Expertka: Plošný zákaz mobilů ve škole není správná cesta

/EXPERT RADÍ/ Vláda podpořila návrh na plošný zákaz používání mobilních telefonů na základních školách. Je takové opatření namístě? Na dotaz odpovídá odbornice Petra Kolářová, majitelka školiček Hrášci a zakladatelka školy GROW.

Nekontrolované používání mobilních telefonů ve škole považuji za vážný problém. Telefon během výuky odvádí pozornost a o přestávkách může vytlačovat pohyb, odpočinek i přirozenou komunikaci mezi dětmi. Z toho ale podle mě automaticky nevyplývá, že stát má všem školám nařídit jedno plošné řešení.

Obecně nejsem příznivcem centralizovaných zákazů v situacích, které mohou školy rozumně a odpovědně upravit samy. Každá škola funguje v jiných podmínkách, pracuje s jinak starými dětmi, má odlišnou vzdělávací koncepci, technické vybavení i zkušenosti pedagogického týmu. Jiná pravidla mohou dávat smysl v malé komunitní škole na prvním stupni a jiná ve velké škole s několika stovkami žáků.

Pravidla by proto podle mě měla vznikat především na úrovni jednotlivých škol a být součástí jejich pedagogické koncepce a školního řádu. Stát má školám stanovit jasné právní mantinely, chránit děti a poskytovat metodickou podporu. Neměl by ale nahrazovat odborné rozhodování ředitelů a pedagogů jedním univerzálním zákazem.

Vláda v červenci 2026 podpořila návrh, podle kterého by měl od 1. září 2027 platit plošný zákaz používání mobilních telefonů a obdobných zařízení v mateřských a základních školách a na nižších stupních víceletých gymnázií během výuky a souvisejících vzdělávacích aktivit. Jde zatím o návrh, nikoli o účinnou právní úpravu.

Školy už dnes pravidla nastavovat umějí

Plošný zásah státu je obtížné odůvodňovat také tím, že školy údajně samy nic nedělají. Podle údajů Ministerstva školství mělo v květnu 2026 pravidla používání mobilních telefonů formálně zakotvena ve školním řádu 93 procent škol. Více než polovina ze zbývajících škol navíc jejich zavedení plánovala.

To ukazuje, že školy problém vnímají a ve velké většině jej aktivně řeší. Není proto nutné všem bez rozdílu předepsat stejný režim. Smysluplnější je požadovat, aby každá škola měla pravidla jasná, vymahatelná, srozumitelná rodičům i dětem a odpovídající jejím konkrétním podmínkám.

Také odborný kulatý stůl při Úřadu vlády dospěl k závěru, že regulace je potřebná, ale absolutní zákaz není optimální. Za důležitou označil pružnost, možnost výjimek a autonomii škol při nastavování konkrétních pravidel.

O přestávkách mají telefony zůstat uložené

Osobně bych byla poměrně přísná k používání telefonů o přestávkách. Přestávka má dětem umožnit změnit polohu, projít se, napít se, mluvit spolu, vyřešit běžné sociální situace nebo si jednoduše odpočinout. Pokud dítě po každé hodině automaticky otevře sociální síť, hru nebo video, přestávka svou funkci neplní.

Škola proto může zcela legitimně stanovit, že mobilní telefon zůstává během vyučování i přestávek vypnutý nebo uložený na určeném místě. Takové pravidlo považuji zejména na prvním stupni za rozumné. Nemělo by však být výsledkem přesvědčení, že každá technologie je ze své podstaty škodlivá.

Telefon může být i nástrojem vzdělávání

Něco úplně jiného než volné používání telefonu je jeho cílené zapojení do výuky pod vedením učitele. Mobil může v konkrétní hodině posloužit jako nástroj pro ověřování informací, práci se zdroji, rozpoznávání manipulativního obsahu, dokumentaci projektu, využití mapy, slovníku nebo vzdělávací aplikace.

Děti se potřebují naučit rozlišovat mezi důvěryhodným a nedůvěryhodným zdrojem, poznat reklamu, manipulaci, dezinformaci nebo obsah vytvořený umělou inteligencí. Potřebují rozumět digitální stopě, ochraně soukromí i bezpečnému sdílení informací. To jsou dovednosti, které se obtížně rozvíjejí pouze výkladem o zařízení, které je za všech okolností zakázané.

Metodika MŠMT z února 2026 ostatně výslovně počítá s tím, že pravidla mají podporovat bezpečné a soustředěné prostředí, ale současně umožňovat smysluplné vzdělávací využití mobilních telefonů a jiných elektronických zařízení.

Podmínkou je, aby použití mělo jasný vzdělávací cíl, bylo časově omezené a probíhalo na pokyn pedagoga. Škola musí také zajistit, aby dítě bez vlastního telefonu nebylo ve výuce znevýhodněno.

Důležitější než zákaz je kvalitní pravidlo

Za rozumný považuji například režim, podle kterého žáci během vyučování a přestávek vlastní telefony nepoužívají, pokud jim pedagog nedá výslovný pokyn k využití zařízení pro konkrétní vzdělávací účel. Samozřejmostí musí být výjimky ze zdravotních a jiných závažných důvodů.

Jedna škola může požadovat, aby děti nechávaly telefon po celý den v aktovce. Jiná může využívat uzamykatelné schránky. Další může starším žákům za přesně vymezených podmínek ponechat větší odpovědnost. Podstatné je, zda pravidlo funguje, chrání prostředí školy a odpovídá věku dětí – nikoli to, zda je ve všech školách technicky totožné.

Ředitelé škol nesou odpovědnost za organizaci vzdělávání, bezpečnost i klima školy. Měli by proto mít také reálnou pravomoc zvolit opatření, která v jejich prostředí fungují. Jestliže stát školám ponechá odpovědnost, ale odebere jim možnost rozhodovat o konkrétním řešení, vzniká nerovnováha, která školství dlouhodobě neprospívá.

Ve škole a dětských skupinách GROW stavíme na vlídném a respektujícím přístupu, který dětem nastavuje jasné hranice, ale zároveň je učí porozumět jejich smyslu a postupně přebírat odpovědnost za vlastní chování i používání technologií. Právě proto dáváme před plošnými zákazy přednost srozumitelným pravidlům, která odpovídají věku dětí a konkrétní situaci.

Autor: Petra Kolářová
Foto: ČTK / Uhlíř Patrik / Profimedia.cz