Zamyšlení nad legislativním vývojem v exekucích

Nikomu z odborné ani laické veřejnosti nepochybně neuniklo, že vládní návrh novely exekučního řádu prošel Poslaneckou sněmovnou parlamentu ČR v prvním čtení. Tento zákonodárný orgán zároveň dal šanci také dalšímu návrhu, tentokrát poslaneckému, na zavedení místní příslušnosti soudních exekutorů. Oba tyto návrhy nyní budou posouzeny v prodloužené 80denní lhůtě sociálním a ústavně právním výborem Poslanecké sněmovny.

Zamýšlená novelizace, ať již bude schválena v jakékoliv formě, si klade prioritně za cíl odstranit zcela neomezenou volbu soudního exekutora věřitelem. Podle zastánců uvedené legislativní úpravy je nepochybné, že přínosy plošné svobodné volby soudního exekutora se v důsledku společenských i legislativních změn postupně vyčerpaly.

Bohužel, vládní návrh neodstraňuje, a to ani částečně, prvek svobodné volby, ale nepochopitelným způsobem ponechává svobodnou volbu exekutora výhradně pro prvního věřitele, který svoji volbou určí nejen soudního exekutora, který povede exekuční řízení v jeho prospěch, ale určí tím i exekutora, který povede všechna následná exekuční řízení vedená ve prospěch všech ostatních věřitelů proti témuž dlužníkovi. V případě přijetí tohoto řešení, tzv. princip „Sněhulák“, dojde paradoxně k ještě vyšší tržní koncentraci, čímž se prohloubí nevýhody existujícího i uvažovaného tržního prostředí. Exekuční řízení se tak dlužníkům prodraží (náklady věřitele spojené s tzv. hledáním příslušného exekutora, geografická vzdálenost exekutora, byrokratizace řízení a s ní související zahlcenost exekučních soudů, spojená s dalšími výdaji ze státního rozpočtu).

Současně se pozice věřitelů výrazně zhorší, protože budou  nuceni respektovat volbu provedenou tzv. prvním věřitelem, který může být např. jejich ekonomickým, resp. právním konkurentem, a to i v případech, když mají zajištěnou či jinak privilegovanou pohledávku, nedostatek informací od příslušného exekutora, protože ten bude přednostně věnovat pozornost předchozí exekuci s tím, že do jejího úplného vymožení budou v pořadí následující věřitelé nuceni čekat, než dojde na vymáhání jejich pohledávky, a to opět podle pořadí nápadu k jedinému exekutorovi.

Soudní exekutoři jmenovaní do úřadu v posledních letech a exekutoři s malým nápadem věcí tak nebudou schopni ekonomicky udržet provozování svých úřadů. Na druhou stranu soudní exekutoři s velkým počtem věcí budou mít ještě větší nápad.

Je třeba opakovaně počítat s tím, že exekuční soudy budou zatíženy dodatečnou rozsáhlou agendou a ministerstvo spravedlnosti bude muset vydat značné finanční prostředky na úpravu informačních systémů.

I neodborník na první pohled pochopí, že novela exekučního řádu, představovaná systémem „Sněhulák“ nikomu nepomůže, ale významně uškodí jak dlužníkům, tak i věřitelům.

Jak tedy reagovat? Domnívám se, že jediným racionálním řešením je přijetí takové úpravy místní příslušnosti soudních exekutorů, která (ať již v jakékoliv formě či rozsahu) nahradí zcela nepochopitelný a světově unikátní systém „Sněhulák“.  Pokud v České republice v rámci soudního vymáhání pohledávek existuje duální systém, tedy jak prostřednictvím soudů, tak prostřednictvím soudních exekutorů, došlo by v případě přijetí systému „Sněhulák“ ke zvýhodnění těch věřitelů, kteří si své pořadí budou raději zajišťovat v rámci výkonu rozhodnutí příslušným soudem podle ustanovení o.s.ř., neboť soudy by na rozdíl od soudních exekutorů žádné další exekuce neabsorbovaly. Asi si těžko dokážeme představit systém „jeden dlužník – jeden soud“. Naprosto stejně tomu je u exekucí podle daňového a správního řádu, které rovněž dokáží fungovat bez jakéhosi „Sněhuláka“.

S ohledem na výše uvedené je podle mého názoru problém „Sněhulák“ v legislativním procesu, probíhajícím v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, otázkou nejenom předběžnou, ale i zásadní. Bez jejího rozumného vyřešení totiž ztrácejí další, dobře míněné legislativní záměry svůj původní smysl.  Věřím, že zákonodárný sbor se tak bude řídit nejenom principy zdravého rozumu, ale i vycházet ze skutečnosti, že Česká republika je demokratickým a právním státem.


Autor: JUDr. Vladimír Plášil, LL.M.
             Prezident Exekutorské komory České republiky

Přečtěte si také

Sólorodiče začali vyhledávat exekutory. Kvůli náhradnímu výživnému

Samoživitelé mohou od července žádat o takzvané náhradní výživné. Podmínkou ale je, že už výživné aktivně vymáhají. Na exekutory se tak začínají obracet i sólorodiče, kteří od expartnera neviděli výživné dlouhé roky. Pokud samoživitel podmínku aktivního vymáhání splní, a přesto z peněz pro dítě nic neuvidí, bude mu finančně vypomáhat stát. Dostat může nejvýše 3 tisíce korun měsíčně, a to až na dva roky. Úřady práce budou následně peníze po neplatiči vymáhat.

Škody od nájemníků řešte s majitelem bytu, Airbnb lze zakázat

Uvolnění vládních opatření kvůli pandemii povzbudilo cestovní ruch a s ním spojené ubytovávání službou Airbnb. Turisté v bytech však často rámusí do pozdních nočních hodin, ruší sousedy a někdy i poškodí společné prostory v domě. Jak se proti tomu bránit? Vždy se nejdříve obraťte na majitele, radí odborníci.

Osobních bankrotů ubylo, dlužníci zřejmě vyčkávají na novelu

Zadlužení Češi podali od ledna do konce června 8 314 žádostí o osobní bankrot. Je to o 11 % méně než loni. Čím je to způsobeno a dá se očekávat, kdy čísla porostou? I na to v rozhovoru odpovídala Věra Kameníčková, analytička společnosti CRIF – Czech Credit Bureau.