Anketa: Co změnit, aby věřitelé znovu věřili právu? Odpovídá Decroix i Kovanda

Vymahatelnost práva je základním pilířem demokratického právního státu. Přesto důvěra v ni dlouhodobě slábne. Jaké to může mít důsledky? A co by měl stát udělat, aby se tomuto nebezpečnému trendu zabránilo? Těmto otázkám se věnovala konference Creditor Lab 2026.

Mezi zúčastněnými odborníky byli mimo jiné ekonom Lukáš Kovanda, poslanci Eva Decroix a Karel Haas či prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk. Všem byla na pódiu položena stejná otázka: Co musí stát udělat, aby věřitelé znovu věřili právu? Portál Češi v právu přináší jejich odpovědi.

Eva Decroix

Jsem optimista. Nemyslím, že by to bylo tak hrozné, že by věřitelé vůbec nevěřili právu. Realita je složitější. Ve výsledku jsme zpravidla schopni domoci se svého práva, problémem je však to, jak celý proces vnímáme. Často působí příliš zdlouhavě, nákladně a složitě, což se následně promítá do důvěry lidí v právní systém.

Abych jako věřitel nebo obecně občan měla pocit, že jsem schopná domoci se svého práva, potřebuji moderní a efektivní justici. Nemělo by být běžné, že pronajímatel čeká půl roku na vystěhování neplatícího nájemníka a dalšího půl roku než se domůže nějakého vymahatelného titulu. Za hlavní problém tedy považuji délku a složitost celého procesu. Bohužel na to často doplácejí právě ti poctiví.

Karel Haas

Zmínil bych tři klíčové body. Zaprvé je potřeba pokračovat ve zrychlování české justice. Od roku 2015 se délka soudních řízení výrazně zkrátila a české soudy dnes patří v rychlosti vydávání prvostupňových i pravomocných rozhodnutí ke špičce Evropské unie. Tento trend je potřeba dále podporovat.

Zadruhé musíme začít systematicky pracovat s daty. Český stát stále nemá dostatek kvalitních a dostupných dat o vymáhání pohledávek. Je nezbytné, aby lépe využíval informace, které už má k dispozici v jednotlivých registrech, a aby je v co největší míře zveřejňoval formou otevřených dat. Bez kvalitních dat totiž nelze efektivně vyhodnocovat fungování systému ani přijímat správná rozhodnutí.

A zatřetí, zde jsem nejkritičtější, je třeba zlepšit ekonomickou vymahatelnost práva. Jinými slovy, stát je stále schopnější rychle vydat formální rozhodnutí, ale zhoršuje se schopnost věřitelů skutečně získat zpět své peníze. Pokud se bavíme o rozhodnutích ukládajících peněžité plnění, jejich reálná ekonomická vymahatelnost klesá.

Lukáš Kovanda

Pokud se na to podívám z makroekonomického pohledu, nemám pocit, že by věřitelé nebo investoři ztráceli důvěru v české právo. Existují různé mezinárodní srovnávací studie, například od Světové banky nebo OECD, které hodnotí vymahatelnost práva v jednotlivých zemích. Česká republika si v nich nevede špatně.

Kdyby byla důvěra v český právní rámec zásadně narušena, odrazilo by se to například na zájmu zahraničních investorů. Nic takového ale nepozorujeme. Naopak, nedávný návrat společnosti PPF z Nizozemska do České republiky ukazuje, že i velcí hráči spravující miliardové majetky považují české právní prostředí za dostatečně stabilní a důvěryhodné. Právě pro takové společnosti je kvalita právního rámce jedním z klíčových faktorů.

To samozřejmě neznamená, že je vše ideální. Ve srovnání s některými zeměmi, například s Nizozemskem, máme stále prostor ke zlepšení. Za slabší stránku považuji především délku některých soudních a exekučních procesů. Ty mohou být zbytečně vleklé a komplikované.

Nemyslím si však, že by tento problém byl natolik závažný, aby zásadně podkopával důvěru domácích nebo zahraničních investorů v český právní systém.

Pavel Staněk

Stát by měl především obnovit základní společenskou smlouvu mezi právem a jeho adresáty. Přesvědčení, že právo není pouze deklarací nároku, ale účinným nástrojem jeho ochrany.

Věřitel bude znovu věřit právu tehdy, když bude mít jistotu, že stát dokáže v rozumné době a za přiměřených nákladů zajistit výkon jeho legitimního nároku. Právní stát se totiž neměří počtem přijatých zákonů ani délkou právních předpisů. Měří se schopností státu prosadit právo v praxi.

Politickou odpovědností státu proto není vytvářet stále nová pravidla, ale zajistit funkčnost těch stávajících. To znamená investovat do efektivní justice, zjednodušovat procesy, posilovat vymahatelnost soudních rozhodnutí a odstraňovat překážky, které prodlužují cestu od vzniku nároku k jeho skutečnému uspokojení.

Chceme-li tedy, aby věřitelé znovu věřili právu, musí stát vyslat jasný signál, že poctivost nebude znevýhodněná vůči neplnění závazků, že soudní rozhodnutí budou mít skutečnou autoritu a že právo bude představovat předvídatelnou a účinnou garanci spravedlnosti, nikoliv jen příslib jejího budoucího dosažení.

Autor: Marie Sehnálková
Foto: Česká asociace věřitelů