Januš: V roce 2020 nejspíš skončí svobodný výběr exekutorů. Co dalšího nás v právu čeká?

V roce 2020 budeme řešit množství právních témat. Nejde jen o to, podle jakých předpisů se nyní začalo, či v průběhu příštích měsíců začne postupovat, ale spíše o trendy, které evropskou, a tedy i českou, legislativu ovládají či ovládnou. Čemu se tak letos budeme muset věnovat? A jaká varování bychom si měli vzít k srdci?

Komentář vyšel na partnerském portálu Info.cz

1. Odpovídá u vás všechno regulaci?

Nedávno mi jeden významný advokát řekl, že 21. století je podle něj v právu stoletím prevence. Skoro všichni podnikatelé, nebo alespoň ti svědomití, teď totiž řeší, zda mají všechny „procesy“ nastaveny v souladu s právem a etikou a zda náhodou někde nepokulhávají za stále se rozšiřující regulací. Ještě jsme v tomto ohledu nezapomněli na všechny starosti spojené s přechodem na GDPR, abychom už byli nuceni se vrhnout do nástrah whistleblowingu.

Nová pravidla, která se naplno rozjedou v příštím roce, a tak je nutné se na ně postupně připravovat, ale nedopadnou na úplně všechny. Koho se tedy budou týkat? „Společností, které mají 50 a více zaměstnanců, s výjimkou firem poskytujících finanční služby, kde tato hranice neplatí. Členské státy ji mohou snížit také u ochrany životního prostředí a veřejného zdraví. Pro subjekty působí ve veřejném sektoru pak směrnice rovněž žádný takovýto práh nestanoví, avšak členské státy mohou zvolit analogickou úpravu s 50 a více zaměstnanci, či vynechat obce do 10 tisíc obyvatel,“ popisovala v rozhovoru pro INFO.CZ partnerka Taylor Wessing ČR Markéta Deimelová.

Nutně ale budeme dál řešit třeba i trestní odpovědnost právnických osob, stejně jako všechny další rozměry compliance. „Nejjednodušeji lze compliance popsat jako systém dodržování pravidel. Ta mohou být různá, od legislativních, regulatorních, organizačních až po zákaznická. Tedy ta, která na firmy dopadají zvenčí. Hodně často se však zapomíná, že chování firmy by mělo být v souladu nejen s tím, co jí diktuje vnější prostředí, ale především s tím, jaké hodnoty ona sama přijme za své. Tam to totiž všechno začíná,“ říkal pro INFO.CZ Petr Moroz. Ten loni založil společně s bratrem Michalem Compliance Academy, která provedla i zajímavý související průzkum. Může být inspirativní.

2. Exekutora už si nevyberete?

I letos budeme intenzivně vymýšlet, jak to vlastně má být s nastavením dluhů a jejich vymáháním. Je dost možné, že v České republice zákonodárci zavedou teritorialitu soudních exekutorů, či jiné omezení současného stavu a věřitelé už si nebudou moci svobodně vybírat, kdo vlastně má řešit jejich peníze.

„Krajská teritorialita na principu náhodného přidělování se tu postupně vykrystalizovala, není to tak, že bychom s tím teď přišli. Jen já jsem se za posledních pět let účastnil 20 nebo 30 seminářů. Ale nezpochybnitelná fakta jsou, že tu probíhá tvrdý boj o exekuční návrhy a lidé mají mnohočetné exekuce. Za tři až pět let tu může být i kvůli vysokým hypotékám a kvůli finanční krizi další milion lidí v exekucích. Pokud nyní nedojde k významné systematické změně, půjde o velký problém,“ uvedl například v rozhovoru pro INFO.CZ soudní exekutor z Hradce Králové Martin Štika.

