Češi nechávají úspory na běžném účtu. Co na to experti?

Inflace podle ekonomů v letošním roce překročí deset procent. Ceny rostou a Češi začínají chudnout. Tři pětiny lidí přitom přiznávají, že si své úspory nechávají na běžném účtu. Ke konci loňského roku na nich leželo přes tři biliony korun. 

Při inflaci sedm procent ročně a nulové sazbě na běžném účtu ztrácí lidé minimálně sedm procent hodnoty kupní síly peněz. Jednoduše, zatímco na začátku roku máte na účtu například sto tisíc korun a koupíte si při aktuálních cenách zboží za sto tisíc korun, za rok koupíte o sedm tisíc korun méně zboží. V současné době, kdy je inflace velmi vysoká a je pravděpodobné, že dál poroste, je třeba peníze uložit jinam,“ vysvětluje Roman Pilíšek, ekonom a zároveň spoluzakladatel společnosti Zlaté rezervy.

Server Češi v právu proto oslovil několik expertů a zeptal se, jak ochránit úspory před devalvací, a kdy se vyplatí peníze investovat.

V jednom se odborníci shodují, aby člověk mohl uvažovat o investicích, měl by mít finanční polštář pro případ nenadálých situací. A to několikanásobek měsíčního výdělku. Když ho dotyčný nemá, ani tak nemusí se založenýma rukama sledovat, jak jeho finance ztrácí na hodnotě. Doporučovanou variantou je alespoň zřízení spořícího účtu, nebo stavebního spoření se státní podporou.

Rodině s hypotékou doporučuji mít navíc k rezervě odloženy ještě aspoň tři měsíční splátky na spořícím účtu, zbytek už se dá investovat do konzervativnějších strategií.
Iva Hlavinková | společnost Finance

Prvně rezerva, pak investice

V ideálním stavu by měl mít člověk finanční rezervu, jejíž výše se pro každého liší. Zpravidla to bývá troj až pětinásobek měsíčního výdělku. Ta by měla být lehce přístupná a člověk si na ni může lehce sáhnout. Prostředky nad tuto rezervu pak může investovat,“ říká Anna Píchová, vedoucí analytického oddělení Cyrrus.

Podle Ivy Hlavinkové ze společnosti Finance srozumitelně se výše rezervy od toho, zda jde o jednotlivce nebo rodinu a roli hraje i výše nezbytných výdajů, které je potřeba dlouhodobě pokrýt. „Pokud je člověk sám a navíc ideálně má i pojištění pracovní neschopnosti nebo jsou jeho výdaje nízké, stačí mít na spořícím účtu třeba jen 30 nebo 50 tisíc korun a vše nad to se dá už investovat. Část pak samozřejmě konzervativněji pro případ potřeby nenadálého výběru. Do značné míry záleží i na tom, jak to má člověk v hlavě poskládané. Je důležité, aby s řešením souzněl a nebyl v nepohodě. U rodiny je potřeba mít likvidní rezervu adekvátně vyšší. Musí se brát v potaz i závazky vůči bankám. Rodině s hypotékou doporučuji mít navíc k rezervě odloženy ještě aspoň tři měsíční splátky na spořícím účtu, zbytek už se dá investovat do konzervativnějších strategií,“ uvedla.

Občas se na mě obrátí klient, který chce investovat, ale vůbec nemá rezervu nastavenou. Argumentuje tím, že investici může kdykoli zrušit, to sice ano, ale klidně i s padesátiprocentní ztrátou,“ upozorňuje Petr Klíma, finanční specialista se specializací na pojištění rodin a majetku.

Když se člověk chce o své investice aktivně zajímat a má vyšší sklon k riziku, pak může uvažovat o investicích do akcií, ETF, které může doplnit například dluhopisy.
Anna Píchová | Cyrrus

Nemovitosti, akcie a drahé kovy

Jestliže se člověk pro investici rozhodne a nechce investovat přímo do oboru, kterému sám rozumí, je nejlepší volbou kontaktovat odborníka a nebo diverzifikovat, tedy rozkládat riziko mezi několik menších investic.

Existuje obecné pravidlo – mít nějakou hotovost, dále třetinu úspor v nemovitostech, třetinu v akciích a dluhopisech a třetinu v drahých kovech. S tím, že se dle aktuálního ekonomického cyklu finance přelévají z jedné skupiny do druhé,“ vysvětluje Roman Pilíšek, ekonom a spoluzakladatel společnosti Zlaté rezervy.

Podle Píchové záleží také na tom, jaké chce daný člověk podstoupit riziko a na ochotě člověka se o investiční portfolio starat. „Když se člověk chce o své investice aktivně zajímat a má vyšší sklon k riziku, pak může uvažovat o investicích do akcií, ETF, které může doplnit například dluhopisy. Pokud má pak člověk ochotu riskovat nižší, může zvážit investice do nemovitostí, a to buď přímým nákupem jednotlivých nemovitostí nebo skrze nemovitostní fondy. Naopak pokud se o investice aktivně nezajímá, jsou vhodnou cestou takzvané pasivní investice. Tedy například investice do podílových fondů, kam také lze pravidelně posílat menší částku, nebo například investiční certifikáty,“ radí.

Existuje obecné pravidlo – mít nějakou hotovost, dále třetinu úspor v nemovitostech, třetinu v akciích a dluhopisech a třetinu v drahých kovech. Dle aktuálního ekonomického cyklu se pa finance přelévají z jedné skupiny do druhé.
Roman Pilíšek | společnost Zlaté rezervy

S výběrem pomůže poradce

Univerzální rada proto neexistuje. Každý by měl hledat svou ideální kombinaci investičních nástrojů, která bude odpovídat jeho možnostem a investičním cílům. S výběrem by pak mohl pomoci odborník. „Bohužel, dnes je hlavně v Česku plno trenérů u televize, lékařů a odborníků na očkování a stejně tak investičních specialistů, kteří přesně ví, jak trhy fungují a jak číst na burzách. Následně se ovšem všichni tito lidé rozhodují jen emočně a kolikrát na základě článků, které píši podobně znalí lidé. Proto bych doporučil vyhledat specialisty, kteří se v oboru pohybují dlouhou dobu a dokáží identifikovat potřebu a na základě toho zvolit správnou investiční strategii. A až na základě té vybírají produkt,“ shrnul investiční specialista Daniel Ilek.


Autor: Lucie Havlišová

Zdroj foto: Pixabay.com

Přečtěte si také

Češi zapomněli na miliardy. Jak najít akcie z kuponovky?

Na stovkách tisíc investičních účtů z období kuponové privatizace mají Češi i po téměř 30 letech majetek za bezmála 10 miliard korun. Velká část lidí totiž netuší, že se...

Omezení množíren či zákaz prodeje předmětů s Hitlerem. Co je nové v trestním právu?

Většina z nás se s trestním právem naštěstí příliš nesetkává, nicméně je dobré udržovat si alespoň základní přehled. Věděli jste, že se v posledních dvou letech změnila...

Třetina žadatelů o úvěr nevěnuje podmínkám ani pět minut času

Třetina Čechů přiznává, že nevěnuje úvěrovým podmínkám ani pět minut svého času. Naopak dalších třicet procent žadatelů o úvěr tvrdí, že studovalo smlouvy více než hodinu....