Vězně je potřeba zaměstnávat. Drtivá většina z nich má dluhy

Již 12 let pomáhá spolek LIGHTHOUSE osobám ve výkonu trestu a jejich rodinám řešit také dluhy. V čele organizace stojí Petr Schneedörfler. S ním jsme si povídali nejen o tom, jak se vězňům daří splácet, ale také proč poškození vidí soudem přiznanou náhradu škody často pouze na papíře.

Kolik vězňů v českých věznicích je zadluženo a komu dluží nejčastěji?

Přesné číslo zadluženosti osob ve výkonu trestu odnětí svobody bohužel není k dispozici, protože neexistuje jednotný systém, kterým by se tato informace dala dohledat. Ostatně tento problém se netýká jen dlužníků ve vězení, ale všech dlužníků u nás.

Ovšem na základě dat Vězeňské služby ČR, která spravuje finanční prostředky odsouzených, jakož i díky údajům neziskových organizací, které vězňům poskytují dluhové poradenství, si můžeme udělat poměrně dobrý obrázek.

Procento zadluženosti osob ve výkonu trestu se pohybuje okolo 85 %. Nejčastějšími věřiteli vězňů jsou soudy (náklady trestního řízení a advokáti ex-offo), poskytovatelé finančních produktů a dále následují zdravotní pojišťovny, dluhy na výživném a dopravní podniky.

Procento zadluženosti osob ve výkonu trestu se pohybuje okolo 85 %.
Petr Schneedörfler | LIGHTHOUSE

Daří se část dluhů vězňům splácet, když jsou ještě za mřížemi? Jak velká část z nich pracuje?

Splácení dluhů během výkonu trestu odnětí svobody samozřejmě souvisí primárně se zaměstnáváním odsouzených. V době covidu se tato situace zhoršila z důvodu omezení například venkovních pracovišť společně s dalšími opatřeními, které různá pandemická nařízení přinášela.

Obecně je v posledních letech maximální snahou Vězeňské služby ČR zaměstnat co nejvíce odsouzených osob. Je zde ale mnoho limitů, na které naráží. Je to třeba bezpečnost, která musí být vždy zajištěna. Složení odsouzených a jejich vzdělání a pracovní návyky na straně jedné, a pak samozřejmě také nabídka na trhu práce, regionální poptávka a ochota vězněné osoby zaměstnávat na straně druhé. Omezující je například také odborná práce s odsouzenými nebo další trestní stíhání, která jsou vůči nim vedena.

Jak to mají lidé ve vězení se mzdou?

Odsouzení nedostávají mzdu, ale takzvanou pracovní odměnu. Z té jsou prováděny procentuální srážky například na náklady výkonu trestu, na výživné, na dluhy, na kapesné, ale také na dobu po propuštění - aby odsouzený neodcházel z věznice zcela bez prostředků. Tudíž z části, která je určená na splácení závazků, jsou hrazeny přednostní i nepřednostní pohledávky podobně, jako to známe „z venku“.

Ale nedávno byla výše odměňování vězňů navázána na minimální mzdu, je to pravda?

Ano, pracovní odměna odsouzených byla skutečně v roce 2020 procentuálně navázána na minimální mzdu. Práce vězňů je rozdělena do čtyř skupin, v závislosti na odbornosti, kterou je pro ni potřeba. V první skupině je práce, pro jejíž výkon vězeň nepotřebuje žádnou kvalifikaci. Za takovou práci pak dostává 50 % minimální mzdy.

Po letech, kdy vězňové dostávali za takovou to práci maximálně 4 500 korun, si tak mohou aktuálně vydělat až 8 100 korun hrubého. Díky tomu se tedy velice zlepšilo splácení závazků odsouzených osob.

Mohl byste to prosím uvést na příkladu?

Ukažme si to na odsouzeném, jenž vykonává nekvalifikovanou práci v první skupině. Pokud by odpracoval plný fond pracovní doby, což nebývá zcela běžné, tak jeho pracovní odměna činí 8 100 korun hrubého. Po odečtení povinných odvodů (pojistné na veřejné zdravotní pojištění, na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, záloha na daň z příjmu fyzických osob) může uhradit odsouzený bez výživného nebo vyživované osoby na dluhy částku až 3 500 korun měsíčně. Při výživném je tato částka adekvátně snižována o jeho část nebo plnou výši. Na kapesné jde asi 1 200 korun (17 % čisté odměny).