Názory na celou věc se ale značně liší. „Spojení exekucí k jednomu exekutorovi nepomůže, dokud budou dluhy vymáhat i správci daně,“ napsal v komentáři pro INFO.CZ například soudní exekutor Lukáš Jícha z Přerova: „Na poli exekučního práva by problematiku negativních dopadů na dlužníka při pluralitě vymáhajících exekučních orgánů výrazně zjednodušilo zavedení chráněného účtu. Souběh exekucí již řeší zákon o střetu exekucí, ale úpravu souběhu více způsobů exekucí zatím exekuční řád ani žádná jiná norma neznají. Odkaz na obecnou úpravu možnosti podat návrh na částečné zastavení exekuce dostačující není a v praxi jde o zdlouhavé a nepružné řešení. Do té doby zůstává jediným a nejúčinnějším nástrojem k řešení negativních dopadů plurality věřitelů a plurality dluhů kolektivní řešení dluhů v řízení insolvenčním.“

3. Spadnou hromadné žaloby pod stůl?

Rok 2020 patrně odpoví na otázku, zda se český právní řád v příštích letech rozšíří o nový zákon o hromadných řízeních, který by mohl zjednodušil možnost domoci se podobných nároků, kvůli nimž se jednotlivci v současnosti k soudům spíše nevydávají. Návrh zákona ale opakovaně naráží na některé expertní názory, jeho další legislativní cesta tak není vůbec jasná.

„Pokud tak ministerstvo pošle jeho navržené znění takto do sněmovny, přesune jen podle šéfa poslaneckého klubu ČSSD a bývalého šéfa Legislativní rady vlády Jana Chvojky tento problém na poslance. I kvůli tomu není podle svých slov optimistou, pokud jde o jeho finální projednání do příštích sněmovních voleb. A Chvojka rozhodně není sám, kdo způsob přípravy tohoto zákona, stejně jako některé hlavní principy, na nichž návrh stojí, kritizuje. Jen na zmíněném sympoziu podobně mluvil rovněž předseda Ústavně právního výboru Marek Benda (ODS) a prakticky stejný názor má, soudě z jeho twitterového příspěvku, třeba i Dominik Feri z TOP 09. A k tomu všemu se přidává ona zmíněná pomalá a neefektivní sněmovna,“ zachytil jsem například koncem loňského roku atmosféru na sympoziu Hromadné žaloby, která celou věc jasně vystihuje.

4. Dostaneme se ke všem rozsudkům?

„Ministerstvo spravedlnosti chce omezit informace o soudních jednáních,“ zní bombastický titulek článku Seznam Zpráv, který vyšel jen den před Štědrým dnem. Jde ale o složitější a hlavně nečernobílý problém, ve kterém musíme poměřovat právo na informace s právem na soukromí. A kam se ručička vah těchto dvou hodnot do budoucna vychýlí, bude patrně o něco jasnější už v tomto roce.

Ukáže se to totiž i u elektronického zveřejňování rozsudků, kde už ale jde v mnoha ohledech jen o technické souvislosti. Soudě z informací z posledních odborných sezeních na toto téma, které pořádá zejména veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová, je pak dost možné, že už brzy dojde k zásadním pokrokům v této situaci. Snadněji dostupné tak nebudou už jen rozhodnutí těch nejvyšších soudů v zemi, ale i těch nižších. To patrně ještě ne v roce 2020, ale právě v tomto roce bychom mohli do „elektronické“ budoucnosti nakročit.

„Práce s texty soudních rozhodnutí je každodenní součástí běžné právnické praxe. V právním státě musí fungovat jako prvek právní jistoty i nezbytná předvídatelnost soudního rozhodování. Musíme vědět, co očekávat při aplikaci práva v obdobných situacích. Publikací se takové informace dostávají do veřejného prostoru. Funguje tak i veřejná kontrola soudnictví. Právníci i ostatní občané mají pak možnost seznámit se s aktuálním výkladem práva a nejnovější rozhodovací praxí soudů. Publikací se zároveň sjednocuje výklad práva a je zvyšováno právní povědomí obecně. V digitální době 21. století musí být veřejný elektronický přístup k textům soudních rozhodnutí samozřejmostí,“ říkal v rozhovoru pro INFO.CZ právník Lukáš Králík, který se těmto tématům dlouhodobě věnuje.

