Odklad plateb nájemného je protiústavní, výpadek by měl vykrýt stát

Současná ekonomická situace doléhá nejen na podnikatele, ale i na jejich zaměstnance bydlící v nájemních bytech. Zatímco podnikatelům, kteří kvůli vládním opatřením a opatřením Ministerstva zdravotnictví museli uzavřít provozovny, stát přislíbil, že za ně nájem zaplatí, tak v případě nájmu bytů o tom zatím vůbec neuvažuje. Naopak od počátku proklamuje možnost odkladu placení nájemného. Jenže takové opatření je v rozporu s právem na nedotknutelnost vlastnictví zakotveném v článku 11 Listiny základních práv a svobod.

Vlastnictví lze omezit jen ve veřejném zájmu a za náhradu. Nájem bytu je vztah mezi pronajímatelem a nájemcem. Jeden předává věc do užívání a druhý za úplatu užívá. Veřejný zájem tu zcela chybí a bez náhrady takto postupovat nelze. Musíme si uvědomit, že nájemce byt postupně vybydluje, pronajímatel ho nemůže užívat pro sebe a svou rodinu, platí daň z nemovitých věcí, pojištění a po dobu nájmu nese náklady a opravy spojené s vlastnictvím a užíváním bytu. Ty musí i nadále platit. Nebude mít ale z čeho. A tak se z věřitele může rychle stát dlužníkem. V případě společných plateb za dům se dluh přenese i na ostatní sousedy a spirála se tak roztáčí dál.

K řešení mimořádně nepříznivé situace je v prvé řadě povolán stát, ne pronajímatel. Nezapomínejme, že ze mzdy zaměstnance se každý měsíc odvádí pojistné na sociální zabezpečení. Na ztrátu příjmu je třeba nahlížet jako na pojistnou událost a stát má povinnost poskytnout pojistné plnění formou státní sociální podpory. Jednou z možností je příspěvek na bydlení.

Pokud už se stát rozhodl vstoupit do nájemních vztahů, pak nechť to nedělá direktivně, ale smluvně. Občanský zákoník nabízí hned čtyři instituty, jak situaci řešit, a to převzetí dluhu, přistoupení k závazku, ručení a postoupení smlouvy.

Na žádost nájemce by pak nájemné platil stát. Ve své podstatě by nešlo o dávku, ale o „zálohované výživné“, resp. „zálohované nájemné“, které by po zaplacení a pominutí důsledků nouzového stavu mohl stát po nájemci požadovat.


Autor: Jakub Dohnal
             Advokát a partner Arrows advokátní kancelář

Přečtěte si také

Lidí v insolvenci ubylo. Na obzoru je však rekordní nárůst

Za poslední čtvrtletí ubylo lidí, kteří se chtějí oddlužit. Vyplývá to z dat, jež zveřejnila analytická společnost InsolCentrum. Podle odborníků se ovšem jedná pouze o dočasné období. Třaskavá kombinace v podobě chystané novely insolvenčního zákona, inflace a energetické krize by mohla způsobit, že dojde k rekordnímu nárůstu oddlužení i insolvencí obecně.

Zkrácení doby oddlužení? Odnesou to věřitelé, shodují se odborníci

Připravovaná novela insolvenčního zákona by měla zkrátit dobu oddlužení z pěti let na tři roky. Mnoho dlužníků by takovouto změnu určitě přivítalo. Insolvence by se totiž zbavili za kratší dobu, a navíc by je to stálo méně peněz. Jenže, co se stane s dluhy, které během těchto tří let nestihnou uhradit? Ty zaplatí věřitelé ze svého. „Ke mně se nedostane ani polovina toho, co mi dluží. Stát nemyslí na lidi, kteří jsou v tomto případě poškození,“ říká pan Josef P., který marně čeká na peníze od třech dlužníků.

Smí zaměstnavatel Evě nařídit, aby mlčela o výši mzdy?

Může zaměstnavatel chtít, abych mlčela ohledně výše mzdy? A hrozí mi postih, když to poruším? Tyto otázky trápí pětadvacetiletou Evu z Brněnska. Obrátila se proto na poradnu serveru Češi v právu.