Přehled: Kdo v Česku vede exekuce a s jakou úspěšností

Exekuce jsou v Česku v posledních letech velmi diskutovaným tématem. Jen ze strany soudních exekutorů je totiž dle aktuálních údajů Exekutorské komory vedeno téměř 4,5 milionu exekučních řízení na zhruba tři čtvrtě milionu lidí. Soudní exekutoři zároveň nejsou jediní, kdo může exekučně postihnout majetek dlužníka. Přinášíme přehled, kdo které exekuce vede, jakým způsobem a s jakou úspěšností.

Soudní exekutoři v současnosti od dlužníků vymáhají dluh v celkové výši jistiny 291 miliard korun. Jedná se o pohledávky soukromých i veřejných věřitelů – typicky dluhy z nesplácených úvěrů, za nezaplacené služby telefonních operátů či dodavatelů energií, neuhrazené obecní poplatky, pokuty za jízdu načerno či dlužné výživné. Celkově soudní exekutoři dle údajů Exekutorské komory aktuálně vedou necelých 4,5 milionu exekučních řízení, což je zhruba o 200 000 méně než před rokem. Klesá i počet dlužníků v exekuci – zatímco ještě v roce 2017 bylo exekučně postiženo přes 860 000 osob, v současnosti jde zhruba o 750 000 lidí.

Prodat dlužníkovi majetek může i obec či finanční správa

Dluhy vůči státu na dani z příjmu, DPH, silniční dani, dani z nemovitosti a dalších daňových položkách vymáhá stát převážně sám prostřednictvím finanční správy. Ta v současnosti dle dostupných údajů eviduje dluhy u více než 230 000 fyzických osob s celkovou jistinou 5 miliard korun. Vlastními silami formou daňové exekuce dluhy vymáhá asi po čtvrtině z nich.

Stejně jako soudní exekutoři je i finanční správa oprávněna při daňové exekuci postupovat formou srážek ze mzdy, obstavením bankovního účtu či prodejem movitého majetku dlužníka či jeho nemovitosti. „S nedoplatky se pracuje na vymáhacích útvarech, způsob provedení exekuce určují zaměstnanci a představení vymáhacích útvarů,“ upřesňuje Klára Křehlová z tiskového oddělení Generálního finančního ředitelství.

Podobná oprávnění mají také obce, které typicky vymáhají dluhy z místních poplatků, Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), zdravotní pojišťovny či celní správa, jenž řeší nedoplatky vzniklé v rámci správy cel a souvisejících daní, nedoplatky spotřebních daní, energetických daní a jiných peněžitých plnění.

Stát zahajuje exekuci pouze na zjištěný majetek

V podmínkách vymáhání existují mezi soudními exekutory a stáními úřady a samosprávami značné rozdíly. Stát má ze zákona v exekučním vymáhání přednost před ostatními věřiteli a na rozdíl od soudních exekutorů zahajuje exekuci pouze na zjištěný majetek. Pokud žádný majetek nezjistí, nemůže exekuci zahájit a předává často pohledávky exekutorům. „Pohledávky se přednostně vymáhají vlastními silami. U vyšších částek, pokud nezjistíme majetek, využíváme i soudního exekutora,“ potvrzuje zmíněný postup Radka Loukotová z tiskového oddělení Magistrátu města Brno.

Podobně k vymáhání dluhů přistupují i některé zdravotní pojišťovny. Například Všeobecná zdravotní pojišťovna aktuálně eviduje přes 220 000 exekučních dlužníků, na zhruba 17 000 z nich vede daňovou exekuci, u zbývajících 207 000 je exekuce vedena ze strany soudních exekutorů. „Pohledávky za plátci pojistného, tj. pojistné, penále, pokuty, přirážky k pojistnému, se vymáhají formou daňové exekuce. Ta má vždy přednost před exekucí soudní. Pokud je dohledán postižitelný majetek povinného, je prioritně zahajována daňová exekuce. Teprve pokud není dohledán postižitelný majetek nebo je daňová exekuce neúspěšná, je podáván návrh na nařízení soudní exekuce,“ vysvětluje tiskový mluvčí VZP Vlastimil Sršeň.

Naopak ČSSZ, celní správa a finanční správa vymáhají až na výjimky pouze vlastními silami. „Soudním exekutorům se pohledávky postupují poměrně málo, jde jen o desítky případů. Existují prakticky proto, že k provedení některých způsobů exekuce, jako je prodej podniku nebo správa nemovité věci, nemá správce daně zákonné oprávnění,“ sdělila redakci Křehlová z Generálního finančního ředitelství. „Celní správa má dostatečnou kompetenci i znalosti při vymáhání nedoplatků, a nevyužívá proto soudní exekutory při vymáhání pohledávek, které lze postihnout daňovou exekucí dle daňového řádu,“ uvádí Hana Prudičová z Generálního ředitelství cel.

Soudní exekutoři dosahují vyšší úspěšnosti než stát

Přestože má stát ve vymáhání dluhů nastaveny příznivější podmínky, úspěšnost vymožených pohledávek je relativně nízká. Podle analýzy Exekutorské komory dosahuje úspěšnost soudních exekutorů aktuálně 30 procent, což je více, než vymůže například finanční nebo celní správa. Ty podle komory dosahují zhruba poloviční úspěšnosti. „Soudní exekutoři byli, jsou a budou nejefektivnějším nástrojem při vymáhání pohledávek. A to bereme v potaz i fakt, že pohledávky státu jsou často oproti pohledávkám řadových věřitelů zvýhodněny,“ tvrdí prezident Exekutorské komory ČR Vladimír Plášil.

