Zvýšené soudní poplatky podraží dlužníkům řízení o miliony

Vláda na svém zasedání dne 17. února 2020 schválila návrh zákona, kterým se mění zákon o soudních poplatcích. Mimo jiné to znamená navýšení soudních poplatků u peněžních sporů do 20 tisíc o 100 procent na 2 000 Kč a u elektronických platebních rozkazů na 1 500 Kč. V největším počtu se novela dotkne žalob o bagatelní dlužné částky, takže každý dlužník nakonec zaplatí až o tisíce korun navíc. Zdražení bude mít negativní dopad také na věřitele, kteří zvýšené náklady na vymáhání pravděpodobně přenesou na platící zákazníky.

Politici prý od navýšení očekávají, že věřitelé budou více řešit pohledávky mimosoudně. Ti jsou ovšem ze zákona povinni pohledávky vymáhat. Legislativa jim pro mimosoudní inkaso přílišnou oporu neposkytuje, proto pokud neuspějí, musí se obrátit na soud.

U velkých věřitelů, jako jsou operátoři, pojišťovny nebo dodavatelé energií, bude navýšení poplatků představovat další náklady v řádu stovek milionů korun, které budou blokovány i déle než rok, dokud se spory nerozhodnou. Tyto výdaje budou pravděpodobně promítat do své cenotvorby a vyšší poplatky tak mohou zvednout cenu výrobků a služeb pro řádně platící zákazníky.

V mimosoudním inkasu se přitom podaří získat zhruba 60 procent pohledávek. Zbytek by měli věřitelé žalovat, ale polovina z těchto případů je nevymahatelná. Jsou to těžko dostižitelní lidé s více exekucemi, fungující v šedé ekonomice, zvyklí žít v dluzích. Dvojnásobné soudní poplatky tak budou pouze prohlubovat ztráty, před kterými věřitele neochrání ani přísnější ověřování zákazníků. Pojišťovny nebo mobilní operátoři totiž nemůžou poskytnutí služby a priori nikomu odmítnout.

Proti navýšení poplatků se postavily nejen odborné komory advokátů a exekutorů, ale kriticky se vyjádřilo také Ministerstvo vnitra, Ministerstvo pro místní rozvoj i Ministerstvo dopravy. Domnívají se, že opatření nepovede k zefektivnění práce soudů, a naopak se obávají snížení vymahatelnosti práva. A dlužníkům to rozhodně jen ztíží jejich situaci a před dluhovou pastí je to nijak nechrání.

Politici a úředníci tedy dělají přesný opak toho, co říkají – totiž, že chtějí ochraňovat spotřebitele před dluhy, a přitom zvedají soudní poplatky, čímž je více zadlužují. Pro představu, pokud by navýšení platilo už v roce 2018, dlužníci by zaplatili na soudních poplatcích o 182 milionů korun více.


Autor: Adam Vrbecký
            Vedoucí partner advokátní kanceláře M.B.A. LEGAL

Přečtěte si také

Asi třetina restaurací neotevře. Jaké další obory skolila covidová opatření?

Především jasný plán a brzké obnovení provozu, byť klidně s přísnými bezpečnostními pravidly. To si nejvíce přejí firmy, které kvůli covidu a souvisejícím opatřením dennodenně řeší své přežití. Podle Hospodářské komory není v současné době důvod, aby služby a provozy, třeba jen v omezeném režimu, nefungovaly.

Přechod nájmu má své podmínky. Kdo na něj má nárok?

Pětašedesátiletá Marie z Ústí nad Labem dva roky bydlela s přítelem v pronajatém bytě. Když náhle zemřel, kromě smutku ji sužoval i strach, jestli „neskončí na ulici“ a nečeká ji hledání nového bydlení. Nájemní smlouva totiž byla psaná na partnera. V bytě nakonec mohla zůstat díky takzvanému přechodu nájmu. K tomu je potřeba dodržet dvě podmínky: osoba musí být členem nájemcovy domácnosti a žít s ním v nájemním bytě ke dni jeho smrti. Zároveň ale nájemce nesmí v době úmrtí vlastnit jiný byt. Tím je myšleno nejen byt v osobním vlastnictví, ale i nájemní či družstevní.

Výživné nenáleží jen dětem. Kdy o něj pro sebe může žádat matka či otec?

Pod pojmem výživné si asi většina lidí představí povinnost rodiče platit stanovenou měsíční částku na svého potomka. Málokdo už ví, že vyživovací povinnost funguje i mezi exmanžely. Pokud by hrozilo, že po rozvodu začne jeden z manželů strádat a nebude schopen vlastními silami zajistit své životní potřeby, může být exmanželce nebo exmanželovi určena vyživovací povinnost. A to až na tři roky.