Zamyšlení nad legislativním vývojem v exekucích

Nikomu z odborné ani laické veřejnosti nepochybně neuniklo, že vládní návrh novely exekučního řádu prošel Poslaneckou sněmovnou parlamentu ČR v prvním čtení. Tento zákonodárný orgán zároveň dal šanci také dalšímu návrhu, tentokrát poslaneckému, na zavedení místní příslušnosti soudních exekutorů. Oba tyto návrhy nyní budou posouzeny v prodloužené 80denní lhůtě sociálním a ústavně právním výborem Poslanecké sněmovny.

Zamýšlená novelizace, ať již bude schválena v jakékoliv formě, si klade prioritně za cíl odstranit zcela neomezenou volbu soudního exekutora věřitelem. Podle zastánců uvedené legislativní úpravy je nepochybné, že přínosy plošné svobodné volby soudního exekutora se v důsledku společenských i legislativních změn postupně vyčerpaly.

Bohužel, vládní návrh neodstraňuje, a to ani částečně, prvek svobodné volby, ale nepochopitelným způsobem ponechává svobodnou volbu exekutora výhradně pro prvního věřitele, který svoji volbou určí nejen soudního exekutora, který povede exekuční řízení v jeho prospěch, ale určí tím i exekutora, který povede všechna následná exekuční řízení vedená ve prospěch všech ostatních věřitelů proti témuž dlužníkovi. V případě přijetí tohoto řešení, tzv. princip „Sněhulák“, dojde paradoxně k ještě vyšší tržní koncentraci, čímž se prohloubí nevýhody existujícího i uvažovaného tržního prostředí. Exekuční řízení se tak dlužníkům prodraží (náklady věřitele spojené s tzv. hledáním příslušného exekutora, geografická vzdálenost exekutora, byrokratizace řízení a s ní související zahlcenost exekučních soudů, spojená s dalšími výdaji ze státního rozpočtu).

Současně se pozice věřitelů výrazně zhorší, protože budou  nuceni respektovat volbu provedenou tzv. prvním věřitelem, který může být např. jejich ekonomickým, resp. právním konkurentem, a to i v případech, když mají zajištěnou či jinak privilegovanou pohledávku, nedostatek informací od příslušného exekutora, protože ten bude přednostně věnovat pozornost předchozí exekuci s tím, že do jejího úplného vymožení budou v pořadí následující věřitelé nuceni čekat, než dojde na vymáhání jejich pohledávky, a to opět podle pořadí nápadu k jedinému exekutorovi.

Soudní exekutoři jmenovaní do úřadu v posledních letech a exekutoři s malým nápadem věcí tak nebudou schopni ekonomicky udržet provozování svých úřadů. Na druhou stranu soudní exekutoři s velkým počtem věcí budou mít ještě větší nápad.

Je třeba opakovaně počítat s tím, že exekuční soudy budou zatíženy dodatečnou rozsáhlou agendou a ministerstvo spravedlnosti bude muset vydat značné finanční prostředky na úpravu informačních systémů.

I neodborník na první pohled pochopí, že novela exekučního řádu, představovaná systémem „Sněhulák“ nikomu nepomůže, ale významně uškodí jak dlužníkům, tak i věřitelům.

Jak tedy reagovat? Domnívám se, že jediným racionálním řešením je přijetí takové úpravy místní příslušnosti soudních exekutorů, která (ať již v jakékoliv formě či rozsahu) nahradí zcela nepochopitelný a světově unikátní systém „Sněhulák“.  Pokud v České republice v rámci soudního vymáhání pohledávek existuje duální systém, tedy jak prostřednictvím soudů, tak prostřednictvím soudních exekutorů, došlo by v případě přijetí systému „Sněhulák“ ke zvýhodnění těch věřitelů, kteří si své pořadí budou raději zajišťovat v rámci výkonu rozhodnutí příslušným soudem podle ustanovení o.s.ř., neboť soudy by na rozdíl od soudních exekutorů žádné další exekuce neabsorbovaly. Asi si těžko dokážeme představit systém „jeden dlužník – jeden soud“. Naprosto stejně tomu je u exekucí podle daňového a správního řádu, které rovněž dokáží fungovat bez jakéhosi „Sněhuláka“.

S ohledem na výše uvedené je podle mého názoru problém „Sněhulák“ v legislativním procesu, probíhajícím v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, otázkou nejenom předběžnou, ale i zásadní. Bez jejího rozumného vyřešení totiž ztrácejí další, dobře míněné legislativní záměry svůj původní smysl.  Věřím, že zákonodárný sbor se tak bude řídit nejenom principy zdravého rozumu, ale i vycházet ze skutečnosti, že Česká republika je demokratickým a právním státem.


Autor: JUDr. Vladimír Plášil, LL.M.
             Prezident Exekutorské komory České republiky

Přečtěte si také

Mladí si na dovolenou nepůjčují. V krizi omezí výlety

Když nejsou peníze, omezí mladí lidé jako první výdaje na dovolenou nebo výlety. Téměř 94 procent Čechů ve věku 18 až 30 let navíc odmítá, že by uvažovali o půjčce za účelem rekreace, pokud by neměli našetřeno dostatek peněz. Data vyplývají z průzkumu agentury Stem/Mark pro společnost Kruk, která se zaměřuje na správu pohledávek finančních ústavů a korporátních zákazníků.

SČMBD: Neplatiči dluží téměř 200 milionů na poplatcích za bydlení. Polovina je nevymahatelná

Bytová družstva a sdružení vlastníků jednotek (SVJ) dlouhodobě řeší problémy s neplatiči, za které jsou ostatní sousedé nuceni doplácet poplatky za energie a služby spojené s bydlením, aby jim nepozastavili dodávky pro celý dům. Situace se navíc každoročně zhoršuje, protože stoupá procento nevymožených nedoplatků. Ještě před pěti lety tvořil nedobytný dluh 12 procent, dnes se nepodaří vymoci každá druhá pohledávka z celkové sumy téměř 200 milionů korun, jak uvádí data Svazu českých a moravských bytových družstev (SČMBD). Svaz očekává, že koronavirová krize a vývoj legislativy mohou přinést další zhoršení.

Polata: Neplatiči nájmu bydlí na cizí účet i roky. Vymahatelnost dluhu je nízká

Podle Karla Polaty, místopředsedy Občanského sdružení majitelů domů, se koronakrize teprve na podzim v plné síle promítne do trhu s nájemním bydlením. V této souvislosti můžeme očekávat nárůst neplatičů nájmů. To není dobrá zpráva pro pronajímatele bytů, protože vymáhání dlužných nájmů je zpravidla běh na dlouhou trať. Vystěhovat neplatiče z bytu trvá i roky a stát podle Polaty za třicet let neudělal prakticky nic, čím by vymahatelnost práva zlepšil. Populistické nápady vlády během nouzového stavu navíc přihodily vlastníkům další klacky pod nohy.