Jícha: Spojení exekucí k jednomu exekutorovi nepomůže, dokud budou dluhy vymáhat i správci daně

Poslanecká sněmovna v současné době projednává dvě novely exekučního řádu, které si kladou za cíl řešit problematiku vícečetných exekucí. Různou formou provedení se snaží v zásadě o totéž – aby nově zahájené exekuce proti jednomu dlužníkovi řešil vždy jen jeden exekutor. V základu jde o myšlenku ideově rozumnou, ale co do provedení tragicky nedotaženou.

Komentář vyšel na partnerském portálu Info.cz

Návrh je odůvodněn tu vyloučením konkurence exekutorů stíráním rozdílů mezi nimi, tu ochranou nezávislosti exekutora, tu vyloučením údajného klientelismu či ještě údajnější korupce mezi exekutory a věřiteli. V neposlední řadě tu je i jeden poměrně rozumný argument, že pokud by exekuce proti témuž dlužníkovi řešil exekutor, který proti němu již nějakou exekuci vede, pak by se takový dlužník mohl s exekutorem domluvit na jednom řešení všech svých exekucí naráz, aniž by do plnění dané dohody „házeli vidle“ jiní exekutoři s novými exekucemi.

Zejména jde o to, aby dlužníkovi s běžícími srážkami ze mzdy současně jiný exekutor nepostihl nezabavitelnou část mzdy na účtu. Pomineme-li, že se novely nebudou týkat stávajících exekucí a nové exekuce s nimi budou vždy ve střetu, pak je tu jedno zásadní ALE – soudní exekutoři nejsou jediným exekučním orgánem vymáhajícím pohledávky.

Mám stále větší dojem, že autoři obou novel, tedy jak Piráti, tak Ministerstvo spravedlnosti, při formulaci pravidla jeden dlužník – jeden exekutor zcela odstranili periferní vidění světa. Nejsou tu totiž jen exekutorské exekuce. Osoby s více exekucemi totiž paralelně s nimi v hojné míře čelí i exekucím prováděným správci daně, kterými jsou:

• zdravotní pojišťovny,

• Česká správa sociálního zabezpečení,

• místně příslušný finanční úřad jako správce daně podle bydliště fyzické osoby u daně z příjmů fyzických osob, místně příslušný finanční úřad jako správce daně podle místa, kde se nachází nemovitost daňového dlužníka,

• místně příslušný finanční úřad jako správce daně podle sídla podnikání daňového dlužníka,

• místně příslušný obecní úřad při výběru místních poplatků za svoz komunálního odpadu a ze psa,

• místně příslušný obecní úřad, v jehož obvodu došlo ke spáchání přestupku a uložení pokuty,

• místně příslušný celní úřad, pokud jde o vymáhání justičních pohledávek nebo daně z přidané hodnoty.

Zcela určitě bychom našli i další správce daně, kteří souběžně vedou daňové exekuce proti témuž dlužníkovi a budou je vést i v situaci, kdy tato osoba bude mít všechny civilní pohledávky vedeny k vymáhání u jednoho exekutora. Pravidlo jeden dlužník – jeden exekutor se tak zcela mine účinkem.

I kdyby měl nakrásně dlužník jednoho jediného exekutora, se kterým se dohodne na splátkách nebo mu po dobu provádění srážek ze mzdy nebude postihovat účet, a dlužníkovi tak zůstane stanovený nezabavitelný zbytek mzdy, pak první, co všichni v úvahu připadající správci daně při zahájení daňové exekuce učiní, je právě obstavení účtu dlužníka. To, o co novely usilují, tedy aby nedocházelo k souběžnému postihu účtu i mzdy dlužníka, tak zcela bere za své. Oba majetky budou postiženy současně a dlužníkovi nezabavitelné částky nezůstanou, anebo se jich bude horko těžko léta domáhat soudní či jinou cestou.

Zde by stálo za úvahu zrušení dualismu exekutorských exekucí s exekucemi prováděnými správci daně ve prospěch soudních exekutorů, kteří na rozdíl od správců daně vedou centrální evidenci exekucí, řízení spojují a na rozdíl od státních zaměstnanců stát nic nestojí. Exekutoři ani jejich zaměstnanci totiž nejsou ve služebním poměru, nenosí uniformy, nejezdí služebními vozy v majetku státu, nesídlí ve státních budovách, nemají pět týdnů dovolené, nenosí služební zbraň a po skončení služebního poměru nepobírají výsluhy.

Hledání všespásného řešení na poli exekučního práva může trvat dlouho a stejně nemusí být nalezeno. Jen v případě výše zmíněného výčtu správců daně totiž může jít o agendu spadající pod Ministerstvo dopravy, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo financí, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo spravedlnosti nebo Ministerstvo životního prostředí a shoda bude vždy obtížná.

Pevně věřím, že na poli exekučního práva by problematiku negativních dopadů na dlužníka při pluralitě vymáhajících exekučních orgánů výrazně zjednodušilo zavedení chráněného účtu. Souběh exekucí již řeší zákon o střetu exekucí, ale úpravu souběhu více způsobů exekucí zatím exekuční řád ani žádná jiná norma neznají. Odkaz na obecnou úpravu možnosti podat návrh na částečné zastavení exekuce dostačující není a v praxi jde o zdlouhavé a nepružné řešení.

Do té doby zůstává jediným a nejúčinnějším nástrojem k řešení negativních dopadů plurality věřitelů a plurality dluhů kolektivní řešení dluhů v řízení insolvenčním.


Autor: Info.cz 

Přečtěte si také

Odklad plateb nájemného je protiústavní, výpadek by měl vykrýt stát

Současná ekonomická situace doléhá nejen na podnikatele, ale i na jejich zaměstnance bydlící v nájemních bytech. Zatímco podnikatelům, kteří kvůli vládním opatřením a opatřením Ministerstva zdravotnictví museli uzavřít provozovny, stát přislíbil, že za ně nájem zaplatí, tak v případě nájmu bytů o tom zatím vůbec neuvažuje. Naopak od počátku proklamuje možnost odkladu placení nájemného. Jenže takové opatření je v rozporu s právem na nedotknutelnost vlastnictví zakotveném v článku 11 Listiny základních práv a svobod.

Staněk: Pokud chce stát ulevit dlužníkům, měl by nést s tím spojené náklady

Poslanecká sněmovna bude tento týden projednávat změny v oblasti exekucí a insolvencí, které mají ochránit dlužníky před ekonomickými dopady pandemie koronaviru. Ve hře je například zrušení povinnosti splatit alespoň 30 procent dluhu u starých oddlužení, automatické zastavování exekucí po 3 letech či plošný odklad běžících exekučních řízení. O tom, co by tato opatření v praxi znamenala a zda jsou adekvátním řešením současné situace, jsme si povídali s prezidentem České asociace věřitelů Pavlem Staňkem.

Výborný: Mírnější oddlužení by se mělo týkat těch, kteří byli krizí skutečně zasaženi

Česká republika se od poloviny března nachází v karanténě a její občané mají zakázáno cestovat do zahraničí. Řada lidí proto řeší, co dělat se zakoupenými letenkami a zájezdy na zahraniční dovolenou, případně zda má v současnosti význam reagovat na nabídky cestovních kanceláří a objednávat zájezdy na další týdny a měsíce. Jak v této situaci postupovat a jaké nároky mohou cestovatelé vůči cestovkám a leteckým dopravcům uplatnit, jsme zjišťovali v našem rozhovoru s Evou Jurčíkovou ze společnosti Vaše nároky.cz.