce se mají nebo nemají zastavovat. Obávám se, že rychlého řešení se od tohoto zákona postižení dlužníci nedočkají. Pak ale není kam spěchat, protože tento nekvalitní návrh tolik potřebné rychlé řešení v době krize stejně nepřinese. Doplatí na to věřitelé, dlužníci, soudy i exekutoři.