Pirátský návrh na zavedení exekutorské teritoriality odložen

V úterý 28. května přerušila Poslanecká sněmovna projednávání návrhu skupiny poslanců v čele s Piráty, jehož cílem je zavést tzv. exekutorskou teritorialitu neboli místní příslušnost soudních exekutorů a slučování exekucí. Poslanci se k návrhu vrátí až v okamžiku, kdy svou komplexní novelu exekučního řádu předloží Ministerstvo spravedlnosti.

Pirátská novela je na půdě Parlamentu již pátým pokusem o omezení územní působnosti soudních exekutorů. Poprvé s návrhem této změny přišel v roce 2012 senátor Jiří Dienstbier (ČSSD), další tři návrhy pak byly předloženy v roce 2014, a to z dílny poslanců Úsvitu, poslanců KSČM a senátora Zdeňka Škromacha (ČSSD).

Aktuální návrh počítá s omezením působnosti soudních exekutorů na soudní kraje. Věřitelé by si nově již nemohli vybrat, kterému exekutorovi svěří vymáhání své pohledávky, a to ani v tomto omezeném regionu. Případy by byly exekutorům přidělovány rovnoměrně podle centrálního pořadníku a adresy trvalého bydliště či sídla dlužníka.

Předkladatelé novely a zastánci této změny, kterou dlouhodobě podporuje i Exekutorská komora, si od ní slibují především snížení nákladů exekuce, které platí dlužník. Se změnou naopak nesouhlasí věřitelé, část exekutorských úřadů, ale i odborníků z řad akademické sféry. Jak ukázaly analýzy provedené v minulých letech Ministerstvem spravedlnosti a Vysokou školou ekonomickou, zavedení této změny by vedlo k výraznému poklesu vymahatelnosti práva.

Nedávná analýza aktivních spisů více než 220 tisíc dlužníků z řad fyzických osob spravovaných Exekutorským úřadem v Přerově dále ukázala, že se na adrese svého trvalého pobytu, podle kterého by byly případy nově rozdělovány, zdržuje jen necelá pětina dlužníků.

Zavedení teritoriality nepodporuje ani Ministerstvo spravedlnosti, a to kromě ohrožení vymahatelnosti práva také z důvodu nadměrného zatížení soudů.


Autor: REDAKCE

Přečtěte si také

Stát vydělává na exekucích stovky milionů korun ročně. Doplácí na...

Čeští zákonodárci se již několik let snaží bojovat proti neúměrnému navyšování dluhů o náklady na jejich vymáhání. Sám stát přitom podle odhadů portálu Češi v právu ročně inkasuje zhruba 400 až 500 milionů korun na dani z přidané hodnoty (DPH) z nákladů exekuce. Pro dlužníky to znamená zdražení exekučního vymáhání o více než pětinu. To je nevýhodné i pro věřitele, kteří musí mnohdy o to déle čekat na splacení dluhu.

Sokol: Ochráncům dlužníků by mohlo vadit i častější...

Ve velkém seriálu INFO.CZ Tresty budoucnosti jsme nabídli prostor rovněž nejznámějšímu českému advokátovi Tomáši Sokolovi, který stojí v čele Unie obhájců a zároveň je místopředsedou České advokátní komory: „Z hlediska státu by se zdálo být zcela jednoznačné, že než většinově připlácet na pobyt vězňů je ekonomicky výhodnější inkaso uložených peněžitých trestů. V praxi je to poněkud složitější, ale peněžité tresty jsou z celé řady důvodů, včetně například toho, že potrestaný neztrácí kontakt s rodinou, se svým pracovištěm, okolím a tak dále, rozhodně výhodnější.“

Smrčka: Problém s dlužníky za socialismu neexistoval...

Vzít si úvěr na novou televizi mohli občané Československa i za minulého režimu. Na barevnou z dovozu však mohli zapomenout, na půjčku šlo pořídit jen černobílou české výroby. Podobně omezená a přísně regulovaná byla tehdy téměř celá nabídka poskytovaných úvěrů. O tom, jak půjčování peněz před rokem 1989 probíhalo a jak fungovalo vymáhání dluhů v případě nesplácení, jsme si povídali s ekonomem Lubošem Smrčkou z pražské Vysoké školy ekonomické.