5. Bude to u nás jako v Polsku?

Podle řady odborníků budeme v příštích měsících sledovat rovněž další a mnohdy nenápadné legislativní útoky na v posledních 30 letech vydobytá práva a svobody. Advokáti například už nějakou dobu varují před snahou, zejména Pirátské strany, omezit pravidla advokátního tajemství.

„Nejen českým právníkům, ale třeba i těm německým, irským, francouzským nebo polským totiž vadí, jak jednotlivé státy přistupují k přenosu evropských směrnic DAC 5 a DAC 6. Ty se týkají mezinárodní spolupráce při správě daní a boje proti finanční kriminalitě. A advokáti se obávají, že se někteří poslanci budou v této souvislosti snažit, podobně jako tomu bylo už loni zejména ze strany Pirátské strany, co možná nejvíce prolomit současná pravidla profesní mlčenlivosti. Ohrozit to může zejména ty, kteří si přicházejí pro odbornou radu,“ zachytil jsem loni v dubnu hlavní téma konference Advokátní mlčenlivost a daňové souvislosti.

„Mnohé revoluční nápady, vznikající téměř zásadně pod praporem páchání dobra, evidentně nevidí a nevnímají neuvěřitelné předivo vztahů, jež jsou v rámci právní pomoci řešeny. Nevnímají rozsah soukromoprávní agendy, kam například patří citlivé rodinné a osobnostní vztahy. Z té veřejnoprávní se téměř výhradně zaměřují na finanční a daňové otázky s chimérou dosažení stavu absolutního společenského prospěchu. A obhajobu v trestních věcech shlíží jako překážku vymýcení kriminality. Samozřejmě do chvíle, než autor takového revolučního nápadu obhajobu sám nepotřebuje,“ uvedl tehdy předseda České advokátní komory Vladimír Jirousek.


Autor: Info.cz

Přečtěte si také

Dluží vám peníze? Ani se nesuďte, stejně je neuvidíte

Jako advokát zastupující před soudy a jinými orgány zájmy svých klientů bedlivě sleduji napětí kolem otázky povinného zastavování exekucí. Čím dál víc v médiích rezonuje názor, že exekuce jsou jev nežádoucí a že když je zastavíme, bude nám všem líp. Dlužník si oddechne, stát bude mít vyšší výběr daní a neponese sociální břímě sociální podpory těm, kterým se kvůli exekucím nevyplatí pracovat. Do toho se přidávají názory, že dlužník má po určité době vlastně právo na to, aby byly jeho exekuce zastaveny. Ale ptá se někdo, proč dlužník nezaplatil? Zamýšlí se někdo nad tím, že zastavení exekucí není řešení konečné?

Nezavádějme plošné omezení exekucí, volají věřitelé, exekutoři i poradny pro dlužníky

Poslanecká sněmovna by měla tento týden projednávat další opatření ke zmírnění ekonomických dopadů epidemie. Zahrnují i obnovení zákazu provádění mobiliárních exekucí a dražeb nemovitostí. 

Boj o exekuce: Operátoři můžou chtít tisícové zálohy, banky zdraží, nebo zpřísní, varuje před teritorialitou ČLFA

Problémy předlužených lidí se musí řešit, pokud se ale systém nastaví špatně, zaplatí za to zejména poctiví spotřebitelé, kterým například banky či mobilní operátoři mohou zdražit služby. Tak se dá shrnout postoj České leasingové a finanční asociace ČLFA ke zvažované místní příslušnosti exekutorů. „Je možné, že bychom se vrátili do doby před 20 lety, kdy při sjednání telefonního paušálu musel spotřebitel skládat zálohu v tisícových částkách,“ upozorňuje pro INFO.CZ legislativní expert ČLFA Jan Slanina.