Teritorialita exekutorů v SR: věřitelé se víc obracejí na vymahačské agentury

Zrušit volný trh exekutorů se na Slovensku neosvědčilo, říká v rozhovoru místopředseda Slovenské advokátní komory Ondrej Laciak. Věřitel si nemůže exekutora vybrat, pohledávky jsou exekutorům přidělovány podle trvalého bydliště dlužníka. Opuštění principu tržní soutěže a ztráta motivace být lepší a konkurovat ostatním zapříčinily to, že efektivita vymáhání pohledávek klesla. Podle některých až o 40 či dokonce 80 procent. „Oprávnění se začali více obracet na vymahačské agentury, které nejsou regulovány,“ říká v rozhovoru Laciak. V Česku nyní poslanci místní příslušnost exekutorů odmítli, novelu ale ještě dostane k posouzení Senát.

Počátkem dubna to byly čtyři roky, co na Slovensku začala platit teritorialita exekutorů. Můžete zhodnotit, co změna přinesla?

Pokud jde náhodné přidělování exekutorů na územním principu, Slovenská advokátní komora v roce 2016 komentovala návrh novely exekučního řádu v obavě, že radikální změny naruší v zásadě fungující systém. Na základě dnešních zkušeností advokátů se domnívám, že se tato obava stala skutečností. Vycházeli jsme z premisy, že primárním aspektem, který musí být sledován v rámci novelizace exekučního řádu, je posílení vymahatelnosti práva. Vymahatelnost práva je jedním z atributů demokratického státu a na Slovensku se jeví jako jeden z klíčových problémů. Občané ztrácejí důvěru vůči soudům a vůči jejich schopnosti poskytnout jim náležitou soudní ochranu pro jejich práva. Slabá vymahatelnost práva rovněž negativně ovlivňuje podnikatelský sektor na Slovensku. Exekutoři v postavení svobodného povolání jako ekonomicky motivovaní vykonavatelé judikovaných nároků zásadně přispívali k tomu, že úroveň vynucování práva měla v oblasti vymáhání nároků u nás stoupající tendenci. Nelze opomenout ani to, že byly formulovány i názory, že omezení oprávněného vybrat si exekutora hraničí s protiústavností opatření. Přidělování je obrovský zásah do dispoziční volby oprávněného a odrazuje oprávněného využívat služeb exekutorů.

Novela měla za následek i změnu postavení věřitele, který opět táhne za kratší konec. Exekuci nelze automaticky vnímat jako chybu věřitele a věřitelem nejsou jen nebankovní společnosti a podobné subjekty, proti nimž byla asi novela nastavena. V kombinaci s jinými legislativními návrhy přijatými v poslední době, jejichž podstatou bylo zastavování exekucí a snadnější přístup k osobnímu bankrotu, hrozí v podmínkách Slovenské republiky změna vnímání zadlužení ze strany společnosti. Což je základ pro vytvoření skupiny obyvatelstva, která žije na dluh nebo podvodně.

Jak se na Slovensku změnila vymahatelnost?

Na základě zavedení principu teritoriality se opustil princip tržní soutěže, a tedy i motivace být lepším a konkurovat ostatním. Profese exekutora stojí na osobních schopnostech a vkladu vykonavatelek a vykonavatelů exekuce, přičemž prvek konkurence mezi více exekutory je vítaným modelem zvyšování odbornosti a kvality nuceného výkonu rozhodnutí. Zkušenosti před novelou ukázaly, že s některými exekutory ve srovnání s jinými probíhala spolupráce efektivněji a s většími výsledky. Dnešní zkušenosti advokátů ukazují, že efektivita vymáhání pohledávek po změně zákona klesla, podle některých až o 40 či dokonce 80 procent. Navrhované změny způsobily i to, že oprávněným, zejména v souvislosti s kontrolou jejich nároků, nepřiměřeně vzrostly náklady v souvislosti s probíhajícími exekučními řízeními, čímž se narušila koncepce hospodárnosti řízení.

Podle některých statistik se počet nově zahájených exekucí snížil. Čím je to způsobeno?

Ke snížení pravděpodobně došlo následkem legislativních změn, zejména na základě zavedení tzv. osobního bankrotu, a na základě zákona o ukončení „starých“ exekučních řízení.

Vy jste před časem na semináři v Poslanecké sněmovně ČR mluvil o tom, že teritorialita narušila princip volné soutěže a exekutorům chybí motivace. Je to tak?

Nucený výkon soudních a jiných rozhodnutí lze realizovat dvěma odlišnými modely – zaprvé v rámci státní správy, zadruhé na základě modelu svobodného povolání. V našem prostředí byl během uplynulých 20 let zavedený a striktně dodržovaný model svobodného povolání exekutora. Stát exekutorům nepřispíval na jejich činnost v žádném rozsahu, ale na druhé straně jim garantoval konkurenční prostředí a ekonomický podíl na výsledku jejich činnosti. Tím se zařazoval mezi většinu zemí Evropy. Předloženou novelou došlo k zásadní změně tohoto modelu, a to tak, že se vyloučilo konkurenční prostředí mezi exekutory, avšak na druhé straně exekutoři nebyli ekonomicky integrováni do veřejné správy. Jde o hybridní model, který je v rámci Evropy ojedinělý. I podle doporučení Evropské komise pro efektivitu justice (CEPEJ) jsou členské státy povinny zajistit, aby všude tam, kde působí soukromí exekutoři, mezi nimi panovala soutěž. 

Některé neziskové organizace a rovněž Exekutorská komora si pochvalovala, že teritorialita zpřetrhala klientelistické vazby mezi věřiteli a exekutory, kteří tak jsou víc nezávislí a nestranní. Vnímáte to stejně?

Důvodem pro zavedení předmětných změn měla být podpora nestrannosti a nezávislosti soudního exekutora. Tyto zásady jsou však podle našeho názoru dostatečně garantovány institutem vyloučení exekutora včetně námitky jeho podjatosti.

Vyhledávají podle vás nyní věřitelé častěji jiné způsoby vymáhání? Například inkasní agentury?

Po nabytí účinnosti novely se oprávnění začali více orientovat a obracet na vymahačské (pokoutné) agentury, které nejsou regulovány. V mnoha případech oprávnění už judikované pohledávky ani nevymáhají, ale rozhodnou se pohledávku prodat za podstatně nižší částku, než byla její hodnota, než aby ji vymáhali prostřednictvím exekutora. Ačkoliv v případě vymahačů už nejde o pouliční individua, ale sofistikovanější inkasní agentury, nelze podpořit skutečnost, že následkem novely tyto instituty suplují činnost dvou subjektů, kteří by jako jediní v právním státě měli pohledávky vymáhat – advokátů (soudní vymáhání) a soudních exekutorů (exekuční vymáhání).

Čeští poslanci nyní teritorialitu zamítli, novelu ale ještě dostanou na stůl senátoři. Doporučil byste, aby se Česko vydalo slovenskou cestou?

Blízkost našich dvou zemí má svůj odraz i v tvorbě legislativy. Často se setkáváme s tím, že se hledá inspirace za hranicemi, ať už z jedné, nebo z druhé strany. Vnímáme, že snahou bylo zajištění rovnoměrného přerozdělení pohledávek, ale ani s odstupem času novelu exekučního řádu nemůžeme hodnotit jako přínosnou pro celkový systém prosazování práva. Změna přinesla narušení vývoje exekučního řízení a přesun agendy vymáhání do neregulované sféry.

Autor: Lucie Havlišová

Foto: se souhlasem Ondreje Laciaka