Zwyrtek Hamplová: Stát není žádná vrchnost, obcí by si měl vážit

Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová se přes 20 let věnuje oblasti veřejného práva. V rámci své praxe se soustředí hlavně na zastupování obcí a samospráv ve sporech se státem, za což nedávno získala i cenu Právník roku. Často řeší například problémy s dotacemi, kde stát dle její zkušenosti postihuje obce mnohdy neúměrnými sankcemi. Za neúměrné považuje i kontrolu a zásahy do života zastupitelů, což už řadu z nich odradilo od výkonu dané funkce. O těchto problémech, trestní odpovědnosti zastupitelů či vymáhání obecních pohledávek jsme si povídali v našem rozhovoru.  

Co je nejčastějším problémem, který se svými klienty řešíte ve vztahu obec vs. stát?  

Má to tři linie. První linie jsou spory o pravomoc, když stát se někdy snaží zasahovat do samosprávy tam, kde mu to nepřísluší. Například mluvit obcím do toho, jak mají prodávat majetek. Není to sice tak časté, zato ale velmi principiální, protože jde o ústavní rámec samosprávy v její samé podstatě.

Druhou linií jsou trestní stíhání za věci, které nejsou a nikdy nemohly být trestným činem. Těch případů také není mnoho, ale tak výrazně to zasahuje do osobního života těch lidí, že nelze jen s poukazem na to, že „toho není moc“, nad tím mávnout rukou.

A třetí linií, kterou považuji za hotové neštěstí, je sféra dotací a dotačních kontrol. Tam nejenže stát žádá zpět vysoké částky z dotací za sebemenší formální chybu, třeba papír poslaný pár dnů později, ale chce vždy i stoprocentní penále, a to je až nemravné. U obce s jedním starostou a jednou účetní, a někdy ani to ne, je praxe tohoto typu neomluvitelná. Kontroly mohou přijít i za několik let, a bez ohledu na to, že dotovaná akce dopadla skvěle a funguje a všechny peníze byly řádně vynaloženy, čelí obec postihu, který ji ani ve snu nenapadl.

Mám nyní obec, která musela vracet celou dotaci, desítky milionů, kde sice byly důvody, protože firma nedodala stavbu včas, ale k mému úžasu chce stát i desítky milionů penále. Označuji to za lichvu, která je navíc pro obec s pár sty obyvateli likvidační. Snažíme se s tím nyní něco udělat poněkud odvážným způsobem – žalobou úplně nového typu.           

Evidujete nějaké případy, kdy kvůli vracení dotací skončil v dluzích odpovědný zastupitel?

To, že by se vrácené dotace odrazily na zastupitelích přímo, zatím naštěstí neevidujeme. Zasahuje to jen, a to „jen“ říkám s velkou výhradou, obce a města v jejich rozpočtech. Víte, v těchto případech schází hlavně zdravý rozum a rozumná aplikace jak smluv, tak právních předpisů. Jak pojedeme podle papírů bez ohledu na zdravý rozum, stane se právo formalistickým nástrojem šikany, který nebude nikdy vnímán jako spravedlnost. Je přece velký rozdíl, když jsou peníze z dotace zneužity, nebo se pošle pozdě jeden papír. Ano, stát to odlišuje procenty, která chce zpět, ale ani to někdy nestačí. A stoprocentní penále je skutečně lichva ve jménu státu.

Nesmíte se mi pak divit, že jsem zastáncem názoru, ať se dá více peněz obcím přímo, a dotace, až na výjimky velkých investic typu vodovodů a kanalizací, zrušíme. Jak obce dostanou více do svých rozpočtů přímo, samy si poradí nejlíp. Pokud dnes čtu, že dotace jsou „dobrodiním státu“, otevírá se mi kudla v kapse. Stát není žádná vrchnost, obcí by si měl vážit, a pomáhat jim by měla být jeho povinnost. Kvalitnějšího správce svého území totiž nenajde.

Minulý rok byla přijata novela zákona o střetu zájmů, která přinesla přísnější podmínky pro zastupitele měst a obcí. Jak změnu vnímáte?

Naprosto ji odmítám. Přístup, kde veškerý majetek těchto lidí bude komukoliv anonymně přístupný, a to i u členů rady, je nehoráznost. Už proto, že zasahuje i majetek nepovinných osob, například manželských partnerů v rámci společného jmění manželů. Vadí mi, když stát postupuje podle systému, kdy proto, že 5 procent nemá čisté svědomí, těch 95 procent budeme předem podezřívat taky.

Mnoho lidí kvůli tomu položilo funkce, protože nechtějí takto odkrývat své soukromí komukoli, a nebudou již ani kandidovat. Odrazuje to zejména schopné a chytré lidi, protože je tento přístup uráží, a proto si vážím těch, kteří přesto zůstávají a pro své obce a města chtějí něco dělat.

