Musí otec platit výživné na věčného studenta?

Musím platit výživné na již dospělého syna, který střídá školy, ale dosud žádnou nevystudoval? S tímto dotazem se na server Češi v právu obrátil Miloš z Plzně. Jeho synovi bude za pár měsíců dvacet let.

Syn prý nikdy nebyl studijní typ, ale přesto se přihlásil na maturitní obor na průmyslovce. „V pololetí přišel na to, že učivo nezvládá a raději přestoupil na učiliště. Zprvu se zdálo, že ho to baví. Pak ale s dalším spolužákem začal chodit za školu, na pár dní dokonce utekl z domova, a jelikož neměl odchozenou praxi, nemohl postoupit do dalšího ročníku,“ popisuje Miloš. Syn se nakonec během covidu rozhodl, že by ho práce v autodílně nenaplňovala, a že proto zkusí něco jiného. „Ale teď to ani na novém učilišti k ničemu nevede, má rozbroje s učitelem odborného výcviku a v podstatě čekám, zda ho nevyloučí. Před pár dny mi navíc oznámil, že od září se chce jít stejně učit kuchařem. Pohár mé trpělivosti přetekl. V létě mu bude dvacet let. Zatímco jeho vrstevníci v 18 nebo 19 letech dostávají výuční listy, on bude opět v prvním ročníku,“ čílí se Miloš.

Má podezření, že syn školu úplně neukončil jen proto, aby od něj dál dostával výživné. „S jeho matkou není řeč. Sama nemá nejlepší pracovní návyky a jeho bouřlivou pubertu dává za vinu tomu, že jsem od nich před devíti lety odešel. Já už mám ale novou rodinu a raději bych peníze investoval do ní než do synova studia, které vůbec nikam nevede,“ píše Miloš.

I vyživovací povinnost má své hranice

Stojí zákon na jeho straně? Občanský zákoník uvádí, že vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, než jsou potomci sami schopni se živit. Ukončení vyživovací povinnosti rodičů k dětem tedy není podmíněno ani věkem, ani dosažením určitého stupně vzdělání, ale schopností sám si získat prostředky k úhradě svých potřeb. V praxi nicméně vyživovací povinnost ve většině případů skutečně končí po absolvování středních nebo vysokých škol. Dítě totiž zpravidla nastoupí do zaměstnání nebo si začne vydělávat podnikáním.

„V případě takzvaných věčných studentů je na místě individuální posouzení případu. Je třeba zjistit, zda má takové jednání dítěte rozumný důvod, nebo zda jde o zneužívání rodičovské pomoci. Jedním ze smyslů a účelů poskytování výživného ze strany rodiče je umožnit dítěti dosáhnout co nejvyššího stupně vzdělání a dát mu tím dostatečné možnosti pro osobní rozvoj a co nejlepší zapojení do pracovního procesu. Avšak i vyživovací povinnost rodiče má své hranice,“ vysvětluje Romana Lužná, brněnská advokátka se specializací na rodinné právo.

Podle zákona by měl rodič umožnit dítěti získat co nejlepší vzdělání pro budoucí povolání. Studující dítě má zase povinnost se na toto povolání cílevědomě a soustavně připravovat. Za situace, kdy studium potomka nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, a nelze očekávat úspěšné dokončení studia, není možné po rodiči spravedlivě požadovat, aby výživné nadále platil.

„V tomto případě má čtenář možnost obrátit se na soud s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti. Vzhledem ke zletilosti syna se jedná o civilní žalobu, která se podává u okresního soudu v místě bydliště žalovaného, tedy syna,“ vysvětlila Lužná. Pakliže by syn po uplynutí určité doby studia svůj opravdový úmysl studium řádně dokončit prokázal, mohlo by mu být výživné soudem znovu přiznáno.

Co když dítě studovat chce, ale nevyjde to

Někdy může být případ obrácený. Dítě se sice snaží, ale po maturitě se nedostane na vysněnou vysokou školu a nezbyde než zkusit štěstí zase za rok. Jak je to s výživným v takovém případě?

„Pokud se dítě po maturitě neúspěšně ucházelo o studium na vysoké škole a během následujícího školního roku se připravuje na další přijímací zkoušky, přičemž současně chodí na brigády, mohou nastat dvě situace:

1. Jestliže si vydělá částky, které jsou v poměru k jeho nákladům zanedbatelné, pak vyživovací povinnost trvá i během tohoto roku, a následně pokračuje při studiu na vysoké škole.
2. Když by si dítě během tohoto přípravného roku vydělávalo brigádami vyšší částky, ze kterých je schopno si hradit svoje výdaje nebo jejich podstatnou část, pak vyživovací povinnost během tohoto roku úplně nebo částečně zanikne a bude obnovena nástupem na vysokou školu,“ objasňuje Lužná.

Zároveň upozorňuje, že pakliže byla vyživovací povinnost stanovena rozsudkem, je nutné podat návrh na její zrušení k soudu. Pokud by vyživovací povinnost byla rodiči zrušena a dítě následně nastoupilo ke studiu na vysoké škole, muselo by se naopak dítě domáhat stanovení vyživovací povinnosti vůči rodiči u soudu. „To pochopitelně platí, když se rodiče s dětmi nejsou schopni dohodnout. Vždy doporučuji pokusit se o dohodu, která případně může být schválena formou soudního smíru,“ uzavřela advokátka.

Autor: Lucie Havlišová

Zdroj foto: Canva.com