Zneplatnění rozhodčích doložek neznamená, že dluh neexistuje

Tisíce dlužníků ze spotřebitelských půjček se radují, že jsou zastavovány exekuce rozjeté na základě toho, že byly posvěceny rozhodcem podle rozhodčí doložky ve smlouvě o úvěru. Soudy tuto praxi dříve umožňovaly, nyní to nejvyšší soudy zpětně téměř znemožnily s argumentem, že doložka musí být konkrétní, nejen obecná.

Jak ale potvrzují nejen exekutoři, ale i všeobecní právníci, to, že byly zpětně zneplatněny rozhodčí doložky, ještě neznamená, že by soudem byl zneplatněn dluh jako takový. Znamená to jen, že stávající proces vymáhání byl ukončen.

Věřitel ale může dluh zažalovat u soudu a tímto u dané pohledávky znovu směřovat k exekuci. Reálně je pravda, že málokterému věřiteli, úvěrové společnosti, se do toho bude chtít jít, vzhledem k nákladům v čase a také proto, že mnoho dlužníků pak volí únik do insolvence (osobního bankrotu).

Je dobré si také připomenout, že rozhodčí řízení je běžný právní nástroj, jehož smyslem v obchodních vztazích je, aby když se strany dostanou do sporu, nebo jedna z nich neplní, co si ujednaly, tak nemusely k soudu. Rozhodcem může být prakticky kdokoliv, ale musí to být osoba, subjekt, na kterém se ve smlouvě shodnou obě strany. V obchodě mezi firmami to funguje.

U spotřebitelů se z toho bohužel stal v minulosti nástroj, jak vést ovce na porážku. Mnozí lidé si za každou cenu chtěli půjčit, i když na to neměli, a tak uzavřeli cokoliv. Někteří úvěroví vlci toho využili a nastavili podmínky tak, že stačilo, aby se dlužník opozdil třeba jen o jeden den, a už to šlo k rozhodci propojenému s věřitelem, který raz dva odklepl exekuci. A do dražby kvůli půjčce šel třeba rodinný dům.

Jenže teď se zase kormidlo až příliš otočilo: lidé si opravdu ty peníze půjčili, opravdu je nevracejí, a to ani seriózním úvěrovým firmám. Ty věřily v právní jistotu, v to, že se právní nástroje nemohou jen tak zpětně změnit. V Česku mohou. Zatím.


Autor: Václav Tuček
Spolupracovník redakce

Přečtěte si také

Asi třetina restaurací neotevře. Jaké další obory skolila covidová opatření?

Především jasný plán a brzké obnovení provozu, byť klidně s přísnými bezpečnostními pravidly. To si nejvíce přejí firmy, které kvůli covidu a souvisejícím opatřením dennodenně řeší své přežití. Podle Hospodářské komory není v současné době důvod, aby služby a provozy, třeba jen v omezeném režimu, nefungovaly.

Přechod nájmu má své podmínky. Kdo na něj má nárok?

Pětašedesátiletá Marie z Ústí nad Labem dva roky bydlela s přítelem v pronajatém bytě. Když náhle zemřel, kromě smutku ji sužoval i strach, jestli „neskončí na ulici“ a nečeká ji hledání nového bydlení. Nájemní smlouva totiž byla psaná na partnera. V bytě nakonec mohla zůstat díky takzvanému přechodu nájmu. K tomu je potřeba dodržet dvě podmínky: osoba musí být členem nájemcovy domácnosti a žít s ním v nájemním bytě ke dni jeho smrti. Zároveň ale nájemce nesmí v době úmrtí vlastnit jiný byt. Tím je myšleno nejen byt v osobním vlastnictví, ale i nájemní či družstevní.

Výživné nenáleží jen dětem. Kdy o něj pro sebe může žádat matka či otec?

Pod pojmem výživné si asi většina lidí představí povinnost rodiče platit stanovenou měsíční částku na svého potomka. Málokdo už ví, že vyživovací povinnost funguje i mezi exmanžely. Pokud by hrozilo, že po rozvodu začne jeden z manželů strádat a nebude schopen vlastními silami zajistit své životní potřeby, může být exmanželce nebo exmanželovi určena vyživovací povinnost. A to až na tři roky.