Zkrátit dobu oddlužení z pěti let na tři roky je morální hazard, říká ekonom Rod

Aleš Rod, člen Národní ekonomické rady vlády a ředitel výzkumu Centra ekonomických a tržních analýz patří mezi experty, kteří mají výhrady vůči chystané novele insolvenčního zákona. Ta by měla mimo jiné přinést zkrácení doby oddlužení z 5 let na 3 roky pro všechny. Podle Roda ovšem není novela dobře promyšlená a zacílená.

Mnoho odborníků kritizuje chystanou novelu insolvenčního zákona, v rámci níž má být zkráceno oddlužení z 5 let na 3 roky pro všechny. Jak se k této změně stavíte vy?

Jako ekonom to hodnotím především z pohledu ekonomického. Nejvíce mě zajímají dopady novely a hlavně to, jak jsou propočítané a vydiskutované. Bohužel tady mám za to, že resort ministerstva spravedlnosti neopírá tuto zásadní změnu insolvenčního zákona o patřičnou datovou analýzu. Bylo by potřeba se vrátit o několik kroků zpět a tu analýzu udělat.

Myslíte si, že by to plánované uvolnění pravidel insolvencí mohlo mít vliv na další zdražování?

Pokud by to dopadlo tak, jak jsme slyšeli dnes na konferenci, tak nepochybně ano. (pozn. red.: konference Budoucnost insolvencí). Protože když poskytujete jakoukoliv službu a někdo vám dluží peníze, k nimž se nedostanete, tak tento výpadek musíte nějak vykrýt. Tedy může to samozřejmě vést k tomu, že budete muset zdražovat. Určitě bych to nevnímal jako impuls k tomu, aby něco zlevňovalo.

Hovořil jste také o tom, že přijetí novely může být morálním hazardem. Proč?

Vidím tady riziko, že takovéto změny přivádějí lidi v dlužnických pozicích k myšlenkám, jestli se vůbec vyplatí dluhy splácet, jestli v určitých případech není lepší se vrhnout do oddlužení.

Závazek je přitom něco, na co jsem si podal ruku, k čemu jsem podepsal smlouvu, u čeho jsem viděl dopředu podmínky, a co tedy mám splnit. Jakmile ale vytvoříme institucionální prostředí, ve kterém můžou lidé rovnou začít kalkulovat, nakolik se jim vyplatí být čestný, tak neděláme společnosti dobrou službu, to je jednoznačně špatně.

Je vůbec potřeba vytvářet nástroje, které takto pomáhají dlužníkům?

Určitě jsou v naší společnosti lidé, kterým je potřeba významně pomoct a u nichž nemá smysl vláčet je roky a roky procesem vymáhání dluhů. Jenže pak je tady spousta lidí, kteří si nějaké abnormální úlevy nezaslouží. Není to výchovné a zdravé pro nikoho, ani ekonomiku. Paušálních řešení typu zkrácení oddlužení na 3 roky pro všechny je potřeba se vyvarovat. To řešení má být přesně opačné: výchovné, adresné a určitě ne paušální.

Je potřeba si uvědomit, že dlužníkem zdaleka není pouze matka samoživitelka nebo senior, kterého někdo obelstil. Naopak, nejčastěji je to zkrátka člověk, který si byl vědom svého závazku a nesplnil ho, který si objednal službu, a nezaplatil ji, který měl ze zákona povinnost něco udělat, a neudělal to… To je potřeba zdůrazňovat, protože když nadužíváme slovo dlužník, tak naše imaginace má tendenci za něj dosazovat obličeje lidí, kteří jsou ti takzvaně potřební.

Jak zvýšit finanční gramotnosti obyvatel?

Mladí lidé, kteří se připravují na nějaké povolání, ať už v rámci gymnázií, středních škol nebo třeba učilišť, mají spousty informací, které moc nepotřebují. Na druhou stranu postrádají detailní informace o tom, co by vědět měli.

I tady platí Paretovo pravidlo efektivnosti. To znamená, že není nezbytné věnovat 100 procentům informací 100 procent času. V jednotlivých fázích života by lidé měli věnovat 20 procentům informací, které budou nejvíce potřebovat, 80 procent času.

Jaké konkrétní znalosti nejčastěji mladým lidem chybí?

Za poslední roky jsem měl spousty možností hovořit s lidmi, kteří vyšli například z učilišť. Mnoho absolventů nevědělo, jak si zažádat o úvěr, jaké konsekvence má podnikání na živnost či v obchodních společnostech, neměli základní povědomí o tom, co má obsahovat smlouva, jestli má být podepsaná písemně nebo ji stačí sjednat ústně…a to si myslím, že je ten základní problém.

Když totiž potom takovýto člověk narazí na nějaký velký životní moment, ať už je to podpis hypotéky, úvěru nebo se mu objeví problém s nezaplacenou složenkou, může mít tendenci naskakovat na nejjednodušší řešení, která ovšem často nejsou ta správná. Případně může mít tendenci onu věc podcenit, ignorovat, protože mu připadá, že to nějak odezní, že se to nějak vyřeší. Ovšem to je ve svých důsledcích ten nejhorší možný přístup. A na tom by bylo potřeba zapracovat.

Autor: Petra Andresová, Václav Havlík, ČTK

Foto:  Jiří Dvorský

Video: Češi v právu