Zastavíme exekuce a po nás potopa

Jako advokát zastupující před soudy a jinými orgány zájmy svých klientů bedlivě sleduji napětí kolem otázky povinného zastavování exekucí. Čím dál víc v médiích rezonuje názor, že exekuce jsou jev nežádoucí a že když je zastavíme, bude nám všem líp. Dlužník si oddechne, stát bude mít vyšší výběr daní a neponese sociální břímě sociální podpory těm, kterým se kvůli exekucím nevyplatí pracovat. Do toho se přidávají názory, že dlužník má po určité době vlastně právo na to, aby byly jeho exekuce zastaveny.

Ale ptá se někdo, proč dlužník nezaplatil? Zamýšlí se někdo nad tím, že zastavení exekucí není řešení konečné?

Zastavení exekucí se totiž nemá týkat všech exekucí, ale jen exekucí vedených po stanovenou dobu. Novější exekuce tak (zatím) zastaveny nebudou. Jestliže ale dlužníka z exekuce zcela nevyvazujeme, pak se nemohou naplnit proklamovaná celospolečensky přínosná očekávání.

Jen tím zakládáme nerovné postavení mezi věřiteli a dlužníky. Zahájením nebo nařízením exekuce se věřiteli zakládá například pořadí pro uspokojení pohledávky z výtěžku dražby nebo pořadí při srážkách ze mzdy. Vstoupí-li do toho zastavení exekuce, pak pozdější věřitel poskočí v pořadí na úkor věřitele, který svá práva uplatnil dříve. Jak k tomu přijde dlužník, který se dobrovolně podrobil pětiletému oddlužení a část nebo všechny své dluhy splatil, když jiný dlužník dosáhne ukončení exekucí naopak svojí pasivitou k plnění závazků?

Zamýšlí se někdo nad tím, že zvýhodněn vlastně bude ten dlužník, který má hodně věřitelů? Kdo má věřitele jednoho a je mu v exekuci sráženo ze mzdy, podmínky pro zastavení exekuce splňovat nebude. Kdo má exekucí dvacet a sráží se mu jen na první, nebo dokonce nepracuje vůbec, dosáhne zastavení všech exekucí starších tří let, do nichž nechodí peníze. Vůbec nezáleží na tom, zda jde o dluhy z úvěru, půjčky, smlouvy o dílo nebo z trestné činnosti. Zastavení exekuce spadne z nebes i na ty, kteří způsobili škodu úmyslnými trestnými činy a jejichž věřiteli jsou poškození v trestním řízení.

Jestliže zastavení exekucí bude pro dlužníka bezplatné a bezpodmínečné, pak co mu bude bránit, aby své deliktní jednání neopakoval a znovu se nezadlužoval? Je nanejvýš pravděpodobné, že za těchto okolností se dlužník bude zadlužovat i v budoucnu. Signál společnosti je totiž zřejmý – zadluž se, nic neplať a bude ti odpuštěno.

Jak k tomu přijde věřitel, který zaplatil soudní poplatky, absolvoval soudní spor, který po letech vyhrál, roky v exekuci usiluje o svá práva, zatímco dlužník se vynucení povinnosti brání všemožnými prostředky, mezi něž patří námitka podjatosti exekutora, návrh na odklad a zastavení exekuce (často i opakovaný), široká paleta odvolání proti rozhodnutím soudu i exekutora, zdržování řízení zpochybňováním účinnosti doručení listin, žádost o osvobození od soudních poplatků nebo ustanovení zástupce, zjevně obstrukční námitka místní nepříslušnosti a věcné příslušnosti soudu, stížnosti a námitky podjatosti soudců nebo neúplné insolvenční návrhy?

Jistě by se dalo pokračovat, ale i bez toho je zřejmé, že vázanost podmínky zastavení exekuce jen na běh času bez zohlednění stavění lhůty po dobu, po kterou exekuce nemohla být z důvodu nejrůznějších procesních překážek provedena, jde na ruku bezpráví páchaném dlužníky na věřitelích.

Dlužník bude mít svojí zarputilou procesní aktivitou možnost vynutit si nevykonání exekuce v době, která má být oním časovým testem exekuce? Je toto opravdu ten dlužník, který trpí tíhou délky exekuce a který si zasluhuje naši pomoc? Zcela jistě ne, ale právě tato skupina bude z novely nejvíce těžit. Neměla by novela tím spíše pamatovat na případy, kdy po uplynutí vázané doby není morálně či právně obhajitelné, aby byla exekuce zastavena?

Uvědomujeme si, že i věřitel se může dostat do druhotné platební neschopnosti? Uvědomujeme si, že věřitel zhrzený bezúčinností státem garantované vymahatelnosti práva může vzít právo do svých rukou? Doufám, že ano a že toto uvědomění bude zohledněno v některém z pozměňovacích návrhů, jinak naši společnost založenou na zásadách, že právo přeje bdělým a že smlouvy se mají dodržovat, čeká opravdová potopa.


Autor: Antonín Blažek
advokát

Přečtěte si také

Asi třetina restaurací neotevře. Jaké další obory skolila covidová opatření?

Především jasný plán a brzké obnovení provozu, byť klidně s přísnými bezpečnostními pravidly. To si nejvíce přejí firmy, které kvůli covidu a souvisejícím opatřením dennodenně řeší své přežití. Podle Hospodářské komory není v současné době důvod, aby služby a provozy, třeba jen v omezeném režimu, nefungovaly.

Přechod nájmu má své podmínky. Kdo na něj má nárok?

Pětašedesátiletá Marie z Ústí nad Labem dva roky bydlela s přítelem v pronajatém bytě. Když náhle zemřel, kromě smutku ji sužoval i strach, jestli „neskončí na ulici“ a nečeká ji hledání nového bydlení. Nájemní smlouva totiž byla psaná na partnera. V bytě nakonec mohla zůstat díky takzvanému přechodu nájmu. K tomu je potřeba dodržet dvě podmínky: osoba musí být členem nájemcovy domácnosti a žít s ním v nájemním bytě ke dni jeho smrti. Zároveň ale nájemce nesmí v době úmrtí vlastnit jiný byt. Tím je myšleno nejen byt v osobním vlastnictví, ale i nájemní či družstevní.

Výživné nenáleží jen dětem. Kdy o něj pro sebe může žádat matka či otec?

Pod pojmem výživné si asi většina lidí představí povinnost rodiče platit stanovenou měsíční částku na svého potomka. Málokdo už ví, že vyživovací povinnost funguje i mezi exmanžely. Pokud by hrozilo, že po rozvodu začne jeden z manželů strádat a nebude schopen vlastními silami zajistit své životní potřeby, může být exmanželce nebo exmanželovi určena vyživovací povinnost. A to až na tři roky.