U závažných trestných činů soudy často přiznávají obětem náhradu škody, která dosahuje i několika milionů. Nezůstávají ale tyto částky spíš jen na papíře? Zaplatí vězni v takových případech obětem alespoň něco?

„Nejrychlejším“ věřitelem je velice často soud. Ví totiž, že odsouzený má nastoupit do vězení, nebo již nastoupil. Začně tedy vymáhat náklady trestního řízení a úhradu advokáta ex-offo. Je to pak první předností pohledávka. A všichni ostatní přednostní tak mají smůlu. Paradoxně se tedy na poškozené nedostane často z důvodu pohledávek soudů.

Střední a velké částky za způsobenou škodu rostou skrze úroky během výkonu trestu odnětí svobody rychleji, než je možné je splácet. Tudíž i když jsou spláceny, například z kapesného, k čemuž se snažíme odsouzeného motivovat, je jejich uhrazení velice pomalé, až nereálné.

U velkých škod jsou i vysoké tresty a nezřídka se stane škoda poté neuhraditelnou i v běžném životě. I přesto se snažíme odsouzené „rozplatit“ již ve vězení, a to se nám daří. Skoro 80 % těch, kteří hradí již z vězení ze svého kapesného, pokračuje i po propuštění. Nechtějí si sami pokazit to, co začali.

Lidé si často myslí, že pobyt ve vězení je pro pachatele zadarmo. Stejně tak jako advokát, který je pachateli přidělen ex offo. Jak velká je to pro vězně finanční zátěž?

To si myslí drtivá většina odsouzených. Soudy to totiž nevysvětlují nebo to pod tlakem probíhajícího řízení pachatel vytěsní. Jak jsem již uváděl, jsou poplatky ex-offo často první přednostní pohledávka, zablokují tedy další splácení. Tento dluh má 90 % odsouzených, kteří k nám přicházejí na dluhové poradenství.

Existují nějaká čísla, kolik vězňů za pobyt a advokáta nezaplatí?

To jsou spíše otázky na soudy, které náklady za advokáty ex-offo vymáhají a Vězeňskou službu ČR, která si spravuje agendu náhrady nákladů výkonu trestu. Myslím, že ve statistice je toto číslo uváděno jako celkový dluh za odsouzenými a propuštěnými osobami.   

A teď k těm, co svojí situaci řešit chtějí. Proč je důležité řešit dluhy už ve vězení?

Těch důvodů je několik. Jednak je to vlastní potřeba začít se svým životem něco dělat. Dále je zde často tlak ze strany rodiny a potřeba vyřešení dluhů a exekucí na dobu po propuštění. Řešení dluhů je také důležité pro aktivity v určitých programech a samozřejmě také pro podmíněné propuštění. Dluhy jsou vnímány jako jeden ze dvou nejsilnějších kriminogenních faktorů (společně se závislostmi), tedy je velice důležité je řešit. Protože se nám právě často potkávají s nějakou ze závislostí (alkohol, drogy, hráčství…) a souvisí přímo s pácháním trestné činnosti, je naší prioritou odsouzené motivovat nejenom ve splácení dluhů, ale nejprve v jejich řešení.

Pokud několik let své dluhy neřešíte, bývá velice složité vůbec začít a třeba shromáždit dokumenty. Když k tomu připočteme obrovskou složitost dluhové problematiky, časté změny zákonů a problémy v komunikaci mezi stranami dlužník – věřitel – exekutor, vznikne nám opravdu hodně složitý problém.

Odsouzený, který své dluhy zmapuje a začne jim alespoň trochu rozumět, udělal první a nejdůležitější krok, aby se z dluhů dostal. Vidíme na našich klientech, a to ne pouze na těch ve vězeních, že má smysl je vést k alespoň nějakému pochopení důvodů vzniku dluhů. Není dobré jim pouze dluhy odpustit nebo je za ně vyřešit. Jen tak se mohou ze svých chyb poučit a příště se jim vyvarovat. Nebo alespoň problém zmírnit a mít ochotu něco změnit.