Podle oficiálních údajů dosahuje celní a finanční správa ve vymáhání úspěšnosti kolem 60 procent, což je výrazně více, než vyplývá z analýzy Exekutorské komory. Daný rozdíl je způsoben tím, že státní instituce do oficiálních statistik nezahrnují nedoplatky, které vůbec nejsou vymáhány z důvodu nedobytnosti, nebo naopak započítávají nedoplatky, které byly dlužníkem uhrazeny dobrovolně ještě před zahájením daňové exekuce. Uvedenou skutečnost dobře ilustruje velký rozdíl mezi počtem dlužníků, které celní a finanční správa evidují, a počtem dlužníků, u nichž skutečně provádějí exekuci. Naopak soudní exekutoři nemohou zahájení exekuce odmítnout, ani ji svévolně ukončit.

Problémem je souběh exekucí

V praxi se dnes poměrně často stává, že je na jednoho dlužníka vedeno více exekucí několika subjekty současně. Jen podle údajů Exekutorské komory připadá aktuálně na jednoho dlužníka v průměru 5,77 exekuce. Zatímco celkový počet exekučních řízení i dlužníků v exekuci klesá, problém vícečetných exekucí se spíše prohlubuje.

Tento stav s sebou přináší komplikace například v podobě neoprávněného postihu příjmu dlužníka nad rámec jeho zabavitelné části, když mu jeden exekuční orgán provede srážku ze mzdy a druhý obstaví zbytek výplaty na bankovním účtu. Vedle toho přináší i značnou zátěž pro zaměstnavatele a další subjekty, které jsou povinny exekučním orgánům poskytovat součinnost.

Řešení dle odborníků představuje chráněný účet

Zákonodárci proto aktuálně projednávají hned několik úprav, které by problémy tzv. vícečetných exekucí měly vyřešit. Patří mezi ně například zavedení tzv. chráněného účtu, exekutorské teritoriality či principu sněhuláka, tedy slučování exekucí podle principu jeden dlužník – jeden exekutor. „Problémem teritoriality i sněhuláka je vedle mnohých dalších negativ skutečnost, že se vztahují pouze na nové exekuce a zároveň výhradně na exekuce vedené soudními exekutory. Zcela opomíjejí, že majetek dlužníka může paralelně postihovat i řada dalších subjektů,“ komentuje návrhy prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk. „Skutečné řešení pro osoby s více exekucemi představuje oddlužení či zavedení chráněného účtu,“ říká Petr Schneedörfler ze spolku Lighthouse, který svým klientům pomáhá řešit dluhy.

Na potřebnosti zavedení chráněného účtu se již delší dobu shodují zástupci dlužníků, věřitelů i odborné veřejnosti. Dlužníkovi by na tento speciální účet chodila nezabavitelná část mzdy, z níž by mohl bez omezení hradit své životní potřeby. „Chráněný účet může skutečně pomoci dlužníkům, kteří mají více exekucí vedených různými subjekty, aniž by znamenal poškození práv věřitelů. Díky němu by dlužníci v budoucnu mohli bez problémů disponovat s příjmem, který jim po srážkách zůstane, což je nyní mnohdy problém. O jeho zavedení se mluví již několik let, a právě nyní by bylo velmi vhodné, aby bylo konečně převedeno do praxe,“ říká Pavel Staněk s tím, že vhodná by byla rovněž úprava způsobu výpočtu a provádění srážek ze mzdy, která by výrazně ulevila zaměstnavatelům.

Návrh na zavedení chráněného účtu na konci září podpořil ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny. Spolu s ostatními návrhy na změny v exekucích se jím nyní budou zabývat poslanci ve druhém čtení.


Autor: REDAKCE

Zdroj hlavní foto: 123rf.com

Přečtěte si také

Asi třetina restaurací neotevře. Jaké další obory skolila covidová opatření?

Především jasný plán a brzké obnovení provozu, byť klidně s přísnými bezpečnostními pravidly. To si nejvíce přejí firmy, které kvůli covidu a souvisejícím opatřením dennodenně řeší své přežití. Podle Hospodářské komory není v současné době důvod, aby služby a provozy, třeba jen v omezeném režimu, nefungovaly.

Přechod nájmu má své podmínky. Kdo na něj má nárok?

Pětašedesátiletá Marie z Ústí nad Labem dva roky bydlela s přítelem v pronajatém bytě. Když náhle zemřel, kromě smutku ji sužoval i strach, jestli „neskončí na ulici“ a nečeká ji hledání nového bydlení. Nájemní smlouva totiž byla psaná na partnera. V bytě nakonec mohla zůstat díky takzvanému přechodu nájmu. K tomu je potřeba dodržet dvě podmínky: osoba musí být členem nájemcovy domácnosti a žít s ním v nájemním bytě ke dni jeho smrti. Zároveň ale nájemce nesmí v době úmrtí vlastnit jiný byt. Tím je myšleno nejen byt v osobním vlastnictví, ale i nájemní či družstevní.

Výživné nenáleží jen dětem. Kdy o něj pro sebe může žádat matka či otec?

Pod pojmem výživné si asi většina lidí představí povinnost rodiče platit stanovenou měsíční částku na svého potomka. Málokdo už ví, že vyživovací povinnost funguje i mezi exmanžely. Pokud by hrozilo, že po rozvodu začne jeden z manželů strádat a nebude schopen vlastními silami zajistit své životní potřeby, může být exmanželce nebo exmanželovi určena vyživovací povinnost. A to až na tři roky.