Ptáme se odborníků: Jak hodnotíte projednávané změny v exekucích?

Poslanecká sněmovna schválila v listopadu v prvním kole vládní novelu exekučního řádu, podle které by nově všechny exekuce na jednoho dlužníka měl vést jeden exekutor. Podpořen byl i pirátský návrh na zavedení místní příslušnosti exekutorů. V případě jeho přijetí by si věřitel již nadále nemohl vybírat exekutora, který bude vymáhat jeho pohledávku. Nové případy by exekutorům byly přidělovány rovnoměrně soudem podle trvalého bydliště dlužníka.

Oba návrhy by znamenaly razantní změnu dosavadního systému exekučního vymáhání pohledávek, který v Česku funguje od roku 2001. Jak na tyto úpravy nahlížejí, co podle nich přinesou zúčastněným stranám a jak by případně bylo žádoucí je v průběhu projednávání ještě upravit, jsme se zeptali expertů z řad zákonodárců, právníků, zástupců věřitelů i neziskových organizací.

Lukáš Kolářík, poslanec a předkladatel jednoho z návrhů (Piráti)

Novela Ministerstva spravedlnosti je přínosná a řeší spoustu vad současného právního stavu. Přesto obsahuje jeden nedostatek, který je zapotřebí spravit – ideálně fúzí s poslaneckou novelou exekučního řádu. Oním nedostatkem je tzv. sněhulák. Jedná se o systém, kdy se exekuce jednoho dlužníka slučují pod jednoho exekutora na základě výběru věřitele, který začal vymáhat jako první. V praxi to znamená, že někdo právo výběru má a někdo zase ne. Je to střední, avšak těžko schůdná cesta mezi osobním výběrem a přidělením. Občanská debata je v tomto rozpolcená. Jedni volají po svobodném trhu s pohledávkami, druzí po zestátnění exekutorů. Piráti navrhují, aby byli exekutoři dále soukromými osobami, avšak pohledávky by jim měl přidělovat soud na základě místní příslušnosti. Dlužníci by ušetřili na nákladech řízení a mohli by tak lépe a rychleji splácet dluhy věřitelům. Navíc by konečně získali přehled o tom, kolik dluží, komu a za co. Je totiž pravda, že více než půl milionu lidí má více než jednu exekuci. Těmto lidem musíme cestu ke splácení co nejvíce zpřehlednit a usnadnit.

Marek Výborný, poslanec a předseda strany (KDU-ČSL)

Ani jednu z předložených variant nepovažuji za správně řešení. Samotná koncentrace, respektive distribuce věcí mezi jednotlivé úřady, na kterou se debata zužuje, je jen jedním z několika kroků ke zlepšení situace v oblasti exekucí a i podle prezentovaných výzkumů není zdaleka největším problémem ani z pohledu dlužníků. Pro řešení současné situace je klíčový komplexní soubor opatření, obsahující změny vedoucí k jednoduššímu zastavování dlouhodobě nevymahatelných exekucí, povinné zálohy, další platby v případě, kdy věřitel chce pokračovat v exekuci na dlužníka, který evidentně nemá možnost splácet, informování dlužníků v úpadku o možnosti oddlužení – velká část dlužníků s mnohačetnými exekucemi již dávno měla být v oddlužení.

Teritorialita ztroskotává na faktu, že 60 % dlužníků se nevyskytuje tam, kde mají trvalý pobyt. Navíc vychází vstříc i dlužníkům, kteří mají dluh založený například tím, že neplatí výživné. Návrh navíc neřeší výše uvedená nezbytná další opatření. Ty řeší, ne zcela, ale alespoň částečně, vládní návrh. Vládní návrh však obsahuje distribuci exekucí na principu nabalování na první, tzv. „sněhulák“. Tento princip s sebou nese rizika v podobě například vzniku 2–3 obřích exekutorských úřadů, obchodování s prvními exekucemi dlužníka a jejich prodlužování za účelem získání dalších. Je proto nezbytné nalézt kompromisní cestu vedoucí k takové koncentraci, která možná nebude dokonalá, ale logická, spravedlivá a funkční a nezkolabuje kvůli ní systém vymáhání pohledávek. Řešení se nabízí např. formou tzv. nepravé teritoriality, rozlišení soukromoprávních a veřejnoprávních pohledávek, u kterých by byl stanoven princip místní příslušnosti. O tom se nyní na půdě sněmovny vede odborná i politická diskuse.

