Januš: I exekutorům vděčíme za takovou demokracii, jakou máme

U příležitosti oslav výročí 17. listopadu se mnozí vystupující podívali na to, jak české právo a zákony fungovaly v minulosti a jak fungují teď. I když hodně věcí kritizovali, je jasné, že Česká republika prošla za 30 let od Sametové revoluce dlouhou a převážně úspěšnou cestou a totéž platí i pro její legislativu.

Svou jasnou roli v tom sehráli i soudní exekutoři, před ustanovením této profese se totiž soudní vymahatelnost finančních nároků, které nebyly splněny dobrovolně, pohybovaly v jednotkách procent. Dnes jde o jejich desítky. A i když se to některým lidem nelíbí, je to zásluhou exekutorů.

Prezident Exekutorské komory Vladimír Plášil vzpomínal rovněž na temné doby, kdy peníze vymáhaly „skupiny cizojazyčných právníků s baseballovými pálkami“, které vyvrcholily vytvořením nové profese soudních exekutorů. „Byli jsme hozeni do vody, v níž jsme se učili plavat,“ říkal Plášil, podle něhož se soudní exekutoři následně zasloužili o jeden ze znaků právního státu, vymahatelnost práva. Lidé totiž začali respektovat soudní moc a exekuční tituly. „Exekutor se stal veřejným hrdinou, dokázal zajistit to, co stát od roku 1989 nezajistil,“ uvedl rovněž prezident Exekutorské komory s tím, že následně se jeho profese stala obětí svých vlastních úspěchů.

Když to trochu posunu, soudní exekutoři postupně začali být omezováni, přibylo byrokracie a nakonec se stali hlavními hrdiny dlužníci. Plášilova slova také nebudou populární, ale mají mít prostor, má se o nich debatovat, máme je promýšlet.

Při vymáhání dluhů docházelo a jistě i občas stále dochází k excesům. Řada dlužníků se kvůli nedotaženým či špatně nastaveným zákonům ocitla ve vážných problémech. Přiznávají to i sami exekutoři. Plášil rovněž připomněl mediální obraz své vlastní profese, který je poznamenaný excesy jednotlivců, s nimiž ale podle něj bylo vedeno kárné nebo rovnou trestněprávní řízení. Jak ale prezident Exekutorské komory rovněž uvedl, pachuť zůstává.

Tak už se jí pomalu zbavme, dostaňme ji z úst. Dnes je už úplně jiná doba. Česká demokracie i čeští exekutoři prošli složitými dobami, nebojme se toho příměru – pubertou spojenou s určitou rebelií. V právní a exekuční historii se odráží i vývoj celé české demokracie, od 90. let až do současnosti. Základní lidská práva tak nějak běžela za ekonomikou, postupně ji doháněla a nakonec zcela předehnala. Doplatili-li na to dříve někteří jednotlivci, stát by jim měl pomoci, o tom rovněž nemůže být sporu. Ale jednotlivcům a jednotlivě.

Buďme si minulosti vědomi, jak té kladné, tak i té záporné. Nežijme v ní, ale s ní. Pracujme s ní, používejme ji, vyvarujme se díky ní stejných chyb, a to i v legislativě. Jak totiž říkal i předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal, připomenutí některých historických milníků polistopadového zákonodárství může ukázat cesty jak dál.

Exekutoři mají za sebou problémy, v roce 2019 na ně ale nahlížejme reálně, optikou roku 2019. Co bylo možné v minulosti, už teď možné není.

Nezapomínejme na to, že pro naše fungování nutně potřebujeme jistotu, že závazky budou plněny a smlouvy dodržovány. Pokud se tak nestane, přichází hrozba ve formě exekuce. Dluhy se mají platit, pokud ne dobrovolně, tak donucením. Věřitelé a ani exekutoři nejsou automaticky ti zlí. Respektujme tohle všechno i při přípravě nových pravidel, k jejichž projednání brzy nakročí poslanecká sněmovna.

Autor: Info.cz