Zneplatnění rozhodčích doložek neznamená, že dluh neexistuje

Tisíce dlužníků ze spotřebitelských půjček se radují, že jsou zastavovány exekuce rozjeté na základě toho, že byly posvěceny rozhodcem podle rozhodčí doložky ve smlouvě o úvěru. Soudy tuto praxi dříve umožňovaly, nyní to nejvyšší soudy zpětně téměř znemožnily s argumentem, že doložka musí být konkrétní, nejen obecná.

Jak ale potvrzují nejen exekutoři, ale i všeobecní právníci, to, že byly zpětně zneplatněny rozhodčí doložky, ještě neznamená, že by soudem byl zneplatněn dluh jako takový. Znamená to jen, že stávající proces vymáhání byl ukončen.

Věřitel ale může dluh zažalovat u soudu a tímto u dané pohledávky znovu směřovat k exekuci. Reálně je pravda, že málokterému věřiteli, úvěrové společnosti, se do toho bude chtít jít, vzhledem k nákladům v čase a také proto, že mnoho dlužníků pak volí únik do insolvence (osobního bankrotu).

Je dobré si také připomenout, že rozhodčí řízení je běžný právní nástroj, jehož smyslem v obchodních vztazích je, aby když se strany dostanou do sporu, nebo jedna z nich neplní, co si ujednaly, tak nemusely k soudu. Rozhodcem může být prakticky kdokoliv, ale musí to být osoba, subjekt, na kterém se ve smlouvě shodnou obě strany. V obchodě mezi firmami to funguje.

U spotřebitelů se z toho bohužel stal v minulosti nástroj, jak vést ovce na porážku. Mnozí lidé si za každou cenu chtěli půjčit, i když na to neměli, a tak uzavřeli cokoliv. Někteří úvěroví vlci toho využili a nastavili podmínky tak, že stačilo, aby se dlužník opozdil třeba jen o jeden den, a už to šlo k rozhodci propojenému s věřitelem, který raz dva odklepl exekuci. A do dražby kvůli půjčce šel třeba rodinný dům.

Jenže teď se zase kormidlo až příliš otočilo: lidé si opravdu ty peníze půjčili, opravdu je nevracejí, a to ani seriózním úvěrovým firmám. Ty věřily v právní jistotu, v to, že se právní nástroje nemohou jen tak zpětně změnit. V Česku mohou. Zatím.


Autor: Václav Tuček
Spolupracovník redakce

Přečtěte si také

Stát vydělává na exekucích stovky milionů korun ročně. Doplácí na...

Čeští zákonodárci se již několik let snaží bojovat proti neúměrnému navyšování dluhů o náklady na jejich vymáhání. Sám stát přitom podle odhadů portálu Češi v právu ročně inkasuje zhruba 400 až 500 milionů korun na dani z přidané hodnoty (DPH) z nákladů exekuce. Pro dlužníky to znamená zdražení exekučního vymáhání o více než pětinu. To je nevýhodné i pro věřitele, kteří musí mnohdy o to déle čekat na splacení dluhu.

Sokol: Ochráncům dlužníků by mohlo vadit i častější...

Ve velkém seriálu INFO.CZ Tresty budoucnosti jsme nabídli prostor rovněž nejznámějšímu českému advokátovi Tomáši Sokolovi, který stojí v čele Unie obhájců a zároveň je místopředsedou České advokátní komory: „Z hlediska státu by se zdálo být zcela jednoznačné, že než většinově připlácet na pobyt vězňů je ekonomicky výhodnější inkaso uložených peněžitých trestů. V praxi je to poněkud složitější, ale peněžité tresty jsou z celé řady důvodů, včetně například toho, že potrestaný neztrácí kontakt s rodinou, se svým pracovištěm, okolím a tak dále, rozhodně výhodnější.“

Smrčka: Problém s dlužníky za socialismu neexistoval...

Vzít si úvěr na novou televizi mohli občané Československa i za minulého režimu. Na barevnou z dovozu však mohli zapomenout, na půjčku šlo pořídit jen černobílou české výroby. Podobně omezená a přísně regulovaná byla tehdy téměř celá nabídka poskytovaných úvěrů. O tom, jak půjčování peněz před rokem 1989 probíhalo a jak fungovalo vymáhání dluhů v případě nesplácení, jsme si povídali s ekonomem Lubošem Smrčkou z pražské Vysoké školy ekonomické.