Benda: Musíme vyřešit staré exekuce, ne přerozdělovat trh

Exekuce možná v budoucnu čekají velké změny. Sněmovna nedávno v prvním čtení odsouhlasila návrh zavádějící tzv. teritorialitu, tedy rovnoměrné přidělování případů jednotlivým exekutorům podle místa bydliště dlužníka. Vedle toho zákonodárci zvažují také možnost slučování exekucí na jednoho dlužníka k jednomu exekutorovi. Dalším aktuálním tématem je i řešení dětských dluhů, za které by nově mohly zodpovídat rodiče. Jak na tato témata nahlíží předseda ústavně právního výboru a poslanec za ODS Marek Benda, jsme se ptali v našem rozhovoru.

Sněmovna nedávno v prvním čtení schválila dvě zásadní změny v oblasti exekucí. Jednou z nich je tzv. exekutorská teritorialita. Co si o tomto systému rovnoměrného přidělování nových exekucí soudním exekutorům myslíte?

Já jsem od začátku nepřítelem tohoto systému, protože mám pocit, že nejde o nic jiného než o to přerozdělit trh v exekučním řízení. Žádné jiné zásadní dopady a výhody to nemá a povede to jen k tomu, že všichni exekutoři budou mít zajištěnou práci bez ohledu na to, jestli jsou schopní nebo neschopní svoji práci vykonávat. Pokud bych něco pokládal za špatné řešení, tak je to právě tento typ teritoriality.

Druhý návrh, který by měl vyřešit současné problémy exekucí, je tzv. model sněhulák, který by znamenal slučování exekucí na jednoho dlužníka k jednomu exekutorovi. Na nedávné konferenci Fórum věřitelů jste uvedl, že v tomto systému tušíte jisté problémy. Jaké?

Mluvili jsme o tom už někdy začátkem roku na setkání s ministrem spravedlnosti. Poukazovalo se mj. na riziko toho, že velké exekutorské domy ještě více narostou a ty mále naopak zahynou. Zároveň že hrozí i taková nebezpečí, jako že si dlužník například může potenciálně vybírat exekutora. A to tak, že si někde přihlásí fiktivní pohledávku. Nebude to věřitel, nebude to ten, komu má být zaplaceno. Nevidím to jako moc šťastný model.

Tvrdíte o sobě, že nejste velkým příznivcem jakékoli regulace a spíš než přijímat další komplikované zákony by se podle vás v zákonech mělo škrtat. Co byste v oblasti dluhů a jejich vymáhání zjednodušil? Případně spatřujete v této oblasti nějaké problémy, které by přece jen bylo žádoucí řešit na zákonné úrovni?

Tak ukazuje se, jak na exekučním řádu, tak na insolvenčním řádu, že už jsou to tak neuvěřitelně složité předpisy, že jim kromě jejich vykonavatelů vůbec nikdo nerozumí. Občas ani soudy. To je zásadní chyba.

Co se týče řešení problémů do minulosti, tak si myslím, že bychom měli celý stav nechat nějaký čas žít a fungovat a prostě chvilku počkat, jaké problémy se objeví po všech těch novelách, které už byly přijaty.

Jestli se ještě něco má řešit, tak si myslím, že to jsou staré dluhy, které tam visí 10–15 let. Není vyřešeno, jak je odepsat, není vyřešeno, jak je zrušit. To si myslím, že je otázka, která by mohla zlepšit situaci v České republice.

Celý rozhovor naleznete ve videu.


Autor: REDAKCE

Přečtěte si také

Asi třetina restaurací neotevře. Jaké další obory skolila covidová opatření?

Především jasný plán a brzké obnovení provozu, byť klidně s přísnými bezpečnostními pravidly. To si nejvíce přejí firmy, které kvůli covidu a souvisejícím opatřením dennodenně řeší své přežití. Podle Hospodářské komory není v současné době důvod, aby služby a provozy, třeba jen v omezeném režimu, nefungovaly.

Přechod nájmu má své podmínky. Kdo na něj má nárok?

Pětašedesátiletá Marie z Ústí nad Labem dva roky bydlela s přítelem v pronajatém bytě. Když náhle zemřel, kromě smutku ji sužoval i strach, jestli „neskončí na ulici“ a nečeká ji hledání nového bydlení. Nájemní smlouva totiž byla psaná na partnera. V bytě nakonec mohla zůstat díky takzvanému přechodu nájmu. K tomu je potřeba dodržet dvě podmínky: osoba musí být členem nájemcovy domácnosti a žít s ním v nájemním bytě ke dni jeho smrti. Zároveň ale nájemce nesmí v době úmrtí vlastnit jiný byt. Tím je myšleno nejen byt v osobním vlastnictví, ale i nájemní či družstevní.

Výživné nenáleží jen dětem. Kdy o něj pro sebe může žádat matka či otec?

Pod pojmem výživné si asi většina lidí představí povinnost rodiče platit stanovenou měsíční částku na svého potomka. Málokdo už ví, že vyživovací povinnost funguje i mezi exmanžely. Pokud by hrozilo, že po rozvodu začne jeden z manželů strádat a nebude schopen vlastními silami zajistit své životní potřeby, může být exmanželce nebo exmanželovi určena vyživovací povinnost. A to až na tři roky.