Staněk: Pokud chce stát ulevit dlužníkům, měl by nést s tím spojené náklady

Poslanecká sněmovna bude tento týden projednávat změny v oblasti exekucí a insolvencí, které mají ochránit dlužníky před ekonomickými dopady pandemie koronaviru. Ve hře je například zrušení povinnosti splatit alespoň 30 procent dluhu u starých oddlužení, automatické zastavování exekucí po 3 letech či plošný odklad běžících exekučních řízení. O tom, co by tato opatření v praxi znamenala a zda jsou adekvátním řešením současné situace, jsme si povídali s prezidentem České asociace věřitelů Pavlem Staňkem.

Vláda v úterý schválila tzv. lex covid, kterým chce mj. prolomit hranici 30 procent u starých oddlužení a prosadit automatické zastavování exekucí po 3 letech, pakliže za tu dobu nedojde ani k částečnému uspokojení věřitele. Co si o těchto změnách myslíte?

Obecně mám pocit, že jsme v současné době svědky neuvěřitelného zneužívání aktuálních okolností ke zcela nevhodnému ohýbání legislativy a prosazování změn, které by jinak nikdy neměly šanci projít. Část zákonodárců se chaoticky a zbrkle snaží předhánět v tom, kolik kdo předloží nových legislativních návrhů, aniž by je předtím domysleli a vyhodnotili jejich dopady. A pro oblast dluhů to bohužel platí dvojnásob.

Co se týče zmíněných změn navrhovaných ministerstvem spravedlnosti, tak za relativně snesitelnou a přijatelnou považuji první z nich, tedy zmírnění pravidel u oddlužení, která byla zahájena ještě před loňskou novelou insolvenčního zákona. Nicméně nutno dodat, že pouze v případě, kdy se bude týkat výhradně osob, které se dostaly do problémů se splácením kvůli pandemii. Obecně se jedná o velmi zásadní změnu pravidel v průběhu hry, což v principu nikdy není správné. Věřitelé, mezi nimiž jsou v oddlužení často třeba i bytová družstva nebo SVJ, doposud počítali s tím, že dojde k aspoň určité minimální míře splacení jejich nároku, a tuto jistotu by nyní zničehožnic ztratili. Nicméně jak už jsem říkal, pokud ministerstvo danou úlevu opravdu umožní pouze těm, kdo ji nyní nutně potřebují, tak je asi možné a společensky potřebné to akceptovat.

Úplně jinak je tomu u automatického zastavování exekucí po 3 letech. To považuji za naprosto nepřijatelné.

Z jakého důvodu?

Popravdě vůbec nerozumím tomu, proč ministerstvo s tímto návrhem, který se neúspěšně pokoušelo prosadit již vloni, znovu přichází právě nyní, a ještě k tomu v rámci balíčku nouzových opatření proti negativním dopadům pandemie. S těmi totiž změna nemá vůbec nic společného. Jsem přesvědčen o tom, že by její přijetí ve zrychleném režimu bylo protiústavní, neboť svou plošností výrazně přesahuje rámec vyhlášeného nouzového stavu. Navíc by to reálně nepomohlo vůbec nikomu.

S ohledem na nejasnosti a procesy, které s sebou návrh přináší, by trvalo měsíce nebo i roky, než by k zastavení všech dotčených exekucí došlo. O rychlé pomoci dlužníkům zasaženým pandemií tedy rozhodně nemůže být řeč. Navíc by to pro ně nebylo zadarmo, podle judikatury Ústavního soudu by museli zaplatit náklady zastavených exekucí, takže by to byl spíš takový danajský dar.

K věřitelům je pak tato změna nespravedlivá za každých okolností. Praxe jasně ukazuje, že u řady exekucí začne ke splácení docházet třeba až po 5, nebo i více letech. Pokud by došlo k jejich dřívějšímu automatickému zastavení, tak by věřitelé naprosto zbytečně ztratili šanci, že se tak stane.

Návrh ale počítá s tím, že by věřitel mohl složit zálohu na náklady exekuce a tím jejímu zastavení zabránit.

To sice ano, ale to je přece směšné. S ohledem na navrhovanou výši této zálohy a výši ostatních výdajů, které věřitel v souvislosti s vymáháním musí zaplatit, řada z nich na další vymáhání raději rezignuje. Což v dnešní době platí dvojnásob, protože řada věřitelů se sama potýká s problémy s cash flow a zaplatit zálohu si prostě nebude moct dovolit. Výsledek tedy bude de facto stejný, jako kdyby stát tyto dluhy úplně smazal, a to bez jakékoliv náhrady.

