Zastavíme exekuce a po nás potopa

Jako advokát zastupující před soudy a jinými orgány zájmy svých klientů bedlivě sleduji napětí kolem otázky povinného zastavování exekucí. Čím dál víc v médiích rezonuje názor, že exekuce jsou jev nežádoucí a že když je zastavíme, bude nám všem líp. Dlužník si oddechne, stát bude mít vyšší výběr daní a neponese sociální břímě sociální podpory těm, kterým se kvůli exekucím nevyplatí pracovat. Do toho se přidávají názory, že dlužník má po určité době vlastně právo na to, aby byly jeho exekuce zastaveny.

Ale ptá se někdo, proč dlužník nezaplatil? Zamýšlí se někdo nad tím, že zastavení exekucí není řešení konečné?

Zastavení exekucí se totiž nemá týkat všech exekucí, ale jen exekucí vedených po stanovenou dobu. Novější exekuce tak (zatím) zastaveny nebudou. Jestliže ale dlužníka z exekuce zcela nevyvazujeme, pak se nemohou naplnit proklamovaná celospolečensky přínosná očekávání.

Jen tím zakládáme nerovné postavení mezi věřiteli a dlužníky. Zahájením nebo nařízením exekuce se věřiteli zakládá například pořadí pro uspokojení pohledávky z výtěžku dražby nebo pořadí při srážkách ze mzdy. Vstoupí-li do toho zastavení exekuce, pak pozdější věřitel poskočí v pořadí na úkor věřitele, který svá práva uplatnil dříve. Jak k tomu přijde dlužník, který se dobrovolně podrobil pětiletému oddlužení a část nebo všechny své dluhy splatil, když jiný dlužník dosáhne ukončení exekucí naopak svojí pasivitou k plnění závazků?

Zamýšlí se někdo nad tím, že zvýhodněn vlastně bude ten dlužník, který má hodně věřitelů? Kdo má věřitele jednoho a je mu v exekuci sráženo ze mzdy, podmínky pro zastavení exekuce splňovat nebude. Kdo má exekucí dvacet a sráží se mu jen na první, nebo dokonce nepracuje vůbec, dosáhne zastavení všech exekucí starších tří let, do nichž nechodí peníze. Vůbec nezáleží na tom, zda jde o dluhy z úvěru, půjčky, smlouvy o dílo nebo z trestné činnosti. Zastavení exekuce spadne z nebes i na ty, kteří způsobili škodu úmyslnými trestnými činy a jejichž věřiteli jsou poškození v trestním řízení.

Jestliže zastavení exekucí bude pro dlužníka bezplatné a bezpodmínečné, pak co mu bude bránit, aby své deliktní jednání neopakoval a znovu se nezadlužoval? Je nanejvýš pravděpodobné, že za těchto okolností se dlužník bude zadlužovat i v budoucnu. Signál společnosti je totiž zřejmý – zadluž se, nic neplať a bude ti odpuštěno.

Jak k tomu přijde věřitel, který zaplatil soudní poplatky, absolvoval soudní spor, který po letech vyhrál, roky v exekuci usiluje o svá práva, zatímco dlužník se vynucení povinnosti brání všemožnými prostředky, mezi něž patří námitka podjatosti exekutora, návrh na odklad a zastavení exekuce (často i opakovaný), široká paleta odvolání proti rozhodnutím soudu i exekutora, zdržování řízení zpochybňováním účinnosti doručení listin, žádost o osvobození od soudních poplatků nebo ustanovení zástupce, zjevně obstrukční námitka místní nepříslušnosti a věcné příslušnosti soudu, stížnosti a námitky podjatosti soudců nebo neúplné insolvenční návrhy?

Jistě by se dalo pokračovat, ale i bez toho je zřejmé, že vázanost podmínky zastavení exekuce jen na běh času bez zohlednění stavění lhůty po dobu, po kterou exekuce nemohla být z důvodu nejrůznějších procesních překážek provedena, jde na ruku bezpráví páchaném dlužníky na věřitelích.

Dlužník bude mít svojí zarputilou procesní aktivitou možnost vynutit si nevykonání exekuce v době, která má být oním časovým testem exekuce? Je toto opravdu ten dlužník, který trpí tíhou délky exekuce a který si zasluhuje naši pomoc? Zcela jistě ne, ale právě tato skupina bude z novely nejvíce těžit. Neměla by novela tím spíše pamatovat na případy, kdy po uplynutí vázané doby není morálně či právně obhajitelné, aby byla exekuce zastavena?

Uvědomujeme si, že i věřitel se může dostat do druhotné platební neschopnosti? Uvědomujeme si, že věřitel zhrzený bezúčinností státem garantované vymahatelnosti práva může vzít právo do svých rukou? Doufám, že ano a že toto uvědomění bude zohledněno v některém z pozměňovacích návrhů, jinak naši společnost založenou na zásadách, že právo přeje bdělým a že smlouvy se mají dodržovat, čeká opravdová potopa.


Autor: Antonín Blažek
advokát

Přečtěte si také

Chráněný účet – naděje pro dlužníky má po dlouhé době šanci na schválení

Dostávat výplatu na účet v bance, odesílat z něj pravidelné měsíční platby a při nákupech používat platební kartu, je pro velkou část Čechů dnes už naprostý standard. Návrat do minulosti, kdy se výplata předávala v obálce a se složenkami běhalo na poštu, by si obzvlášť v posledních týdnech, kdy řada občanů fungovala takřka výhradně z domova online, asi málokdo uměl představit. Přesto je tu nemalá skupina lidí, kteří nemají jinou možnost. Lidé v exekuci.

Zadlužení Čechů v prvním čtvrtletí vzrostlo, problémů se splácením bylo naopak méně

Češi dluží bankám a nebankovním poskytovatelům úvěrů 2,49 bilionu Kč. V meziročním srovnání se zadlužení domácností zvýšilo o 146,4 miliardy Kč. Klesl naopak objem nespláceného dluhu, a to o necelých 5 procent na 30,9 miliardy Kč. Snížil se také počet lidí, kteří své úvěry nezvládají splácet. Informace vyplývají z údajů evidovaných Bankovním a Nebankovním registrem klientských informací ke konci prvního čtvrtletí tohoto roku.

Stát opět snížil šance obyvatel bytových domů, že vymohou dluhy od svých neplatících sousedů

Kvůli koronavirové pandemii přijal stát v posledních týdnech hned několik ochranných opatření, která mají zmírnit její dopady na dlužníky. Obecně se za aktuální výjimečné situace nepochybně jedná o pomoc potřebnou a žádoucí, bohužel si však zákonodárci v některých případech zřejmě ne úplně dobře uvědomili, že ochrana jedné skupiny lidí může finančně ohrozit tisíce dalších spoluobčanů. Přesně k této situaci může v brzké době dojít u obyvatel bytových domů, kteří řeší problémy s neplatiči.