Samospráva je primárně založena na vztahu ke své obci a ke svému městu, ne na politice ani na zištných úmyslech. Dlouhodobě a právem má nejvyšší důvěru občanů, tuším kolem 80 procent, a nic na tom nezmění ani pár lumpů, kteří se samozřejmě vyskytnou i na radnicích. Ale kvůli nim nemůžeme takto zacházet s těmi dalšími 90 procenty.

Obecně mám pocit, že stát chce samosprávu oslabit, protože silná samospráva se státu nikdy nehodí – je potom příliš vzdorovitá. Já naopak tvrdím, že silná a schopná samospráva je pro stát oporou, a i kdyby stát na chvíli nefungoval, samospráva to podrží. Tedy chytrý stát se o samosprávu opírá, autoritářský stát se ji snaží oslabit. Momentálně prožíváme tu druhou variantu.  

Doufám, že novelu Ústavní soud zruší, pod stížností jsem spolu se 42 senátory jako advokátka podepsaná.

Kde by podle vás měla být hranice, co je v pořádku o zastupiteli vědět v rámci transparentnosti a co už je za hranou? 

Zastupitel by měl mít povinnost neúčastnit se hlasování tam, kde je ve střetu zájmů, a úplně by postačovalo, kdyby to oznámil a nehlasoval – nemusí ty vazby ani specifikovat. A měl by být volán k odpovědnosti, pokud to neudělá a přijde se na to. Třeba i pokutami. Není důvodu znát jejich majetky, to snad jen u uvolněných zastupitelů, a ještě ne ve veřejně přístupném systému. Tedy měli by to mít podobně jako soudci. To je vše.

Jinak jsem v tomto směru skeptik – vyšším sešněrováním pravidel a odkrýváním všeho o tisících slušných lidí ty skutečné lumpy neodradíme od toho páchat trestnou činnost. Osobně bych si přála, aby tu skutečnou trestnou činnost stát dokázal odhalovat rychle a razantně, a naopak aby se nesnažil vyrábět trestní kauzy tam, kde mu to nakonec jen udělá ostudu. Mám na mysli případ města Postoloprty nebo aktuální kauzu, kterou řeším, kdy je starostka malé beskydské obce stíhána za to, a to se podržte, že způsobila obci prospěch. Neuvěřitelný příběh, který ještě blíže zveřejním, až přijde čas.   

Řada obcí řeší nezaplacené pohledávky, například za nájem či svoz odpadu. Zastupitelé by je jako řádní hospodáři měli vymáhat, což ale často není jednoduché a může jít jen o další zbytečné výdaje. Co byste v takové situaci zastupitelům doporučila? Zažila jste někdy, že by byl v takovém případě hnán k odpovědnosti právě zastupitel?  

Ano, znám tyto případy… Zde to není až tak složité. Pokud nechtějí vymáhat jasně nevymahatelné pohledávky, pak musí přijmout usnesení, že je prostě vymáhat nebudou, protože výdaje na vymáhání by byly větší než pohledávky samotné. A to by jako správní hospodáři neměli. Zde by pomohlo, kdyby podobné pohledávky měly ze zákona delší promlčecí dobu, třeba i deset let, aby se to načítalo a nemuselo se s pár stokorunami nebo tisícikorunami hned k soudu kvůli promlčení, nebo mít právo vzít si dané peníze například i ze sociálních dávek.

Jediné, co je na nevymáhání špatně, je to, že je to těžce nevýchovné. Ale bohužel žijeme v době, kdy jsou lidé, kteří povinnosti plnit nemusí, a nesmí se na to ani poukázat. Ale to je už jiné téma. 


Autor: REDAKCE

Přečtěte si také

Přelomový rozsudek: Nejvyšší správní soud podpořil onkologicky nemocného muže ve sporu o úhradu léčby

Spousta nových léků na závažné nemoci je velmi drahá a pojišťovny je odmítají hradit, ačkoliv by pacientům mohly zásadně pomoci. To je i případ pana Milana z Českých Budějovic,...

Odborníci o milostivém létě: Nekonečná telenovela i nemravná motivace

Dlužníci se budou moci opět snáze zbavit svých dluhů. Chystá se další kolo milostivého léta, které se bude tentokrát týkat zdravotních pojišťoven. Co si o čtvrtém kole...

Exkluzivně: Legislativní přehled pro čtvrtý únorový týden 2024

Co nového se aktuálně chystá v oblasti legislativy? Přinášíme vám exkluzivní přehled návrhů zákonů a nařízení pro čtvrtý únorový týden 2024. Legislativní monitoring vzniká...