Zastavíme exekuce a po nás potopa

Jako advokát zastupující před soudy a jinými orgány zájmy svých klientů bedlivě sleduji napětí kolem otázky povinného zastavování exekucí. Čím dál víc v médiích rezonuje názor, že exekuce jsou jev nežádoucí a že když je zastavíme, bude nám všem líp. Dlužník si oddechne, stát bude mít vyšší výběr daní a neponese sociální břímě sociální podpory těm, kterým se kvůli exekucím nevyplatí pracovat. Do toho se přidávají názory, že dlužník má po určité době vlastně právo na to, aby byly jeho exekuce zastaveny.

Ale ptá se někdo, proč dlužník nezaplatil? Zamýšlí se někdo nad tím, že zastavení exekucí není řešení konečné?

Zastavení exekucí se totiž nemá týkat všech exekucí, ale jen exekucí vedených po stanovenou dobu. Novější exekuce tak (zatím) zastaveny nebudou. Jestliže ale dlužníka z exekuce zcela nevyvazujeme, pak se nemohou naplnit proklamovaná celospolečensky přínosná očekávání.

Jen tím zakládáme nerovné postavení mezi věřiteli a dlužníky. Zahájením nebo nařízením exekuce se věřiteli zakládá například pořadí pro uspokojení pohledávky z výtěžku dražby nebo pořadí při srážkách ze mzdy. Vstoupí-li do toho zastavení exekuce, pak pozdější věřitel poskočí v pořadí na úkor věřitele, který svá práva uplatnil dříve. Jak k tomu přijde dlužník, který se dobrovolně podrobil pětiletému oddlužení a část nebo všechny své dluhy splatil, když jiný dlužník dosáhne ukončení exekucí naopak svojí pasivitou k plnění závazků?

Zamýšlí se někdo nad tím, že zvýhodněn vlastně bude ten dlužník, který má hodně věřitelů? Kdo má věřitele jednoho a je mu v exekuci sráženo ze mzdy, podmínky pro zastavení exekuce splňovat nebude. Kdo má exekucí dvacet a sráží se mu jen na první, nebo dokonce nepracuje vůbec, dosáhne zastavení všech exekucí starších tří let, do nichž nechodí peníze. Vůbec nezáleží na tom, zda jde o dluhy z úvěru, půjčky, smlouvy o dílo nebo z trestné činnosti. Zastavení exekuce spadne z nebes i na ty, kteří způsobili škodu úmyslnými trestnými činy a jejichž věřiteli jsou poškození v trestním řízení.

Jestliže zastavení exekucí bude pro dlužníka bezplatné a bezpodmínečné, pak co mu bude bránit, aby své deliktní jednání neopakoval a znovu se nezadlužoval? Je nanejvýš pravděpodobné, že za těchto okolností se dlužník bude zadlužovat i v budoucnu. Signál společnosti je totiž zřejmý – zadluž se, nic neplať a bude ti odpuštěno.

Jak k tomu přijde věřitel, který zaplatil soudní poplatky, absolvoval soudní spor, který po letech vyhrál, roky v exekuci usiluje o svá práva, zatímco dlužník se vynucení povinnosti brání všemožnými prostředky, mezi něž patří námitka podjatosti exekutora, návrh na odklad a zastavení exekuce (často i opakovaný), široká paleta odvolání proti rozhodnutím soudu i exekutora, zdržování řízení zpochybňováním účinnosti doručení listin, žádost o osvobození od soudních poplatků nebo ustanovení zástupce, zjevně obstrukční námitka místní nepříslušnosti a věcné příslušnosti soudu, stížnosti a námitky podjatosti soudců nebo neúplné insolvenční návrhy?

Jistě by se dalo pokračovat, ale i bez toho je zřejmé, že vázanost podmínky zastavení exekuce jen na běh času bez zohlednění stavění lhůty po dobu, po kterou exekuce nemohla být z důvodu nejrůznějších procesních překážek provedena, jde na ruku bezpráví páchaném dlužníky na věřitelích.

Dlužník bude mít svojí zarputilou procesní aktivitou možnost vynutit si nevykonání exekuce v době, která má být oním časovým testem exekuce? Je toto opravdu ten dlužník, který trpí tíhou délky exekuce a který si zasluhuje naši pomoc? Zcela jistě ne, ale právě tato skupina bude z novely nejvíce těžit. Neměla by novela tím spíše pamatovat na případy, kdy po uplynutí vázané doby není morálně či právně obhajitelné, aby byla exekuce zastavena?

Uvědomujeme si, že i věřitel se může dostat do druhotné platební neschopnosti? Uvědomujeme si, že věřitel zhrzený bezúčinností státem garantované vymahatelnosti práva může vzít právo do svých rukou? Doufám, že ano a že toto uvědomění bude zohledněno v některém z pozměňovacích návrhů, jinak naši společnost založenou na zásadách, že právo přeje bdělým a že smlouvy se mají dodržovat, čeká opravdová potopa.


Autor: Antonín Blažek
advokát

Přečtěte si také

Lidí v insolvenci ubylo. Na obzoru je však rekordní nárůst

Za poslední čtvrtletí ubylo lidí, kteří se chtějí oddlužit. Vyplývá to z dat, jež zveřejnila analytická společnost InsolCentrum. Podle odborníků se ovšem jedná pouze o dočasné období. Třaskavá kombinace v podobě chystané novely insolvenčního zákona, inflace a energetické krize by mohla způsobit, že dojde k rekordnímu nárůstu oddlužení i insolvencí obecně.

Zkrácení doby oddlužení? Odnesou to věřitelé, shodují se odborníci

Připravovaná novela insolvenčního zákona by měla zkrátit dobu oddlužení z pěti let na tři roky. Mnoho dlužníků by takovouto změnu určitě přivítalo. Insolvence by se totiž zbavili za kratší dobu, a navíc by je to stálo méně peněz. Jenže, co se stane s dluhy, které během těchto tří let nestihnou uhradit? Ty zaplatí věřitelé ze svého. „Ke mně se nedostane ani polovina toho, co mi dluží. Stát nemyslí na lidi, kteří jsou v tomto případě poškození,“ říká pan Josef P., který marně čeká na peníze od třech dlužníků.

Smí zaměstnavatel Evě nařídit, aby mlčela o výši mzdy?

Může zaměstnavatel chtít, abych mlčela ohledně výše mzdy? A hrozí mi postih, když to poruším? Tyto otázky trápí pětadvacetiletou Evu z Brněnska. Obrátila se proto na poradnu serveru Češi v právu.