Co přinese zvýšení nezabavitelné částky dlužníkům a věřitelům?

K prvnímu červnu letošního roku došlo ke zvýšení tzv. nezabavitelné částky, tedy části příjmu, která dlužníkovi v exekuci nebo osobním bankrotu nemůže být zabavena a použita k úhradě dluhu. Zatím jsme se většinou dočetli o tom, jak je změna vnímána z pohledu dlužníka, ministerstva spravedlnosti, případně vlády jako takové, a podle toho to vypadá, že nás čekají už jen lepší zítřky – zaměstnancům v exekuci i oddlužení zůstane víc peněz, a to zároveň posílí jejich motivaci k práci, na čemž vyděláme vlastně všichni. Osobně bohužel nejsem tak optimistický.

Pravdou je, že některým dlužníkům může od června z výplaty opravdu zůstávat výrazně víc než doposud. Povede to ale skutečně k tomu, že budou nově usilovat o lépe placenou práci, nebo dokonce vystoupí z šedé zóny a začnou legálně vykazovat veškeré své příjmy? Obávám se, že dlužník, který se nachází mimo legální systém s nulovou postižitelností jeho příjmů, v ní napříště zůstane i po účinnosti zmíněného nařízení. Teoreticky by mu sice z výplaty zůstalo víc než dříve, jenže on v praxi nikdy nedostával míň, on má „na dřevo“ výplatu celou.

Mnohé obory lidské práce zase z pohledu výše výdělku nejsou způsobilé přinést skokové zvýšení mezd jen proto, že si zaměstnanec nově může odnést domů více peněz. Setrvání v nich je věcí osobní preference, naladění daného člověka, který třeba dané povolání vykonává jako své poslání, nikoli jen pro peníze, a práci měnit nehodlá. To jsou věci, které stát nikdy nezmění.

Pominu-li důvody pro a proti, z nichž některé logiku mají, a jiné naopak nikoli, pak se pozastavuji nad tím, zda se někdo zamyslel nad otázkou, co exekutor udělá v situaci, kdy do exekuce začnou chodit srážky ze mzdy například o 6 000 Kč měsíčně nižší. Kritérium přiměřenosti invazivnějších způsobů provedení exekuce se posouvá výrazně v neprospěch dlužníka. Lze tak očekávat, že v řízeních může dojít k revizi stávajícího způsobu vymáhání a přibrání způsobů dalších, jako je mobiliární exekuce nebo exekuce prodejem nemovitých věcí. Lidově řečeno: Čím míň se dlužníkům srazí ze mzdy, o to víc bude mobiliárních exekucí a dražeb nemovitostí. Kupříkladu při čisté mzdě 25 000 Kč bude propad měsíční srážky ze mzdy 51%, což zdvojnásobuje délku návratnosti dlužné částky věřiteli – pakliže by nebylo přistoupeno k jiným způsobům provedení exekuce.

Vzhledem ke způsobu započítávání úhrad dle občanského zákoníku, kdy před původním dluhem (jistinou) je upřednostněno započítávání na úroky, náklady vymáhání a další příslušenství dluhu, tu budou řízení, v nichž nové nižší srážky ze mzdy nebudou stačit ani k pokrytí přirůstajících úroků. Taková exekuce se stane nesplatitelnou a dlužník se tak ze zákona dostává do dluhové pasti.

Poškozen tedy v každém případě bude dlužník, nicméně při souběhu více exekucí budou biti i všichni věřitelé, kteří jsou „v pořadí“, neboť se na uspokojení jejich pohledávky nikdy nedostane. Řešením sice může být insolvenční řízení a oddlužení, ale nejsem přesvědčen o tom, že by bylo legitimním cílem zmíněného nařízení vést dlužníka k tomu, aby se nechal oddlužit oproti stavu, který tu byl do 31. května 2019, kdy postupně mohl splatit sto procent svých pohledávek všem věřitelům.

Na druhou stranu si lze představit i situace, kdy by věřitel na změně mohl získat. Zvýšení horní hranice plné postižitelnosti čistého zbytku mzdy totiž zdvojnásobuje pásmo, v němž se provádí třetinový systém srážek. Zatímco dosud činila jedna třetina čistého zbytku mzdy 3 214 Kč, nově to bude 6 428 Kč.

To má velký význam zejména při souběhu exekucí vedených pro přednostní a nepřednostní pohledávku. Je-li první pohledávka nepřednostní, pak se na ni provede srážka z první třetiny čistého zbytku mzdy, později nařízená přednostní pohledávka je uspokojována ze druhé třetiny čistého zbytku mzdy a dále z částky postižitelné bez omezení (nově přesahující částku 19 286 Kč). Jestliže je tedy první v pořadí věřitel s nepřednostní pohledávkou, pak měsíční inkaso vymožené částky ve prospěch jeho exekuce se zdvojnásobí. Nově bude činit 6 428 Kč namísto dosavadních 3 214 Kč. O tuto částku bude ochuzen věřitel s později došlou přednostní pohledávkou (například poškozený v trestním řízení nebo věřitel z výživného). U výživného však lze vidět pozitivum tam, kde je exekuce vedena i pro běžné výživné. To se totiž sráží ze druhé třetiny čistého zbytku mzdy bez ohledu na pořadí. I druhá třetina čistého zbytku mzdy se zvyšuje na dvojnásobek. Avšak nalejme si čistého vína. Jen málokterý dlužník čelící letitým exekucím má výživné stanoveno v takové výši. Jde tedy o možnost spíše v teoretické rovině.

Každopádně jako advokát stojící si za zásadou, že dluhy se mají platit, jsem rád, že bylo nakonec upuštěno od úvah o zvýšení základní nezabavitelné částky zdola. Tam by byl propad vymoženého plnění pro věřitele naprosto likvidační. Jen považme, že pokud by se základní částka zvýšila na dvojnásobek, pak by to znamenalo její zvýšení z dnešních 6 428 Kč na 12 856 Kč. Již v tomto okamžiku by se drtivá většina pohledávek za důchodci stala nedobytnými. Přidáme-li k tomu v praxi běžnou situaci, že je dlužník ženatý a má tři děti, pak jeho nezabavitelná částka zvýšená o další čtyři čtvrtiny základní částky bude činit 25 712 Kč. Teprve nad tuto částku by bylo možné srážet alespoň třetinu čistého zbytku mzdy. Při dnešní průměrné mzdě by se exekuce srážkami ze mzdy stala zcela obsoletním způsobem provedení exekuce a většina řízení by tak musela být zastavena pro bezvýslednost.