SOLUS: Občanů s dluhem po splatnosti za poslední rok ubylo, klesla i jeho celková výše
30. leden 2020
V negativním Registru fyzických osob SOLUS bylo ke konci loňského roku evidováno 567 tisíc osob s dluhem po splatnosti. To je celkem o 53 tisíc osob méně než na konci roku 2018. Klesla i celková výše dluhu po splatnosti, a to o 2,5 miliardy na 47 miliard Kč.
Ke konci roku 2019 evidovalo sdružení SOLUS v největším registru dlužníků v Česku závazek po splatnosti u 6,4 % dospělých osob. O rok dříve šlo o 7,14 % dospělých občanů. Celkový závazek po splatnosti evidovaný u těchto 567 tisíc osob činil ke konci roku necelých 47 miliard Kč. O rok dříve dosahovala jeho výše 49,5 miliardy Kč.
„Skutečnost, že máme meziročně v negativním registru o 50 tisíc osob s dluhem po splatnosti méně, je skvělou zprávou. Znamená to, že řada z těchto osob nemusí kvůli neschopnosti uhradit dluh čelit exekuci nebo osobnímu bankrotu, a tyto nesplácené dluhy nemusí v ceně služby platit jiní klienti našich členských společností,“ uvedl Jan Stopka, tajemník sdružení SOLUS.
Svůj závazek po splatnosti zapsaný v Registru fyzických osob SOLUS nebo jeho část uhradilo v roce 2019 více než 229 tisíc osob. Celková suma uhrazených závazků po splatnosti evidovaných v daném registru přesáhla 4,9 miliardy Kč.
SOLUS sdružuje řádově 60 společností, které poskytují služby spotřebitelům v oblasti bankovních úvěrů a stavebního spoření, nebankovních půjček, telekomunikačních služeb, distribuce energií a P2P půjček.
Zápis v registru SOLUS motivuje dlužníky, aby své závazky po splatnosti uhradili. V souladu s odpovědným posouzením platební morálky a bonity klienta je pro ně totiž v okamžiku, kdy mají problémy se splácením svých aktuálních závazků, obtížné získat novou službu.
Autor: REDAKCE, tisková zpráva SOLUS
Přečtěte si také
Asi třetina restaurací neotevře. Jaké další obory skolila covidová opatření?
Především jasný plán a brzké obnovení provozu, byť klidně s přísnými bezpečnostními pravidly. To si nejvíce přejí firmy, které kvůli covidu a souvisejícím opatřením dennodenně řeší své přežití. Podle Hospodářské komory není v současné době důvod, aby služby a provozy, třeba jen v omezeném režimu, nefungovaly.
Přechod nájmu má své podmínky. Kdo na něj má nárok?
Pětašedesátiletá Marie z Ústí nad Labem dva roky bydlela s přítelem v pronajatém bytě. Když náhle zemřel, kromě smutku ji sužoval i strach, jestli „neskončí na ulici“ a nečeká ji hledání nového bydlení. Nájemní smlouva totiž byla psaná na partnera. V bytě nakonec mohla zůstat díky takzvanému přechodu nájmu. K tomu je potřeba dodržet dvě podmínky: osoba musí být členem nájemcovy domácnosti a žít s ním v nájemním bytě ke dni jeho smrti. Zároveň ale nájemce nesmí v době úmrtí vlastnit jiný byt. Tím je myšleno nejen byt v osobním vlastnictví, ale i nájemní či družstevní.
Výživné nenáleží jen dětem. Kdy o něj pro sebe může žádat matka či otec?
Pod pojmem výživné si asi většina lidí představí povinnost rodiče platit stanovenou měsíční částku na svého potomka. Málokdo už ví, že vyživovací povinnost funguje i mezi exmanžely. Pokud by hrozilo, že po rozvodu začne jeden z manželů strádat a nebude schopen vlastními silami zajistit své životní potřeby, může být exmanželce nebo exmanželovi určena vyživovací povinnost. A to až na tři roky.