Kamery na pracovišti aneb může mě zaměstnavatel sledovat?

Kamerový systém na monitorování zaměstnanců dnes funguje již v celé řadě podniků. Zaměstnavatel má sice právo chránit svůj majetek a kontrolovat zaměstnance, avšak na druhé straně platí, že pracovníci mají právo na soukromí. Co je tedy víc? Čí zájmy jsou přednější? V článku právničky Petry Andresové se dozvíte, za jakých podmínek může zaměstnavatel nainstalovat na pracovišti kamery a kdy se proti tomu může zaměstnanec bránit.

Kde to najdeme?

Základní úprava se nachází v občanském zákoníku, kde je v obecné rovině řečené, že nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zákoník práce pak dává na misky vah:

  • právo zaměstnavatele na kontrolu zaměstnanců a ochranu svého majetku
  • a právo zaměstnance na soukromí.

Ke kamerám se doslova vyjadřuje § 316, odst. 2 zákoníku práce,  ve kterém je řečeno, že „zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování...“

Kromě zákoníku práce se problematice věnuje Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR).

Za jakých podmínek je možné kamery nainstalovat?

  • zaměstnanec musí být předem informován o rozsahu kontroly a způsobech jejího provádění,
  • způsob kontroly musí být přiměřený,
  • zaměstnavatel musí mít závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele,
  • zaměstnavatel o tom musí být informován, avšak pozor - při splnění zákonných náležitostí není vyžadován jeho souhlas.

Co může být závažným důvodem?

  • ochrana života a zdraví zaměstnanců, případně třetích osob, které vstoupí do prostor zaměstnavatele. Použití kamer lze legitimizovat například u čerpacích stanic či u chemických nebo farmaceutických podniků (z důvodu bezpečnosti a kvůli riziku, že by chemikálie mohly ohrozit něčí zdraví)

nebo

  • ochrana majetku zaměstnavatele, zaměstnanců nebo třetích osob nacházejících se v prostorách zaměstnavatele. Typicky na pracovištích, kde dochází k manipulaci s větším obnosem peněz či věcmi mimořádné hodnoty (například banky či směnárny).

Dle rozhodovací praxe inspekce práce závažný důvod obvykle nevzniká při výrobě běžných výrobků nebo poskytování běžných služeb. Současně platí, že pokud lze na kontrolu použít méně invazivní prostředky, tak je má zaměstnavatel upřednostnit, typicky pokud stačí například budovu uzamknout, oplotit pozemek či kontrolovat docházku zaměstnanců tzv. píchačkami.  

Dle rozhodovací praxe inspekce práce závažný důvod obvykle nevzniká při výrobě běžných výrobků nebo poskytování běžných služeb.

Co je přiměřená kontrola?

Přiměřenost je vždy třeba hodnotit ke konkrétnímu případu, nicméně obecně se nesmí jednat o prostory, které slouží k hygieně zaměstnance, typicky sprchy, šatny či WC, nebo k jeho odpočinku, což může být například kuchyňka.

Záznamy z kamer

Vzhledem k nařízení GDPR, a tedy obecně ochraně osobních údajů mohou být záznamy z kamer shromažďovány pouze pro výslovně vyjádřené a legitimní účely, typicky ochrana majetku před krádeží. Současně musí být omezené pouze na nezbytný rozsah, například snímat pouze ruce pokladní manipulující s penězi a nikoliv celou její osobu.

Pro zaměstnavatele dále platí další povinnosti dle nařízení GDPR – zabezpečení záznamů proti neoprávněnému přístupu cizích osob, stanovení lhůt k ukládání záznamů a podobně.

Práva zaměstnance

Pokud zaměstnanec nesouhlasí s monitorováním své osoby, měl by v ideálním případě informovat zaměstnavatele a pokusit se s ním dospět ke vzájemné dohodě. Pokud by se to nepodařilo, má možnost dát podnět na Inspektorát práce. Ten může udělit pokutu až 1 milion korun v případě, že pro nainstalování kamer není vážný důvod, a pokutu až do výše 100 tisíc korun za porušení informační povinnosti o rozsahu a způsobu kontroly.

Současně může dojít také k sankcionování zaměstnavatele od Úřadu na ochranu osobních údajů –⁠ v případě nesprávného provozování kamerových systémů. A to až do výše 540 milionů korun nebo čtyř procent z celosvětového ročního příjmu společnosti. (Doposud nejvyšší pokuta v ČR byla udělená v roce 2021 a činila 666 tisíc).

Zaměstnanec může rovněž podat žalobu na ochranu osobnosti a požadovat, aby se zaměstnavatel zdržel svého jednání a odstranil jeho následky v případě, že je neoprávněně zasaženo do jeho soukromí.


Autor: Petra Andresová

Foto:  WDnet Studio | Canva.com