Januš: Benešová začala řešit exekuce. Je to líbivé, podstata ale uniká

Z posledních oficiálních zpráv ministerstva spravedlnosti se zdá, že se ministryně Marie Benešová (za ANO) konečně začala starat také o své pozitivní PR. Vybočuje zvláště informace, podle níž „ministerstvo spravedlnosti identifikovalo, že v současné době může existovat až 133 tisíc nezákonných exekucí.“ Celou situaci chce resort samozřejmě řešit, stejně tak prosazuje ve vymáhání dluhů další koncepční změny, tentokrát s mantrou jeden dlužník, jeden exekutor. Jak bychom měli tato sdělení číst?

Zvláště u té části veřejnosti, která je zadlužená, to jistě může přinést body. Stále se ale vznáší otázka, zda by přece jen exekuce a insolvence nebylo vhodné zkusit přenastavit spíše koncepčními kodexy než neustálými novelami, které jdou někdy i proti sobě. A stejně tak je do těchto debat nutné neustále vracet věřitele. Zdálo by se to samozřejmé, v posledních letech tomu tak ale spíše není, než je.

Co líbivého se teď říká o exekucích?

„Jedná se o řízení, jejichž rozhodčí doložku je potřeba prověřit. V září se ministerstvo spravedlnosti opětovně obrátí na všechny okresní soudy, aby sdělily, jakým způsobem v zastavování nezákonně vedených exekucí pokročily,“ uvedl tento týden resort s tím, že v červnu obeslal soudy s tabulkami s konkrétními informacemi.

„Tímto materiálem jsme soudům výrazně ulehčili práci a nemusí tak hledat jehlu v kupce sena,“ dodala k tomu ministryně Marie Benešová: „Znovu také připomínám, že každý okresní soud disponuje místem jednoho vyššího soudního úředníka, který je vyčleněn právě pro výkon dohledu nad soudními exekutory. Věřím, že pro soudy tedy nebude problém do září podezřelé exekuce prověřit.“

Do celé věci se intenzivně zapojuje i poslanec hnutí ANO Patrik Nacher: „Je to absurdita na druhou. Současná vláda, ministerstvo spravedlnosti prokazatelně konají různé kroky k zastavení neplatných exekucí. A místo toho, aby někteří opoziční představitelé zpytovali svědomí za pasivitu v posledních 15 letech, ještě na vládu v této věci útočí. To, co my teď řešíme, ať už jde o protiprávní exekuce či dětské dluhy, je jen nános minulosti.“

Nemůže být pochyb o tom, že jde o důležité téma a že je mnoha lidem skutečně nutné pomoci. Zároveň se ale jedná rovněž o téma líbivé, které přináší poměrně levné politické body. Možná i proto s ním své jméno spojuje také přímo premiér Andrej Babiš, kterého resort cituje mimo jiné takto: „Řeším tenhle problém už dlouho. Jde o stovky neplatných exekucí, což potvrdil už i Nejvyšší a Ústavní soud. Už běžící exekuce by příslušné soudy měly automaticky zastavovat.“

I věřitelé mívají problémy

To všechno je pěkné, stejně jako to, že ministerstvo spravedlnosti od loňska šíří důležité informace o exekucích na webu. Pokud však nyní třeba řešíme neplatné rozhodčí doložky a zároveň se dlouhodobě rozčilujeme kvůli tomu, jak mohly z počátku marginální částky nabýt skoro až astronomických hodnot, musíme si ale také uvědomit, že podobné časované bomby mohou z našeho nepřehledného a uživatelsky celkově nepřívětivého právního řádu vykouknout znovu a také na jiných místech.

Celé to lze přirovnat k situaci, kdy se rozhodneme opravit zničené křeslo ne novým potahem, nýbrž pouze zalátáním toho starého – v takovém případě musíme mít na paměti, že se látka může opět roztrhnout, a to ještě daleko více než dříve. Skončím-li s metaforami, pokud se shodneme na tom, že existuje široká společenská poptávka na řešení dluhů, a s tím rovněž i postavení exekutorů a také insolvenčních správců, historicky se ukazuje jako nevhodné právě to řešení, kterého dlouhodobě využívá ministerstvo spravedlnosti. Tedy měnit pravidla novelou za novelou. Je to problém třeba i občanského soudního řádu, ve kterém už se snad naplno nemohou vyznat ani všichni soudci, jejichž je denním chlebem.

Podstata celé té věci ale jakoby stále unikala. Na začátku si někdo půjčil peníze a poté je nesplácel. Další průběh se dost možná liší případ od případu. Někdo k tomu měl objektivní důvody, jiný ne. První se stal obětí různých nepravostí, druhý ale ne.

Pokud je teď někdo odpovědný za to, jak moc je český právní řád formální, je to stát. Ten teď ale tento problém přenáší na věřitele tím, že jim přístupem k exekucím i insolvencím hází stále další a další klacky pod nohy. Že ale zdaleka nejde jen o lichváře a různé zlosyny, se teď snaží ukázat Česká asociace věřitelů, a to v rámci nového projektu Češi v právu, s nímž INFO.CZ spolupracuje. I ti, kteří někomu půjčili, totiž mnohdy zažili hodně smutné příběhy. A na to bychom neměli zapomínat.


Foto: Úřad vlády

Autor: Jan Januš

redaktor Info.cz

Přečtěte si také

Senát chce zastavit i starší marné exekuce

Senát vrátil exekuční novelu zpátky do Poslanecké sněmovny. Navrhuje přitom, aby se dlouhodobě bezvýsledné exekuce začaly zastavovat již v roce 2023. Dlužník by měl nejprve splácet jistinu, až následně úrok, a nakonec náklady věřitele. Neuspělo sporné zavedení místní příslušnosti exekutorů, které by znamenalo, že by si vykonavatele práva nevybírali věřitelé, ale byl by přidělován soudem podle bydliště dlužníka.

Staněk: Exekuční novela je velká sbírka negativ

„Pokud se zavedou zálohy na exekuce, pohledávky kolem pěti až deseti tisíc korun, se přestanou vymáhat. Věřitelům se to totiž nevyplatí,“ varuje v rozhovoru Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů.

Lukl: Obce mají ve vymáhání svázané ruce. Tříleté oddlužení nechtějí

„Zkrácením oddlužení vysíláme signál o tom, že dluhy se odpouštějí, což je extrémně nefér vůči poctivě splácejícím. V obci musíme hradit komunální odpad, elektřinu, plyn, vodu. Pokud někdo neplatí, tak to musí uhradit ostatní,“ říká v rozhovoru předseda Svazu měst a obcí František Lukl, který je zároveň starostou Kyjova. Svaz si nedávno nechal zpracovat průzkum ohledně návrhu novely insolvenčního zákona. Ten počítá s plošným oddlužením pro všechny již za tři roky.