Češi dluží méně a jsou zodpovědnější než lidé v zahraničí

Média dlouhodobě zobrazují Čechy jako finanční negramoty, kteří utrácejí peníze za hlouposti bez ohledu na to, co bude zítra. Ve skutečnosti je většina Čechů ve vztahu k penězům konzervativnější a snaží se korigovat výdaje oproti příjmům.

Od 90. let, kdy se i u nás stává běžný život na dluh, se lidé kontinuálně zadlužují. Krátká stagnace růstu úvěrů byla jen v letech 2009 až 2011. Domácnosti dnes dluží finančním domům přes 1,8 bilionu korun, z čehož ale více jak 1,4 bilionu korun tvoří zajištěné půjčky na bydlení. Vyjádřeno výkonem ekonomiky je to okolo 35 procent HDP. Zatímco zadlužení roste, podíl nesplácených půjček dlouhodobě klesá. S výjimkou let ekonomické krize 2009 až 2013, kdy mírně stoupal. Od té doby se posouvá hranice historického minima a každý měsíc padá nový rekord snížení podílu neplatičů. Aktuálně je to 1,6 procenta za všechny půjčky, u hypoték je to dokonce jen těsně nad hranicí 1 procenta.

Ze zemí západní Evropy jsou nejhorší Italové

Taková číslo nejsou ani za naší západní hranicí běžná. Lepšími čísly se může pochlubit jen ekonomicky silné a disciplinované Německo nebo bohaté Lucembursko. Míra zadlužení domácností obou zemí je relativně ještě dobrá, když dosahuje 56, respektive 67 procent HDP země. Také je znát jejich smysl pro povinnost a ekonomická síla, protože nesplácí jen 1,2 respektive 0,7 procenta úvěrů. Ostatní západní sousedé hospodaří s penězi o něco méně zodpovědně. Například zadlužení francouzských domácností dosahuje 66 procent HDP a přes 2,5 procenta z nich má problémy se splácením. Nejméně zodpovědní ve svém nakládání s financemi jsou Italové, kteří nesplácejí téměř 6,8 procenta půjček, a jejich dluh u bank v poměru k HDP dosahuje 44 procent.

 

Inkaso pohledávek má v EU podobné podmínky, a i přes silnou legislativní ochranu spotřebitele mají věřitelé reálnou šanci získat alespoň jistinu dluhu. Tedy pokud si klienta dostatečně prověřili, protože v případě úpadku dlužník nemusí uhradit ani 30 procent svých dluhů.

V Kazachstánu nechávají malé dluhy ležet bez povšimnutí

Ve většině východních zemí, kde působíme, jsou podmínky pro půjčování a vymáhání peněz podstatně horší. Ve východní Evropě, v Rusku a jeho okolních státech, v Číně, Indii a několika zemích Asie chtějí obyvatelé žít na dluh stejně, jako lidé na západě. Ovšem jejich příjmy jsou nižší, méně stabilní a podmínky pro půjčování jsou pro ně, ve srovnání s námi, méně příznivé.

V Rusku objem finančních půjček stoupá, ale zatím dosahuje relativně nízkých 23 procent HDP země. V selhání se uvádí 9,3 procenta úvěrů. Inkaso má jasně definovaný právní rámec a po neúspěšném mimosoudním inkasu lze dlužníka zažalovat. Pro rychlý soudní proces za poloviční poplatky je možné využít takzvaného příkazního řízení, ve kterém ovšem soud přiznává pouze jistinu dluhu s úroky z prodlení.

V postsovětských republikách je patrné navázání na Rusko, které je ve vleklé recesi. Půjčky jsou relativně drahé a jejich nesplácení vyšší. Příkladně na Ukrajině mají domácnosti vypůjčeno u bank jen 7,9 miliardy USD, což představuje pouhých 5,3 procenta HDP. Pro zajímavost, ještě v roce 2008 půjčky dosahovaly v poměru necelých 30 procent HDP. I z tak nízkého objemu úvěrů se nesplácí téměř 49 procent. Vymahatelnost pohledávek je velice nízká vzhledem k chaotické situaci v zemi.

V Kazachstánu, kde půjčky domácností představují 40 procent HDP, nesplácí úvěry oficiálně 8 procent dlužníků. Reálná hodnota bude ale zhruba dvojnásobná. Vymahatelnost práva je obtížná a dlužníci si, se souhlasem úřadů, vykládají zákony podle momentální potřeby. Samotné rozhodnutí soudu nic neřeší. V Kazachstánu je exekuce plně ve státních rukách. Soudní vykonavatelé jsou odměňováni podle výše dluhu, což znamená, že na malých dluzích se jim nevyplatí pracovat a nechávají je ležet bez všimnutí.