Paradoxně by to byl ve výsledku stát, kdo by na tom nakonec ještě vydělal. Díky tomu, že by značná část soukromých věřitelů na vymáhání rezignovala, tak by u dlužníků s více exekucemi došlo k dřívějšímu uspokojení pohledávek státu a veřejných subjektů, z nichž část by měla být od úhrady zálohy dokonce úplně osvobozena. Což je také velmi nespravedlivé.

S návrhem na zastavení některých exekucí přišel nedávno i poslanec Patrik Nacher (ANO). Místo určité časové lhůty v něm ale pracuje s výší dluhu a navrhuje zastavit všechny exekuce pro dluhy do 1 500 Kč. To by podle vás bylo přijatelné?

V případě dluhů do této výše by se z velké části jednalo o pohledávky státu, obcí nebo dalších veřejných subjektů, které jsou financovány či dotovány ze státního rozpočtu. V tomto ohledu respektuji právo státu coby věřitele svobodně rozhodnout, zda tyto pohledávky bude, či nebude dále vymáhat. Pokud by se ale změna měla dotknout i soukromých subjektů, jednalo by se fakticky o vyvlastnění jejich majetku, což ani za stávajících okolností nelze akceptovat. Umím si to představit jedině za předpokladu, že by za to stát věřitelům poskytl aspoň částečnou kompenzaci.

Podle dostupných informací nyní ministerstvo spravedlnosti připravuje další opatření, mezi kterými by mohlo být i úplné zastavení provádění exekucí na několik měsíců. Co na to říkáte?

Tak to je snad vůbec ten nejhorší návrh, který jsem z dílny ministerstva spravedlnosti zaznamenal. Pevně doufám, že žádné takové opatření neprojde. Bylo by to totiž likvidační nejen pro mnohé věřitele, ale i celý systém vymáhání práva. Obávám se, že ministerstvo poněkud zapomíná na to, že mezi věřiteli jsou i občané, firmy a živnostníci, kteří vymáhají například dlužnou odměnu za poskytnutou práci nebo dodané zboží, a řada dalších, kteří se do postavení věřitele dostali nedobrovolně a pro které je právě nyní existenčně důležité, aby se dočkali zaplacení svého nároku. Pokud se tak nestane, pak se mohou sami velmi rychle ocitnout na straně dlužníků, což by mělo obrovské negativní dopady pro naši ekonomiku.

Zároveň vůbec netuším, jak si ministerstvo představuje, že by tuto „odstávku“ přežily exekutorské úřady. Pakliže by nemohly vymáhat, neměly by z čeho financovat své fungování, a to ani v omezeném režimu. Podle vyjádření Exekutorské komory by to znamenalo jejich naprostou likvidaci, kterou by za pár měsíců těžko bylo možné vrátit zpátky. To znamená, že by celý systém vymáhání naprosto zkolaboval a vrátil se do 90. let. A to si snad nikdo soudný nemůže přát.

Exekutorské úřady již mezitím na doporučení Exekutorské komory přerušily provádění mobiliárních exekucí a dražeb movitých věcí. Mohou být podle vás tato opatření dostatečná?

Považuji za zcela správné, že exekutoři k těmto opatřením přistoupili, a do značné míry tak snížili tlak na dlužníky, který je u mobiliárních exekucí nepochybně větší než u jiných neinvazivních způsobů výkonu exekuce. Co se týče nějaké další ochrany, tak mám pocit, že se dnes poněkud zapomíná na to, že dlužníci jsou již poměrně dobře chráněni tím, že jim z příjmu vždy musí zůstat tzv. nezabavitelná částka. To ve výsledku znamená, že pokud by jim v souvislosti s pandemií skutečně velmi výrazně klesl příjem, tak jim z něho jednoduše nebude možné cokoliv srazit, celý jim zůstane a exekuce se vlastně laicky řečeno pozastaví sama.

Existuje nicméně několik dalších opatření, která by podle mě bylo žádoucí přijmout. Vymahatelnost práva jako taková musí zůstat i nadále zachována, ale mohlo by dojít například k pozastavení nárůstu úroků v exekuci až do ukončení trvání nouzového stavu. To může pro dlužníky znamenat úlevu i v řádu tisíců korun, aniž by to ohrozilo věřitele.

Jaká další opatření by podle vás byla žádoucí?

