Josef odevzdal naditou peněženku, nálezné nedostal. Může ho vymáhat?

Má nálezce ztracené věci vždy nárok na odměnu? Touto otázkou se nyní zabývá Josef z malé obce v jižních Čechách. Při cestě na kole do práce objevil ve stoce vedle silnice peněženku a v ní 38 tisíc korun. Podle osobních dokladů nebylo složité majitele vystopovat, a tak se ihned vypravil do vedlejší vsi nález vrátit.

V emočně vypjatém okamžiku mě nenapadlo říct si o nálezné.
Josef | nálezce peněženky

Byla to neskutečná náhoda. Peněženka tam musela ležet krátce. Pán, kterému patřila, ještě ani nezjistil, že ji ztratil. Jeho manželka říkala, že muž odjel úspory uložit do banky,“ popisuje Josef. Koženou kapsičku tedy předal majitelově ženě, která mu dojatě stále dokola děkovala.

Do telefonu jí prý manžel říkal, že si peněženku nejspíš položil na střechu auta a zapomněl na ni,“ osvětluje Josef. Toho v emočně nabitém okamžiku nenapadlo, že by si měl říct o nálezné. „Přítelkyně mi nicméně doma neustále opakuje, abych to udělal, že na něj mám nárok. Trochu se mi to příčí, ale mohu odměnu dodatečně vyžadovat?“ ptá se Josef.

Podle Ondřeje Cicvárka z advokátní kanceláře Arrows, jednoznačně ano. „Platí, že nálezce má povinnost vrátit věc, pokud mu vlastník uhradí nálezné a náklady spojené s uchováním a vrácením věci. Jinými slovy, úhrada nálezného a takzvaných nutných nákladů je podmínkou pro vrácení předmětu,“ vysvětluje Cicvárek. 

Úhrada nálezného a takzvaných nutných nákladů je podmínkou pro vrácení předmětu.
Ondřej Cicvárek | advokátní kancelář Arrows

Pakliže se nálezce rozhodne věc odevzdat vlastníkovi, aniž by od něho současně obdržel nálezné a případné náklady, doporučuje nechat si od vlastníka vystavit nějakou formu písemného potvrzení. „To by mělo obsahovat zejména identifikační údaje nálezce a vlastníka, identifikaci nalezené věci, údaj o ceně, je-li stranám znám, datum vrácení věci a podpisy obou stran,“ doplnil Cicvárek.

Výše nálezného činí 10 procent z ceny nálezu. Josef si tedy může nárokovat 3800 korun.  V případě, kdy by věc měla hodnotu pouze pro jejího vlastníka (například ztracený osobní doklad), dává se nálezné podle slušného uvážení.

Pokud se majitel k vyplacení odměny nemá, může se jí dotyčný v nejkrajnějším případě domáhat i soudně.

Za zatajení věci rok vězení

Když by Josef peněženku neodevzdal, hrozil by mu za zatajení věci až rok vězení. Suma totiž přesahovala 10 tisíc korun, a to již naplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Odevzdat se podle zákona musí ale i stokoruna ležící na chodníku.

Žádná minimální částka, kterou je nálezce povinen vracet, zákonem stanovena není. Najdu-li na ulici stovku a nevrátím-li jí, formálně páchám přestupek proti majetku, neboť si svévolně přisvojuji nalezenou cizí věc. Za spáchání tohoto typu přestupku lze v krajním případě uložit peněžitou pokutu až do výše 50 000 korun. Nutno však dodat, že v případě zatajení nálezu jedné stokoruny mi spíše než pokuta bude hrozit pouhé napomenutí,“ vysvětlil Cicvárek.

Pokud by pan Josef oněch 38 tisíc korun nevrátil, spáchal by trestný čin zatajení věci.
Ondřej Cicvárek | advokátní kancelář Arrows

Vystopujte majitele nebo věc odevzdejte obci

Obecně platí pravidlo, že při nálezu věci má nálezce povinnost primárně vrátit ztracenou věc tomu, kdo ji ztratil. Jestliže nálezce tuto osobu nezná, měl by věc vrátit jejímu vlastníkovi. „Zákon výslovně rozlišuje mezi osobou, která věc ztratila, a vlastníkem věci. Totožnost těchto dvou osobu se totiž ne vždy musí shodovat. Pokud například na ulici naleznu knihu z knihovny, měl bych ji v prvé řadě vrátit tomu, kdo ji ztratil, tedy tomu, kdo si ji v knihovně vypůjčil. Když nevím, kdo je touto osobou, jsem ze zákona povinen odnést knihu zpět do knihovny,“ uvádí Cicvárek.

Jestliže nálezce není schopen jednoduše zjistit totožnost osoby, které má být věc vrácena, musí vyrozumět obecní úřad, na jehož území ztracená věc ležela. Pokusit se vystopovat vlastníka je následně povinností příslušné obce.

Nepodaří-li se vlastníka dohledat do tří let ode dne vyhlášení nálezu, přechází vlastnické právo k věci na nálezce.
Ondřej Cicvárek | advokátní kancelář Arrows

Po třech letech přechází vlastnické právo na nálezce

Nepodaří-li se vlastníka dohledat do tří let ode dne vyhlášení nálezu, přechází vlastnické právo k věci na nálezce. Ten nicméně může prohlásit, že nalezenou věc nabýt nechce. V takovém případě se věc stane majetkem obce a ta je povinna vyplatit nálezci částku odpovídající výši nálezného,“ upozorňuje Cicvárek.

Nad rámec této tříleté lhůty pracuje zákon ještě s milníkem jednoho roku. Pokud se vlastník o věc nepřihlásí do roka od zveřejnění nálezu, dojde k posílení právního postavení nálezce - stane se takzvaným poctivým držitelem věci. Původní majitel se nadále může o předmět přihlásit a nárokovat si ho. Zaniká mu ale právo na takzvané plody a užitky z věci.


Autor: Lucie Havlišová

Zdroj foto: valentynsemenov| Canva.com