Na naši poradnu se obrátil pan Vojtěch. Mají s manželkou tři děti ve věku čtyři, pět a jedenáct let. Oba chodí do práce na hlavní pracovní poměr, přičemž manželka pracuje na směnný provoz. Nový šéf pana Vojtěcha jej chce několikrát do měsíce posílat na služební cestu a pan Vojtěch s tím kvůli starosti o děti nesouhlasí. Kdo je v právu?

 „Ve firmě pracuji již osm let a jsem tam velmi spokojený. Na služebku jsem doteď jezdil jednou, dvakrát ročně. Aktuálně máme nové vedení a chtějí po mně, abych každý týden vyrazil minimálně jednou až na druhý konec republiky. To je pro mě nereálné, protože máme malé děti a s manželkou o ně oba pečujeme. Žena chodí na směny a nemáme tu žádné prarodiče ani jiné hlídání. Šéf říkal, že to mám ve smlouvě a pokud to odmítnu, tak můžu dostat výpověď. Nevím, co s tím,“ popsal pan Vojtěch.

Kde je to upraveno?

Služební cesty, respektive pracovní cesty jsou upraveny v zákoně č. 262/2006 Sb. zákoník práce.

Co je pracovní cesta?

Podle zákoníku práce se pracovní cestou rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem mimo sjednané místo výkonu práce.

Před každou cestou musí zaměstnanec vyplnit cestovní příkaz – formulář zvaný „cesťák“. V něm se uvádí základní informace o cestě (její cíl, účel, datum odjezdu i návratu a dopravní prostředek). Údaje zkontroluje a podpisem schválí nadřízený. Po návratu zaměstnanec cestu vyúčtuje a zaměstnavatel mu náklady proplatí. Jedná se o výdaje za dopravu, stravu, ubytování a případné další výdaje. 

Zpravidla se uděluje ve smlouvě

Zákon také stanovuje, že zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Jinými slovy, na služební cestu vás zaměstnavatel nemůže poslat jen tak, ani pokud se jedná třeba jen o cestu do sousedního města.

Firmy proto často přistupují k tomu, že  souhlas zahrnují rovnou do pracovní smlouvy. Existují však situace, kdy lze vyslání na pracovní cestu odmítnout, i přesto, že jste souhlas podepsali v pracovní smlouvě.

Kdo má právo odmítnout?

Někdy ani „paušální“ souhlas uvedený v pracovní smlouvě zaměstnavateli nestačí. Platí to hlavně pro zaměstnance, u kterých se mezitím změnily osobní okolnosti.

Mezi zaměstnance, kteří mohou odmítnout, patří:

• těhotné ženy a zaměstnanci pečující o děti do devíti let (letos došlo ke zvýšení věkové hranice z osmi let na devět),
• osaměle žijící osoby pečující o dítě mladší patnácti let,
• pečovatelé, kteří se prokazatelně dlouhodobě starají o osobu závislou na pomoci jiných ve stupni závislosti II a více.

Souhlas s pracovní cestou je nutný i u zaměstnanců, kteří předchozí souhlas nedali.

Případ pana Vojtěcha

Navzdory tomu, že pan Vojtěch do pracovní smlouvy souhlas s pracovní cestou dal, tak se na něj uplatní ustanovení § 240 zákoníku, který vyslání na pracovní cestu podmiňuje souhlasem zaměstnance. Není tedy možné, aby jeho nesouhlas byl důvodem výpovědi. V rámci dobrých pracovních vztahů by bylo ideální, aby se zaměstnavatelem našli řešení, které bude vyhovovat oběma stranám.

Autor: Petra Andresová
Foto: Canva.com / Alfo Images