V Indii musíte dlužníka chytit doslova za ruku

V Číně se spotřeba domácností za posledních 6 let téměř zdvojnásobila a jejich zadlužení dosahuje 60 procent HDP, což odpovídá průměru EU (61 procent). Vláda podporuje zadlužování, protože spotřeba domácností udržuje ekonomický růst, a banky tak půjčují každému. Přestože oficiálně nesplácené úvěry tvoří jen necelá 2 procenta půjček, naše zkušenosti ukazují, že podíl neplatičů je daleko vyšší, a podle našeho střídmého odhadu je v selhání okolo 15 procent úvěrů. Vymáhání těchto dluhů je velice obtížné, protože kromě specifického právního rámce se zde silně projevují i kulturní odlišnosti. Stejně jako u nás je lepší začít mimosoudním inkasem, ale i to je v Číně svázáno přísnou regulací a inkaso musí vést právní kancelář. Soudní spory jsou nákladné a zdlouhavé s velice nejistým výsledkem.

Rovněž Indie zažívá velký boom nákupů na dluh, ačkoliv ve srovnání se stejně lidnatou Čínou je zadlužení obyvatel hodně nízké. Domácnosti mají u bank vypůjčeno zhruba 250 miliard USD, což prezentuje jen 11,5 procenta HDP, a v selhání je oficiálně zhruba 9 procent úvěrů. Ani toto číslo neodpovídá realitě, protože tamější obyvatelé rozhodně nemají vzornou platební morálku. Inkasní proces je velmi náročný na čas a náklady. Evidence obyvatelstva prakticky neexistuje a upomínky poštou nebo e-mailem jsou k ničemu, protože doručitelnost je 1:10. Dlužníky proto musíte doslova chytit za ruku, což je velice obtížné. U soudu většinou uspějete, ale získat peníze trvá velmi dlouho.

V Indonésii zadlužení domácností také roste a už dosahuje úrovně 45 procent HDP. Půjčování peněz se tu řídí islámským právem (11 bank je ryze islámských, 25 má islámské oddělení) a zakázané úroky se obchází zvláštními poplatky a náklady na půjčku, které se pohybují okolo 14 procent u hypoték, a až 40 procent u spotřebitelských úvěrů. Míra nesplácení se oficiálně pohybuje na úrovni pod 2,5 procenty. To je ale díky drastické regulaci půjčování peněz z roku 1998, podle které musí banky pohledávky po 180 dnech odepsat. Před regulací nesplácela půjčky celá polovina dlužníků. Naše statistiky ukazují, že skutečná míra neschopnosti platit své závazky se u obyvatel pohybuje okolo 15 procent. Mimosoudní i soudní inkaso je pod přísnou kontrolou úřadů, které se často a priori přiklánějí na stranu dlužníků.

Zlatí Češi

V naší práci se primárně setkáváme se skupinou lidí, kteří se chovají nezodpovědně, a když nemají na splácení dluhů, problémy často neřeší. Přesto z našich zkušeností a v kontextu uvedených čísel nám Češi vychází jako relativně finančně gramotní lidé, kteří se zadlužují v rozumné míře. A jsme si jisti, že ví, co je to předlužení a jak nevesele končí.


Autor: Jakub Zetek — provozní ředitel M.B.A Finance, člena skupiny MBA Consult

Zdroj foto: archiv Jakuba Zetka

Zdroj hlavní foto: rf123.com

Přečtěte si také

Sberbank: Konsolidaci půjček Češi využívají málo

Češi raději splácí úvěry zvlášť, vyplynulo z průzkumu, který si nechala udělat banka Sberbank. Podle ankety má každý druhý obyvatel Česka nesplacený úvěr. Pětina dotázaných si vzala dokonce dvě až tři půjčky. Většina (76 procent respondentů) ale vypověděla, že úvěry splácí odděleně a konsolidaci využilo jen 14 procent dotázaných. Desetiny se tato možnost netýká.

Češi dluží méně a jsou zodpovědnější než lidé v zahraničí

Média dlouhodobě zobrazují Čechy jako finanční negramoty, kteří utrácejí peníze za hlouposti bez ohledu na to, co bude zítra. Ve skutečnosti je většina Čechů ve vztahu k penězům konzervativnější a snaží se korigovat výdaje oproti příjmům.

Jak vystěhovat neplatiče: dokument od notáře nepomůže, rozhodl Nejvyšší soud

Vystěhování nájemníka, který neplatí, nemusí být jednoduché. Dlužníka odmítajícího dohodu totiž z bytu dostane jen soud. A ten mnohdy trvá i roky. Jak v nezáviděníhodné situaci postupovat? Poradíme v následujícím článku.