Odklad plateb nájemného je protiústavní, výpadek by měl vykrýt stát

Současná ekonomická situace doléhá nejen na podnikatele, ale i na jejich zaměstnance bydlící v nájemních bytech. Zatímco podnikatelům, kteří kvůli vládním opatřením a opatřením Ministerstva zdravotnictví museli uzavřít provozovny, stát přislíbil, že za ně nájem zaplatí, tak v případě nájmu bytů o tom zatím vůbec neuvažuje. Naopak od počátku proklamuje možnost odkladu placení nájemného. Jenže takové opatření je v rozporu s právem na nedotknutelnost vlastnictví zakotveném v článku 11 Listiny základních práv a svobod.

Vlastnictví lze omezit jen ve veřejném zájmu a za náhradu. Nájem bytu je vztah mezi pronajímatelem a nájemcem. Jeden předává věc do užívání a druhý za úplatu užívá. Veřejný zájem tu zcela chybí a bez náhrady takto postupovat nelze. Musíme si uvědomit, že nájemce byt postupně vybydluje, pronajímatel ho nemůže užívat pro sebe a svou rodinu, platí daň z nemovitých věcí, pojištění a po dobu nájmu nese náklady a opravy spojené s vlastnictvím a užíváním bytu. Ty musí i nadále platit. Nebude mít ale z čeho. A tak se z věřitele může rychle stát dlužníkem. V případě společných plateb za dům se dluh přenese i na ostatní sousedy a spirála se tak roztáčí dál.

K řešení mimořádně nepříznivé situace je v prvé řadě povolán stát, ne pronajímatel. Nezapomínejme, že ze mzdy zaměstnance se každý měsíc odvádí pojistné na sociální zabezpečení. Na ztrátu příjmu je třeba nahlížet jako na pojistnou událost a stát má povinnost poskytnout pojistné plnění formou státní sociální podpory. Jednou z možností je příspěvek na bydlení.

Pokud už se stát rozhodl vstoupit do nájemních vztahů, pak nechť to nedělá direktivně, ale smluvně. Občanský zákoník nabízí hned čtyři instituty, jak situaci řešit, a to převzetí dluhu, přistoupení k závazku, ručení a postoupení smlouvy.

Na žádost nájemce by pak nájemné platil stát. Ve své podstatě by nešlo o dávku, ale o „zálohované výživné“, resp. „zálohované nájemné“, které by po zaplacení a pominutí důsledků nouzového stavu mohl stát po nájemci požadovat.


Autor: Jakub Dohnal
             Advokát a partner Arrows advokátní kancelář

Přečtěte si také

Dluží vám peníze? Ani se nesuďte, stejně je neuvidíte

Jako advokát zastupující před soudy a jinými orgány zájmy svých klientů bedlivě sleduji napětí kolem otázky povinného zastavování exekucí. Čím dál víc v médiích rezonuje názor, že exekuce jsou jev nežádoucí a že když je zastavíme, bude nám všem líp. Dlužník si oddechne, stát bude mít vyšší výběr daní a neponese sociální břímě sociální podpory těm, kterým se kvůli exekucím nevyplatí pracovat. Do toho se přidávají názory, že dlužník má po určité době vlastně právo na to, aby byly jeho exekuce zastaveny. Ale ptá se někdo, proč dlužník nezaplatil? Zamýšlí se někdo nad tím, že zastavení exekucí není řešení konečné?

Nezavádějme plošné omezení exekucí, volají věřitelé, exekutoři i poradny pro dlužníky

Poslanecká sněmovna by měla tento týden projednávat další opatření ke zmírnění ekonomických dopadů epidemie. Zahrnují i obnovení zákazu provádění mobiliárních exekucí a dražeb nemovitostí. 

Boj o exekuce: Operátoři můžou chtít tisícové zálohy, banky zdraží, nebo zpřísní, varuje před teritorialitou ČLFA

Problémy předlužených lidí se musí řešit, pokud se ale systém nastaví špatně, zaplatí za to zejména poctiví spotřebitelé, kterým například banky či mobilní operátoři mohou zdražit služby. Tak se dá shrnout postoj České leasingové a finanční asociace ČLFA ke zvažované místní příslušnosti exekutorů. „Je možné, že bychom se vrátili do doby před 20 lety, kdy při sjednání telefonního paušálu musel spotřebitel skládat zálohu v tisícových částkách,“ upozorňuje pro INFO.CZ legislativní expert ČLFA Jan Slanina.