Kolika vězňům, kterým jste pomáhali, se podařilo nastartovat normální život?

To nejde tak jednoduše říct. Mnoho z nich s námi přeruší kontakt a my nevíme, jak se jim vede, mnoho se jich vrátí a potkáme je třeba ve věznicích znovu. Mnoho jich ale také zůstane s námi v kontaktu a víme, jak svůj život zvládají. Někteří se ozvou třeba až za rok nebo dva, že si vzpomněli, viděli nějaký článek a napíší, že se mají dobře a vše zvládají. Nebo naopak mají nějaký problém.

Samozřejmě máme radost, když dostaneme fotku šťastné rodiny nebo pohled z dovolené. Jsou to pro nás takové odměny za naši práci, kterou děláme čistě na dobrovolnické bázi.

A co když na bývalého klienta narazíte znovu ve vězení?

Pak řešíme, co se nepovedlo, co nezvládl, kde byla chyba, co zlepšit. Někomu to bohužel trvá déle a má to složitější.

Je na svobodě složité najít si práci se záznamem v trestním rejstříku?

Mnoho neziskových organizací rádo tvrdí, že najít práci se záznamem v trestním rejstříku je nemožné. Já ale myslím, že to říkají spíše proto, že v rámci projektů z oblasti „zaměstnanosti“ je možné dosáhnout na velké dotace, a tak je potřeba to říkat. Je jasné, že záznam v rejstříku je určité omezení a nedovoluje toho tolik, ale kdo chce pracovat, práci najde a má kde začít. Ostatně i za ty desítky milionů korun investovaných do projektů „zaměstnanosti“ by to mělo fungovat výborně. My s tím u našich klientů problém nemáme, ale je pravda, že to není naše hlavní činnost.

Jak velká část vězňů jde po propuštění do insolvence?

Jedná se zatím o desítky, spíše první stovky odsouzených. Systém si zatím sedá. Už se třeba vyřešila otázka místní příslušnosti soudů nebo zlepšila znalost soudců a insolvenčních správců ohledně systému odměňování odsouzených, které byla na počátku docela špatná a docházelo k aplikaci nezabavitelné části mzdy, což ale u našich klientů zákon neumožňuje.

Oddlužení je velice důležitý resocializační prvek a je potřeba s ním začít mnohem více pracovat. To se naší justici zatím moc dobře nevede. Nastavit odsouzenému ten správný koktejl pomoci a omezení, ale také povinností a podpory skrze právě třeba systém oddlužení není jednoduché. A pracné věci nás obecně moc nebaví. Natož v oblasti justice.

U poškozených chybí osvěta. Řada z nich po pachateli peníze nevymáhá
Petr Schneedörfler | LIGHTHOUSE

A stává se, že poškození po vězni naopak peníze nevymáhají? Mám na mysli například drobné podvody na internetu, kde jsou třeba desítky poškozených, ale částky jsou nízké, a tak se nikomu nechce podnikat příslušné kroky.

Často se to stává u fyzických osob a právě u těch „malých“ částek. Opět je to složitý proces, poškození nechtějí ani podstupovat celé to martýrium a mnoho z nich si ani nechce znovu připomínat třeba to, že se nechali od někoho napálit. Tady vidíme velký prostor pro osvětu u poškozených, kterou by měla provádět Probační a mediační služba.

Sice dnes pořád slyšíme, jak pracují pro poškozené a oběti. Ale například informaci, jak jako poškozený postupovat v insolvenčním řízení  na jejich webu v sekci „pomoc obětem trestných činů“ nenajdeme. Ono totiž mnoho lidí nepotřebujeme „milé slovo, pochopení a pomačkat“, jak se dnes často říká, ale potřebují také pomoci v těch běžných a administrativních věcech.

A o tom by měl být poškozený poučený hned při přiznání škody. Aby věděl, kam se obrátit a dojít si pro pomoc. My tento problém s poškozenými řešíme často, řešení dluhové zátěže totiž nebereme pouze jako pomoc odsouzeným, ale jako vyřešení problému jako celku. A tam patří i poškození a oběti.


Autor: Lucie Havlišová

Zdroj foto: Canva.com