Patrik Nacher, poslanec (ANO)

Jsem rád, že jsme se ve věci kultivace exekucí zase posunuli o další krůček. Nějaká podoba tzv. sněhuláka a verze teritoriality navazuje na dosavadní změny v oblasti exekucí, které se schválily za posledních pět let – vyšší ochrana manžela/manželky povinného, rozšíření taxativního výčtu věcí, které jsou vyloučeny z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, snížení exekučních tarifů, změny tzv. insolvenčního zákona, zvýšení nezabavitelné hranice, od které se povinnému strhává vše atd. Dlužníkům tyto změny přinesou lepší postavení a větší motivaci. Zároveň by se měla zjednodušit komunikace s exekutorem díky tomu, že svou situaci nebudou řešit s několika různými exekutory, a navíc s cílem, aby splatil svoje dluhy, nikoliv aby byl zašlapán do země, a věřitelé by měli být motivováni nepokračovat v marných exekucích a zároveň být na počátku obchodního vztahu ještě více obezřetní, komu a jak půjčí peníze či poskytnou nějakou službu. Za sebe připravuji určitou verzi, kterou jsem pracovně nazval bagatelní teritorialita, tedy že by se u soukromých věřitelů určila hranice, výše pohledávky, do které by fungovala teritorialita, a od které by si naopak exekutora vybírali. Zároveň bych chtěl snížit nově nastavenou zálohu pro věřitele, která je podle mě příliš vysoká.

Vladimír Plášil, prezident Exekutorské komory ČR

Zamýšlená novelizace si klade prioritně za cíl odstranit neomezenou volbu soudního exekutora věřitelem. Bohužel, vládní návrh neodstraňuje prvek svobodné volby, ale nepochopitelným způsobem ponechává volbu exekutora výhradně pro prvního věřitele, který jí určí nejen soudního exekutora, který povede exekuční řízení v jeho prospěch, ale určí tím i exekutora, který povede všechna následná exekuční řízení vedená ve prospěch všech ostatních věřitelů proti témuž dlužníkovi. V případě přijetí tohoto řešení, tzv. princip „Sněhulák“, dojde paradoxně k ještě vyšší tržní koncentraci, čímž se prohloubí nevýhody existujícího i uvažovaného tržního prostředí. Soudní exekutoři jmenovaní do úřadu v posledních letech a exekutoři s malým nápadem věcí tak nebudou schopni ekonomicky udržet provozování svých úřadů. Na druhou stranu soudní exekutoři s velkým počtem věcí budou mít ještě větší nápad. Je třeba opakovaně počítat s tím, že exekuční soudy budou zatíženy dodatečnou rozsáhlou agendou a ministerstvo spravedlnosti bude muset vydat značné finanční prostředky na úpravu informačních systémů. Exekuční řízení se prodraží i dlužníkům. Jak tedy reagovat? Domnívám se, že jediným racionálním řešením je přijetí úpravy místní příslušnosti soudních exekutorů, která (ať již v jakékoliv formě či rozsahu) nahradí zcela nepochopitelný a světově unikátní systém „Sněhulák“.

Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů

Z pohledu věřitelů nelze ani jeden z návrhů vnímat pozitivně. Hlavním důvodem je skutečnost, že věřiteli odnímají možnost volby exekutora, kterému svěří vymáhání své pohledávky. V případě teritoriality by byly nové exekuce úřadům přidělovány podle trvalého bydliště dlužníka, u vládní novely by si mohl vybrat pouze první věřitel a všechny případné pozdější exekuce by byly přiděleny právě úřadu, který zahájil tu první. První situace by vedla k rovnostářskému přerozdělení trhu, druhá by naopak zřejmě způsobila jakousi monopolizaci a kumulaci případů u několika málo úřadů. Ani jeden stav by pro věřitele nebyl příznivý, neboť by byli nuceni spolupracovat i s exekutory, s jejichž činností oprávněně nejsou spokojeni a která je poškozuje. Praxe totiž jasně ukazuje, že mezi kvalitou a efektivitou práce jednotlivých úřadů existují velké rozdíly. Změny by zároveň nepřinesly zásadní pozitiva ani pro dlužníky. Přínosem teritoriality má být zkrácení vzdálenosti mezi dlužníkem a exekutorem a tím i snížení cestovních nákladů. Ty jsou ovšem již dávno zastropované, navíc většina dlužníků vůbec nebydlí na adrese trvalého pobytu, podle kterého by byly případy rozdělovány. V případě druhého návrhu by sice mohlo být dosaženo určitého zlevnění, to by ovšem v porovnání s nárůstem příslušenství u vícečetných exekucí bylo většinou marginální.

Martin Chval, výkonný ředitel Sdružení dopravních podniků ČR

Navrhované změny v případě jejich přijetí jednoznačně zvýší výdaje obcí na zajištění veřejné dopravy. Je potřeba si uvědomit, že dopravní podniky zřizované obcemi jsou ze zákona povinné dluhy vzniklé zejména jízdou načerno důsledně vymáhat. Zatímco dnes dopravci komunikují s maximálně třemi exekutory, po zavedení územní příslušnosti by jejich počet podstatně vzrostl, neboť až 40 % zachycených černých pasažérů má trvalé bydliště v jiném soudním kraji. Tím by významně vzrostly personální a materiální náklady dopravců, které jsou z části kryté ze zaplaceného jízdného, z větší části z veřejných rozpočtů. V roce 2017 činila dotace z veřejných rozpočtů pro 20 největších dopravních podniků částku 19 miliard korun, a tato částka každým rokem neustále roste. Úspěšnost vymáhání pohledávek bude přijatými návrhy ještě více nejistá a v řadě případů se na uspokojení pohledávek dopravců nejspíš vůbec nedostane, což se dnes již začíná projevovat v insolvenčním řízení. Větší výdaje z veřejných rozpočtů na dopravu logicky znamenají méně prostředků např. na sociální služby, údržbu či investice do infrastruktury. V neposlední řadě lze tak očekávat zvýšení cen jízdného nebo zhoršení kvality veřejné dopravy, především z důvodu nedostatku finančních prostředků na mzdy řidičů MHD, kterých je již nyní na trhu nedostatek.

David Šmejkal, ředitel Poradny při finanční tísni

Velkou část exekucí mají na svědomí nedoplatky do 10 tisíc Kč, které se řadí za exekuce nařízené předtím. Představíme-li si řetězec událostí, na začátku stojí závazkový smluvní vztah, kdy odpovědnost je na obou stranách. Dobrovolný věřitel by měl odpovědně posuzovat schopnost spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, svému závazku dostát. Jestliže se pak klient dostane do prodlení, vidím odpovědnost věřitele šířeji. Měl by nejen nabízet možnosti (úpravy) splátek, ale i poskytnout základní informace o způsobech celkového ozdravení klientových financí – byť jen kontaktem na finanční poradnu našeho typu. Splácející klient je klient informovaný, pro služby věřitele angažovaný, s dalším potenciálem nákupu, klient v exekuci je demotivovaný, naštvaný a zatížený příslušenstvím a exekučními náklady. Cokoli, co celkové náklady exekucí sníží, zvedne šanci na konsolidaci finančního života klienta i návratnost věřitelů. Vzhledem k počtu obyvatel a velikosti státu, pokrocích v elektronizaci spisu a komunikaci vůbec mi spíše vychází jako smysluplnější menší počet celostátně fungujících exekutorských úřadů. Spíše bych energii směřoval k tomu, aby nezabavitelné částky vyplácené zaměstnancům na jejich účty nebyly předmětem dalšího postižení. Také nízká výše nezabavitelné částky by se měla změnit, neboť dlužníky vyhání z pracovního trhu k neproduktivitě a sociálním dávkám.

