Ústavní soud vyhověl stížnosti manželů ve sporu o promlčení dluhu z úvěrové smlouvy s neplatnou rozhodčí doložkou.

Ústavní soud v úterý 11. června vyhověl stížnosti manželů ve sporu s úvěrovou společností Essox. Manželský pár si od ní v roce 2008 vzal spotřebitelský úvěr podložený smlouvou s tzv. rozhodčí doložkou, která byla pozdějším rozhodnutím Nejvyššího soudu označena za neplatnou. Vzhledem k tomu, že úvěrová společnost tuto doložku uplatnila v rozhodčím řízení až po vydání tohoto rozhodnutí, nedošlo tím podle Ústavního soudu k pozastavení promlčecí lhůty. V okamžiku, kdy se společnost po zastavení exekuce rozhodla dluh vymáhat soudní cestou, byla podle úterního rozhodnutí pohledávka již právoplatně promlčena.

Manželé si od společnosti Essox vzali v roce 2008 spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč. Poté, co z něj uhradili zhruba třetinu, se dostali do prodlení se splácením a byli proto v únoru 2010 vyzváni k jeho úhradě včetně naběhnutých úroků a sankcí. Jelikož dluh ani poté nezaplatili, začala ho společnost v červenci 2012 vymáhat cestou rozhodčího řízení. V tom bylo rozhodnuto v její prospěch a následně byla na dlužníky nařízena exekuce.

S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 11. května 2011 o neplatnosti rozhodčích doložek bez určení konkrétního rozhodce, která byla použita i v této úvěrové smlouvě, byla exekuce následně zastavena. Společnost poté svou pohledávku v červnu 2015 uplatnila cestou klasického soudního řízení. Manželé ovšem namítli, že již v únoru 2014 došlo k jejímu promlčení.

Obvodní soud pro Prahu 4 dal za pravdu úvěrové společnosti s tím, že její nárok nemůže být promlčen, neboť po dobu rozhodčího řízení a exekučního řízení došlo ke stavení promlčecí lhůty, a to bez ohledu na neplatnost rozhodčí doložky. Zároveň považoval postup dlužníků, kteří podle něj řádně neplnili své závazky a zvolili vyčkávací taktiku, za rozporný s dobrými mravy. Městský soud v Praze jeho rozhodnutí potvrdil a odvolání manželů odmítl i Nejvyšší soud s tím, že manželé postupovali „nemravně“, když půjčené peníze utratili a následně se neměli k jejich zaplacení, aby nakonec vznesli námitku promlčení.

Ústavní soud se však manželů zastal s odvoláním na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 11. května 2011, které sjednotilo do té doby rozkolísanou judikaturu a stanovilo, že rozhodčí doložky, které neobsahují přímé určení rozhodce či způsob jeho určení, jsou absolutně neplatné. Jelikož společnost žalobu u rozhodce na základě neplatné rozhodčí doložky podala až po vydání daného rozhodnutí, o kterém dle Ústavního soudu musela být informována, nedošlo jejím uplatněním k pozastavení promlčecí lhůty.

Ve svém nálezu Ústavní soud dále uvedl, že námitku promlčení pohledávky lze v těchto případech považovat za rozpornou s dobrými mravy pouze ve výjimečných situacích. Za takovou situaci nelze bez dalšího považovat jednání dlužníka, který nesplácí závazky z důvodu vlastní předluženosti, a stejně tak není podle Ústavního soudu v rozporu s dobrými mravy ani pasivita dlužníka při řešení závazku.

Případ bude znovu posuzovat Městský soud v Praze.


Autor: REDAKCE

Zdroj: tisková zpráva Ústavního soudu

Přečtěte si také

Stát vydělává na exekucích stovky milionů korun ročně. Doplácí na...

Čeští zákonodárci se již několik let snaží bojovat proti neúměrnému navyšování dluhů o náklady na jejich vymáhání. Sám stát přitom podle odhadů portálu Češi v právu ročně inkasuje zhruba 400 až 500 milionů korun na dani z přidané hodnoty (DPH) z nákladů exekuce. Pro dlužníky to znamená zdražení exekučního vymáhání o více než pětinu. To je nevýhodné i pro věřitele, kteří musí mnohdy o to déle čekat na splacení dluhu.

Sokol: Ochráncům dlužníků by mohlo vadit i častější...

Ve velkém seriálu INFO.CZ Tresty budoucnosti jsme nabídli prostor rovněž nejznámějšímu českému advokátovi Tomáši Sokolovi, který stojí v čele Unie obhájců a zároveň je místopředsedou České advokátní komory: „Z hlediska státu by se zdálo být zcela jednoznačné, že než většinově připlácet na pobyt vězňů je ekonomicky výhodnější inkaso uložených peněžitých trestů. V praxi je to poněkud složitější, ale peněžité tresty jsou z celé řady důvodů, včetně například toho, že potrestaný neztrácí kontakt s rodinou, se svým pracovištěm, okolím a tak dále, rozhodně výhodnější.“

Smrčka: Problém s dlužníky za socialismu neexistoval...

Vzít si úvěr na novou televizi mohli občané Československa i za minulého režimu. Na barevnou z dovozu však mohli zapomenout, na půjčku šlo pořídit jen černobílou české výroby. Podobně omezená a přísně regulovaná byla tehdy téměř celá nabídka poskytovaných úvěrů. O tom, jak půjčování peněz před rokem 1989 probíhalo a jak fungovalo vymáhání dluhů v případě nesplácení, jsme si povídali s ekonomem Lubošem Smrčkou z pražské Vysoké školy ekonomické.