Z návrhů, které by měly být v nejbližších dnech projednány, považuji za velmi přínosné zřízení tzv. chráněného účtu. Díky němu by dlužníci v budoucnu mohli bez problémů disponovat s příjmem, který jim po srážkách zůstane, což je nyní mnohdy problém. O jeho zavedení se mluví již několik let a myslím si, že by právě nyní bylo velmi vhodné, aby konečně bylo převedeno do praxe.

Česká asociace věřitelů pak dlouhodobě prosazuje, aby došlo ke zrušení, nebo alespoň snížení výběru DPH z nákladů exekuce a odměn insolvenčních správců. Ty jsou aktuálně zatíženy DPH v její nejvyšší možné sazbě, což dlužníkům prodražuje náklady řízení o víc než pětinu. Podle našich odhadů tak stát na dlužnících vydělává stovky milionů korun ročně, které by jim mohl ušetřit. Obecně si myslím, že by stát v rámci ochranných opatření měl daleko víc přemýšlet nad tím, jak může dlužníkům pomoct sám, ze své strany a na své náklady, než prosazovat změny, které ve výsledku budou muset zaplatit soukromí věřitelé.

Máte tím na mysli nějaké další konkrétní kroky?

Jak už bylo zmíněno, zákonodárci aktuálně uvažují o různých variantách plošného zastavování exekucí. Myslím si, že by bylo vcelku přirozené, kdyby stát takové opatření vztáhl primárně na své vlastní pohledávky, a to i včetně těch, které jsou vymáhány soudy a celní správou. To by nepochybně dlužníkům velmi zásadně ulevilo, aniž by na to zase doplatili soukromí věřitelé.

Změny exekučního řádu byly předmětem intenzivní diskuze již dávno před vypuknutím současné pandemie. Piráti v této souvislosti před několika dny přišli s tím, že by až do přijetí nových pravidel neměla být zahajována žádná nová exekuční řízení. Co na to říkáte?

I tady pevně doufám v to, že takový návrh nemůže projít. Současná situace stát v žádném případě neopravňuje k tomu, aby bránil vykonání soudních rozhodnutí. Pakliže soud potvrdí právo věřitele a dlužník ani poté ve stanovené lhůtě nezaplatí, musí mít věřitel možnost svůj nárok vymáhat.

Navíc už ten samotný princip, že by mělo dojít k pozastavení určitého výkonu jen proto, že s ním část zákonodárců není spokojena, je podle mě naprosto nepřípustný. Současný exekuční systém funguje podle pravidel, která byla zcela řádně schválena ve standardním legislativním procesu. Nevidím tedy nejmenší důvod, proč by podle nich exekuce i nadále neměly fungovat.

Pokud odhlédneme od současné situace a nouzových opatření, která mají zabránit jejím negativním dopadům, domníváte se, že by v budoucnu mělo dojít k nějaké zásadnější proměně systému vymáhání práva?

Jsem přesvědčen o tom, že vymáhací systém je u nás dnes nastaven v zásadě správně. Samozřejmě jsou tu určité změny, které by byly žádoucí, například možnost jednodušších odpisů zjevně nedobytných pohledávek, což by znamenalo i méně exekucí. Nemyslím si ale, že by bylo potřebné a vhodné dělat nějaké výraznější proměny celého systému. V žádném případě pak není možné, aby byly takové změny prosazovány v rámci současného nouzového stavu. Ten musí skutečně sloužit pouze ke schvalování nutných nouzových opatření, která vhodně reagují na současnou situaci. V opačném případě by stát mohl zanedlouho čelit ústavním žalobám a požadavkům na náhradu škody.


Autor: REDAKCE

Přečtěte si také

Staňura: Lidé by neměli řešit problémy půjčkou u lichváře, banky jim vyjdou vstříc

Česká republika se od poloviny března nachází v karanténě a její občané mají zakázáno cestovat do zahraničí. Řada lidí proto řeší, co dělat se zakoupenými letenkami a zájezdy...

Výborný: Mírnější oddlužení by se mělo týkat těch, kteří byli krizí skutečně zasaženi

Česká republika se od poloviny března nachází v karanténě a její občané mají zakázáno cestovat do zahraničí. Řada lidí proto řeší, co dělat se zakoupenými letenkami a zájezdy...

Lex COVID-19 – dítě, které se nemá narodit

Vláda včera projednala návrh zákona o mimořádných opatřeních v soudních a jiných řízeních, insolvencích a exekucích. Pokud jde o exekuce, pak se až na výjimky mají zastavit...