Lukáš Jícha, soudní exekutor

Rozdělování případů mezi exekutory podle trvalého bydliště dlužníka zcela postrádá smysl. Z analýzy databáze exekucí aktuálně vedených na více než 200 tisíc osob jsme zjistili, že se pouze necelá pětina z nich zdržuje na této adrese. Blízkost mezi exekutorem a dlužníkem, které zastánci změny chtějí docílit, by tak byla pouze formální. Zároveň není ani potřebná, neboť většina dlužníků exekutory nenavštěvuje a veškerá komunikace může probíhat na dálku. Z toho hlediska by bylo daleko vhodnější zlepšení dostupnosti exekutorských úřadů, například stanovením určitých minimálních úředních hodin. Koncentrace exekucí na jednoho dlužníka k témuž exekutorovi by rovněž neznamenala zásadní přínos, neboť docílené snížení nákladů by v porovnání s nárůstem úroků bylo minimální. Z hlediska zatížení součinnostních subjektů jako banky či zaměstnavatelé by bylo daleko přínosnější rozšíření Centrální evidence exekucí, ve které by exekutoři nově sdíleli všechny zjištěné údaje a eliminovali tak opakované dotazy. Pokud zákonodárci skutečně chtějí zlepšit postavení dlužníků, měli by se spíš zabývat zavedením tzv. chráněného účtu, aby se dlužníci bez problémů dostali k nezabavitelné části svého příjmu.

Robert Němec, advokát PRK Partners

Novely jsou z mého pohledu bohužel jen dalším nekoncepčním řešením stávající situace, a to namísto přijetí uceleného a funkčního předpisu, který by nastavil spravedlivá a nediskriminační pravidla pro všechny zúčastněné strany. Zakotvení teritoriality, případně povinných záloh, povede nepochybně ke zhoršení dobytnosti práva v ČR a zdražení úvěrů a půjček napříč všemi segmenty. Spokojen nebude ve výsledku nikdo. Jsem zastáncem komplexního řešení problematiky, a nikoliv nekoncepčního novelizování zastaralého předpisu. Navrhované novely nejsou a nebudou uspokojivým řešením stávající situace a jsem přesvědčen, že budou následovat další a další dílčí novely, které ve výsledku budou stát všechny zúčastněné více sil než zpracování kvalitního, veřejně i odborně prodiskutovaného návrhu nového exekučního řádu a předpisů souvisejících.

Iveta Novotná, ředitelka Asociace neúplných rodin

Oba návrhy z našeho pohledu nepovažujeme za příliš vhodné a domníváme se, že oba mají v důsledku stejný dopad na nekvalitu exekučního řízení. Tzv. princip sněhuláka zajistí to, že exekutorské úřady s největším počtem exekucí budou růst a menší nebo malé úřady nebudou mít šanci se prosadit – a to ani v případě, kdy budou pracovat efektivněji a lépe. U principu teritoriality dojde k nevhodnému rozložení exekucí po celé České republice. Úřady s malým počtem zaměstnanců, často bez odpovídající míry digitalizace a automatizace, nebudou připraveny na větší objem kauz a nebudou schopny být dostatečně efektivní. V navrhovaných případech může dojít i k pasivitě exekutorských úřadů, nebudou mít totiž důvod zlepšovat se, a to bude mít odraz v jejich kvalitě a efektivitě. Stále se zapomíná na velmi důležitou věc: exekuce nejsou jen o velkých korporátech, jde i o malé podnikatele, obyčejné lidi, kteří se snaží dostat se ke svým pohledávkám, jako jsou neuhrazené faktury, nemluvě o rodičích a dětech, kterým je dlužno na výživném. Z jejich pohledu aktuální zákon o exekucích vnímáme jako funkční. Umožňuje nám vybírat si partnera, který se podřídí požadavkům na tak specifický druh exekucí, jako jsou ty na výživném. Záleží nám na maximálně citlivém přístupu, efektivitě a individuálním přístupu ke každému z rodičů.